CD: Nu-Blu – Vagabonds

The Bridges That You’ve Burned / A Lot More Love / Still Small Voice / 640 Battlefield Drive / How Many Rivers / Troublemaker / Gypsies On Parade / A Fool And Her Heart / Surround Me With Love / Good Hearted Woman / Knockin‘ On Heaven’s Door

https://itunes.apple.com/us/album/vagabonds/id1206550140
https://cs-cz.facebook.com/Nu.Blu.Bluegrass.Artists
https://daniel-routh-5clq.squarespace.com

“Pokud vyrůstáte v centru Severní Karolíny, bluegrassová hudba je všude kolem vás. Jednoduše je tam. Je to součást kultury.” Takto odpověděla Carolyn Routh na otázku, jak se dostala k bluegrassu. Jen to přirovnám k naší Těrchové, kde je lidová hudba a tradice nasáklá do všech domů, stromů, hor a především lidí, kteří tam žijí, kteří ji cítí a dávají do ní svoje srdce. Ale žít v centru bluegrassu? Tak tam bych byl rád.

Kdo je ale Carolyn Routh? Jméno dost neznámé, ale když napíšu, že je to zpěvačka s úžasným hlasem, který doslova trhá modrou trávu z kořenů a dává do bluegrassových skladeb duši, snad to už někoho zaujme. A samozřejmě je součástí týmu, který si říká Nu-Blu. Carolyn se narodila 27. února 1967 ve městě Siler City ve vzpomínané Severní Karolíně. Milovala hudbu, odkdy si to pamatuje. Zpočátku, jako mnozí jiní, zpívala v kostele a byla členkou místního pěveckého sboru. Později po jednom vánočním koncertu, na kterém spolupracovala s dalšími dvěma chlapci, zjistila, že hudbu chce dělat do konce svého života. V roce 2000 začala zpívat v moderní křesťanské kapele, kde poznala svého nastávajícího manžela Daniela. Ačkoli hráli rockovou hudbu, Daniel byl i skvělým banjistou a když později Carolyn přitáhnul na jakýsi bluegrassový festival, mladá dívčina se zamilovala do této hudby. Především díky kapele Lonesome River Band, která jí představila bluegrass v úplně jiném světle, než do té doby poznala. A tak společně s Danielem založili skupinu Nu-Blu…

Hned po slibných začátcích ale přišly Carolyniny zdravotní problémy. “V roce 2003, krátce po tom, co jsme s Danielem zformovali Nu-Blu, jsem dostala dvě mrtvice, po kterých jsem nebyla schopná mluvit a měla jsem znehybněnou pravou stranu těla. Nejprve se mi vrátil hlas, potom jsem se znovu učila chodit a několik měsíců jsem dostávala terapie, aby pořádně začala pracovat moje pravá ruka. Nejtěžší věcí, kterou jsem se musela naučit, bylo psaní. Naštěstí teď mohu o tom vyprávět, ale byly to hrozné časy.” Dnes je Carolyn ústřední postavou Nu-Blu a kromě svého výborného hlasu hraje i na kontrabas. Její velkou oporou je Daniel, který řekl o počátcích skupiny: “Nechtěli jsme být jen další kapelou hrající převzaté skladby. Chtěli jsme hrát originály. Aby lidé řekli: Hej, tohle je Nu-Blu!” Daniel je nejen multiinstrumentalistou, ale také kapelním zvukařem, manažerem a nahrával, mixoval a masteroval prvních pět alb pro Nu-Blu ve svém domácím nahrávacím studiu Red Squared Studio. Je nazvané podle toho, že on i Carolyn jsou ryšaví. Dalšími členy kapely jsou T. J. Honaker na banjo a Clint White hrající na housle a mandolínu.

Nu-Blu ve své produkci vystupují a nahrávají originální skladby od mnoha písničkářů z branže. Také hledají inspiraci v country hudbě nebo se snaží přenést bluegrassový zvuk na skladby z jiných žánrů. Navzdory tomu u nich vítězí originalita přetavená do unikátních aranžmá a přirozenosti dané pro tuto skupinu.

Všechny tyto prvky můžeme najít i na jejich šestém studiovém albu s názvem Vagabonds, které vyšlo ve vydavatelství Voxhall Records, kam se kapela přesunula z Rural Rhythm. Jak řekl Daniel: “Nezáleží nám na značce, pod kterou vycházejí naše alba. Důležité je, aby se líbila lidem.” Carolyn celkově zcharakterizovala tuto nahrávku slovy: “Vagabonds byli od začátku emocionálním úsilím. Už sedm roků trávíme pokaždé více než 200 dní na cestách a ty se staly naším domovem. Hodně jsme viděli, udělali a naše životy jsme objali nejenom přes naše osobní zkušenosti, ale též skrze životy těch, které jsme potkali. Tento projekt reflektuje jejich společné srdce a duši a také i naše, kráčejíc společnou cestou.”

První ochutnávka přišla v podobě singlu Still Small Voice, kterým kapela vzdala úctu Jimmymu Fortunovi ze Statler Brothers, který byl jejím spoluautorem. Zajímavostí je, že si v této verzi i zazpíval společně s dalším hostem Benem Isaacsem. Používání perkusí v bluegrassu už není takovou vzácností jako kdysi a ty správně jemnocitem doplněné tahy mohou hudbě jen pomoct. Případně si jich ani nemusíme všimnout, jako je to například v The Bridges That You’ve Burned a samozřejmě dokážou dát i pomalejším baladám trochu jiný rozměr, jako například v A Lot More Love. Určitě všem patriotům a milovníkům válečných balad bude lahodit skladba 640 Battlefield Road. Ale vážně je pěkná a krásně se tady vyjímá Carolynin hlas. K tomu všemu nás k pochodu nutí bubínek.

Píseň Gypsies on Parade je inspirací za názvem alba, která se dotýká těžkostí, když musí kapela hodně cestovat. “Voláš domov, neboť se cítíš tak sám a snažíš se něco říct. Vypadá to, že všechno, co dostáváš, jsou slzy lítosti za to, že jste jako kočovníci na přehlídce.” Po této nádherné baladě v žádném případě nechci být muzikantem. Ještě podotknu, že původní verze této písně je z roku 1986 a nahrála ji country kapela Sawyer Brown a napsal zpěvák Mark A. Miller. Z dalších zajímavých překopávek, které se tu vyskytnou, mi nedá nevzpomenout dylanovku Knockin’ On Heaven’s Door a samozřejmě Good Hearted Woman, kterou v našich končinách proslavil Michal Tučný.

Kapela má silné pozadí v gospelu, který však na tomto albu absentuje. Navzdory tomu se v písních nachází množství krásných a hlubokých myšlenek. Na závěr ještě vzpomenu Carolynina slova, která zazněla v jednom rozhovoru, když vyprávěla o svých zdravotních problémech. “Neber život, že je jednoduše daný a také neber malé věci, že jsou jednoduše dané. Protože právě malé věci v životě, o kterých vůbec nepřemýšlíme, jsou ve skutečnosti velkými věcmi. Je skvělé být schopná napsat svoje jméno bez toho, abych o tom přemýšlela. Být schopna se najíst bez toho, abych na to myslela. Lidé, neberte to, že to je dané úmyslně. Jsou to jen věci, na které nemyslíme. Nemyslíme na to, že to může být problém, až dokud to není. Jsem teď víc vděčná za malé věci v životě.”

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)