Nové muziky je v tomto měsíci fakt požehnaně, vybírám jen to co sám poslouchám víckrát a mám chuť se podělit. I tak nám do březnových novinek vejde ještě jedno spíš tradiční album, jedno banjové a jedno kratší s výbornou kytaristkou a autorkou.

Junior Sisk & Ramblers Choice – The Mountains Are Callin Me Home

BG mainstream ve své špičkové podobě – parádní banjo, trojhlasy, zkrátka všechno tak jak to má být. Struktury písní a melodické postupy v písních jsou povědomé a sympaticky předvídatelné. Takové tvoří jádro dnešního bluegrassu a spojují nás s tradicí žánru. Moc příjemný poslech, počítám že toto osloví nejvíc čtenářů našeho blogu. Kapela je skvělá, budu si muset znovu projít i jejich předchozí nahrávky: Jamie Harper on fiddle, Jason Davis on banjo, Johnathan Dillon on mandolin and Kameron Keller on bass. Pro jistotu přidávám ještě starší album Poor Boy’s Pleasure od stejné kapely (už se tu o něm psalo) a zvlášť album Second Time Around jejich banjisty Jasona s několika hostujícími zpěváky, Ronem Stewartem na housle a pár dalšími frajery. Šlape to kvalitně.

Molly Tuttle – Rise

Slečnu sleduju už delší dobu, na kytaru je čím dál obdivuhodnější, dobrý zpěv a autorství se bere skoro automaticky. Všech 7 písní napsala Molly, na banjo hraje Welsey Corbett, basu Todd Phillips, zbytek muzikantů zde https://www.discogs.com/Molly-Tuttle-Rise/release/10021616. V písních prostřídá víc nálad a akustických stylů – od rychlejších bluegrassovek až po pomalé bez banja. Mrkněte třeba na píseň Friend And A Friend nebo následující instrumentálku Super Moon, jak to umí Molly pěkně s kytarou.

Danny Barnes – Stove Up

Cvičil na banjo 45 let, aby konečně natočil bluegrassové banjové album. Je to samozřejmě nadsázka, Danny je protřelý lety s kapelou Bad Livers, která natočila celou řadu alb, působil spolu s jazzovým kytaristou Billem Frisellem, ale nic z toho nebyl bluegrass. Takže až teď vytáhl svého předválečného gibsona a natočil CD jako poctu jinému banjistovi Donu Stoverovi. Zajímavá kombinace Scruggsova stylu, melodiky, trochu jazzově znějících postupů, výborné nápady. Mezitím i tři zpívané písně. Kapela na CD je: Nick Forster – kytara (náš známý z někdejšího českého turné Sam Bush and Friends, také Hot Rize a jejich westernswingové alter ego RK&TB), pak Chris Henry – mandolína, Jason Carter – housle a Mike Bub – basa. Mixoval a stříhal Scott Vestal. Zvlášť mě potěšil Jason, který v Bill Cheathum vložil do svého sóla parádní shuffle ala Scotty Stoneman blahé paměti, případně když se drží pietně blízko verze ala Paul Warren v sóle u Flint Hill Special. Z banjových sól u mě vede druhá půlka Farewell Blues nebo závěrečná Foggy Mt. Special. Danny mimochodem za své banjové novátorství dostal před dvěma lety tu významnou cenu Prize for Excellence in Banjo, kterou uděluje výbor vedený Stevem Martinem.

O novince kapely Breaking Grass jsme už četli z jiného pera, nicméně snad neurazím, když přidám odkazy na nové album a na dvě předchozí. Jen úplně debutové CD chybí, nenašel jsem. Kapela je dokonalá, nové album vyloženě k sežrání, krásný zvuk, krásné výkony autorské i interpretační.

Breaking Grass – Warning Signs
Breaking Grass – Just As Strong
Breaking Grass – Running With The Moon

Michal Hromčík, Brno, březen 2017