CD: Old Salt Union – Old Salt Union

Where I Stand / Feel My Love / Bought and Sold / You Can Call Me Al / Tuscaloosa / Madam Plum / On My Way / Hard Line / Flatt Baroque / Here and Off My Mind

https://cs-cz.facebook.com/pg/OldSaltUnion/about/?ref=page_internal
https://www.youtube.com/user/OldSaltUnion
https://www.instagram.com/OldSaltUnion
https://soundcloud.com/OldSaltUnion
https://www.oldsaltunion.com

Poslech některých hudebních alb bych přirovnal k jízdě na horské dráze. Zpočátku se pomalu rozbíháte, potom zrychlíte, začne to s vámi házet, nevíte, kde máte hlavu, ruce, nohy, brýle a občas musíte boty později hledat po okolí… A když celá ta divočina skončí, po vyprchání veškerého adrenalinu řeknete: Dám si to ještě jednou. Přesně toto se mi stalo, když jsem poslouchal loňské EP od kapely Old Salt Union s názvem Cut and Run. Nejdřív jsem se hledal, ale po skončení jsem měl dostatečné množství důvodů, abych si to zopakoval.

Old Salt Union si jako svoje datum narození píše březen 2012. Tehdy se v čtyřicetitisícovém illinoiském městě Belleville dali dohromady banjista Ryan Murphey, písničkář Dustin Eiskant a mandolinista Justin Wallace. Zpočátku se soustředili spíše na převzaté skladby, jak to už bývá, avšak brzy se posunuli k vlastnímu bluegrassovému stylu. Přibyli houslista John Brighton a basista Jesse Farrar a už od srpna toho roku skupina nahrávala různá dema a samozřejmě vystupovala. O tři měsíce později přišla jejich první studiová nahrávka Western Skies. Prostě, někdo se s tím nepáře a skáče na rovné nohy. Stylově a aranžérsky se fešáci soustředili na různé styly, přes pop až po indie rock. Banjo a mandolína mají rovnocenné postavení s kytarou a basou a zpěvy jsou přerozdělené mezi všechny. Každý hudebník je multiinstrumentalista a jejich hudba zní jako skupina starých přátel, kteří už spolu hrají nějakou tu dekádu, i když jejich průměrný věk je jen kolem 30 roků.

“Udělali jsme tuto vlnu a ona pokračuje. Musí to být přílivová vlnka. Potřebuje mít sílu a jít do vnitrozemí tak daleko, jak může,“ ohodnotil nástup kapely Ryan Murphy. Narážel tím na skutečnost, že během dvou let se z jakýchsi „podzemních“ demo nahrávek dostala kapela až na vystoupení na slavné motoristické akci Daytona 500. Popularita kapely začala stoupat, ačkoli při vydání svého druhého studiového alba Bridge potřebovali podporu fanoušků a přes Kickstarter potřebné peníze vysbírali za deset dní. Když je jednou někdo dobrý, dá se to. Potom následovala dvě EP, a to Woodshed a vzpomínané Cut and Run. Na jednom byly čtyři skladby, to loňské jich mělo šest. A kolem zpočátku regionální kapely začali kroužit různí producenti, manažeři a podobní lidé cítící peníze a slávu, ale všechny je předběhla banjistka Alison Brown a partu stáhla do svého vydavatelství Compass Records. Z garáží a různých pokoutných studií nahrávání přímo v Nashvillu pro osvědčenou značku. Hm, tak to má být.

Spolupráce s Alison začala po tom, jak kapela vyhrála soutěž na festivalu FreshGrass a součástí jejich výhry byl i jednodenní all inclusive pobyt ve studiu Compass s Alison jako producentkou. Řekla, že byla neuvěřitelně imponovaná jejich profesionálností a skladbou, kterou v ten den nahráli. „Chlapci přišli s novou písní a společně jsme poskládali aranže, kde jsme si vypůjčili inspiraci od New Grass Revival a Fleet Foxes. Miluji otevřenost kapely při nahrávání a též jejich entuziasmus pro experimentátorství s novými nápady. Byl to tak skvělý den, že mi to dalo smysl a přemýšleli jsme, zda bychom nemohli spolupracovat ve větším měřítku,“ řekla Alison. Tou skladbou byla mírně rychlá On My Way, která se objevila i na jejich nejnovějším albu s jednoduchým názvem Old Salt Union.

Celá nahrávka obsahuje 10 písní, ze kterých už mnohé známe z jejich předcházejících počinů. A myslím si, že na svoje si tu přijdou především fanoušci moderního bluegrassu a současně milovníci různých newgrassových směrů. Navzdory tomu to zůstává takové typické „staro-slaně-unionistické“. Začíná to jakýmisi mýtickými tóny odrážejícími ozvěnu ze vzdálených hor, do kterých nastupuje zpěvák, aby se celá skladba Where I Stand rozběhla do pořádného bluegrassového nářezu. Je třeba si všímat i vokálů v pozadí, které jsou místy nenápadné, což je pro Old Salt Union typické. Dokáže to velmi příjemně ozvláštnit celková aranžmá písní a právě při tomto jsou nejvíc zřetelné mimožánrové vlivy. K tomu úspěšně sekundují přesné stop-time anebo senzitivně nasekané a melodické vyhrávky.

Musím uvést i píseň Feel My Love, která se spolu s dalšími objevila na jejich předcházejícím EP Cut and Run. Minulý rok si zasloužila pozornost také díky videu, které k ní natočila a myslím si, že je to takým komerčním odrazem stylu této kapely. Musím rovněž vyzdvihnout citlivost při výběru různých převzatých skladeb, jako je například známá You Can Call Me Al od Paula Simona (kdo by tuto píseň neznal?) s výborným, až autentickým zpracováním přidržujícím se nástrojového obsazení. K dalším vychytávkám patří Madam Plum, Tuscaloosa anebo Here and Off My Mind. Vždy nové aranžmá a kvalitní hudební nápad. Avšak vrcholnou skladbou je ta nejpomalejší, která se zde nachází, s názvem Bought and Sold. Příjemná balada o ztracené lásce jakoby jen s jednou kytarou a se steel kytarou v pozadí, kde postupně graduje celková atmosféra, přidávají se další nástroje, až přichází husí kůže po celém těle. Klobouk dolů, páni, toto si zaslouží potlesk a úspěch i v komerčních rádiích.

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)