Eight More Miles To Louisville / Move Away From Here / Close The Door Lightly When You Go / Stranger In My Mirror / Norwegian Wood / Dreaming Again / Southbound / Serenity And Solitude / Teplá voda v Prievidzi / Don’t Think Twice / If You Let Me Go / Bits ‚n Pieces / Talk About Suffering

Ondra Kozák: lead (1,3,7,10,11) and harmony vocals, guitar (1,3,4,6,7,8,10,11,13), mandolin (2,5,9,12), fiddle (6,12), upright bass (12), bass guitar (11)
Ralph Schut: lead (2,3,4,5,6,8,12,13) and harmony vocals, guitar (2,4,5,6,7,8,12,13), mandolin (1,3,9,10,11), banjo (12)

Mám rád písně, které mě dokážou zanést někam docela jinam, než kde právě jsem. Nechávám se nést na tónech jako na čarovném létajícím koberci a poznávám nové krajiny, lesy, vodopády, města nebo místa. Takhle silných písní není mnoho. Tedy není příliš mnoho těch, které vás přinutí vyronit slzu nebo se zamyslet nad tím, o čem se v nich zpívá. Když jsem si ale poprvé pustil album Bits’n Pieces, byl jsem vtažen do jakési imaginární hospůdky, kde jsem seděl v koutě, popíjel suché Chardonnay a s otevřenýma očima poslouchal dvojici hudebníků, kteří tam hráli a zpívali. A bylo mi fajn.

Je množství známých bluegrassových dvojic, které se toulaly či toulají světem a se svými nástroji obšťastňují lidi. Častokrát jejich hraní hraničí s experimentátorstvím nebo je prvoplánové, a to založené na představení vlastních skladeb, které nebyly zpracované kapelou, ale mohou dospět do toho stádia. Kde se ale vzala dvojice Ralph a Ondra? Jak došlo k jejich spojení? „Československá bluegrassová komunita tomu přeje, takže se lidé setkávají “odjakživa” na festivalech,“ vzpomíná na začátky s Ralphem Ondra. „Víme o sobě cca od roku 2003, v roce 2006 jsme hráli v první sestavě G-runs ‘n Roses, v roce jsme 2008 natočili první díl video školy a od té doby více či méně aktivně spolu muzicírujeme, buď v G-runs ‘n Roses nebo jako duo, ale často také na jamech a dílnách. Nápad natočit desku myslím vznikl na Skypu, kde spolu prokrastinujeme už dlouho a často. Obrysy dostala deska po našem koncertě 3. 2. 2017 ve Vsetíně.“

Ralph k tomu dodal: „První nápad přišel kdysi od Petra Kuklíka, tehdy organizátora festivalu Jamboree ve Strakonicích. On navrhl, že bychom měli zahrát společně jako duo. Mohl to být rok 2009, krátce po tom, co jsme spolu s Ondrou vydali první DVD “Bluegrass & Country, škola hry na akustickou kytaru pro začátečníky i pokročilejší”. Odehráli jsme tehdy pěkné vystoupení, ale jako duo jsme nepokračovali. V období od roku 2012 do 2016 byl potom Ondra členem mé kapely G-runs ‘n Roses. Touha obnovit duo vlastně přišla s jeho odchodem z kapely – jsme dobří kamarádi a dobře se nám spolu hraje, a tak by byla škoda o to všechno přijít. Proto jsme se vydali na tuto cestu a baví nás to, protože když jste jen dva, tak jde všechno jednoduše rychleji.“

Ralph Christian Frederick Martin Schut se narodil v roce 1982 v jižním Holandsku v městečku Leidschendam. Kromě tří vlastních sourozenců má ještě dva bratry z otcova prvního manželství a už odmalička poslouchal díky otci bluegrass a klasickou country hudbu. To celou rodinu ovlivnilo na celý život a jako rodinná kapela by určitě mohli konkurovat nejednomu americkému rodinnému seskupení. Ralpha to ale jako devatenáctiletého zaválo do Čech a určitě na tom měla výrazný podíl i zdejší bluegrassová scéna. A už ho to neodválo. Talentovaný mladík se hned uchytil v kapelách jako Fámy, Roll’s Boys, později po něm natáhli ruce kovaní Slováci z Bluelandu a protože toho bylo stále málo, tak si Ralph založil kapelu G-runs’n Roses. A to už je jiný příběh. Je zajímavostí, že s Ondrou Kozákem to není první Ralphovo duo. Od roku 2007 sem tam vystupuje společně s Radkem Vaňkátem pod názvem RUR:2. Jak říká: „S ním jsem poprvé objevil kouzlo hraní ve dvojici – jste jen dva, ale publiku musíte dát stejné množství muziky, jako když hrajete s pětičlennou kapelou. Je to výzva a ta spočívá hlavně v tom, jak to udělat pestré. S Radkem jsme se proto zaměřili na dvojhlasé vokály a příběhy.“ Tak do mozaiky zapadl další dílek.

Co o Ralphovi říká Ondra? „Je velmi kamarádský a umí nahlas ocenit a podpořit prakticky každého, kdo se o něco snaží. Společné nahrávaní je logické vyústění našeho hudebního potkávání se v minulých letech. Dokáže být mimořádně akční a proaktivní, dokáže se nadchnout a ostatní strhnout. Skládá svoje věci. Hraní s ním je také určitá výzva, což vyhledávám odjakživa.“

Ondra Kozák je další stálicí a propagátorem bluegrassové scény. Pokud se má dělat správně PR, tak je Ondra prototypem toho, jak to má vypadat. Kdosi jednou poznamenal, že už se i bojí otevřít chladničku, aby z ní nevyskočil Ondra Kozák. Ale kdo o sobě nedá vědět, jakoby ani neexistoval. Ondra začínal hrát na housle, později k tomu přidal kytaru, mandolínu a basu. Všechny tyto nástroje dokáže aktivně vyučovat na různých workshopech a školách a pomáhá tak začínajícím nebo zlepšujícím se hudebníkům. Ke kytaře ho přivedla asi jako devítiletého skladba Nezacházej slunce v úpravě od folkového guru Žalmana, kterou mu hrával jeho strýc. K bluegrassu se dostal jako čtrnáctiletý, když si poslechl alba Pár minut a Lucerna Live od Copu, s nimiž se opět setkal u strýce. Seznam kapel, ve kterých působil, je také velmi zajímavý – vzpomenu jen Křeny, Petr Brandejs Band nebo East-West. Kromě toho vlastní nahrávací studio, věnuje se zapisování notových záznamů, organizuje různé koncerty a je hudebníkem celou svou duší.

Co řekl o Ondrovi Ralph? „Je to na prvním místě skvělý kamarád a k tomu největší profesionál, se kterým jsem kdy spolupracoval. Svojí spolehlivostí může klidně konkurovat strojům nebo Murphyho zákonu, žádný jiný člověk se mu nepřiblíží. A samozřejmě je pro osobní rozvoj dobré hrát s muzikanty, kteří jsou lepší než ty. Rozhodl jsem se s ním natočit společné album, protože zaprvé nás baví spolu hrát a měli jsme pár celkem pěkně udělaných písní. Zadruhé některé z těch písní byly moje, tak jsem je chtěl zvěčnit. No a zatřetí to šlo v dokonalé pohodičce nahrát u Ondry doma, ve vlastní režii, žádný stres. Takže jsem se i velmi těšil na ten samotný průběh nahrávání.“

Nejnovější společný projekt této podařené dvojice má název Bits’n Pieces. Ve volném překladu to znamená „kousky a kousíčky“, ale v podstatě je to fráze, která může znamenat všechno a nic. Přesně jako bits and pieces. Ze třinácti skladeb je jich šest, které vyšly z Ralphovy hlavy. Ačkoliv se je zkusil nabídnout své kapele G-runs’n Roses, nakonec se jim jaksi nehodily do koncepce a ze šuplíku je vytáhnul na tento projekt. Přece jen s nimi dvojice může více experimentovat a ve výsledku je udělat trochu jiné. Člověk by očekával od v podstatě bluegrassových hudebníků bluegrassové album. Ovšem jak to už bývá, očekávání nemusí být naplněna, ale navzdory tomu mohou dostát uspokojení. Úvodní skladbou je Eight More Miles To Louisville, která je ve svižném tempu a kvalitně, a trochu podprahově (vždyť jde o poměrně známou skladbu), rozbíhá celý projekt. Postupně se každou další skladbou dostává na povrch především muzikantství obou protagonistů, kde si fešáci mění nástroje, a tak mandolína může znít jinak než v předcházející skladbě a to samé platí také o kytaře. Skutečně skvostnou je mírně depresivnější Move Away From Here. Ani jsem netušil, že se takovéto zvuky dají dostat z mandolíny. Až jsem si přál, aby tato píseň nikdy neskončila. Milovníci swingu si přijdou na svoje u Stranger In My Mirror. Dvojice si pohrála s touto country skladbou a zvukově a námětově ji vrátili do časů starého amerického swingu. Až jsem si myslel, že pochází z nějakých dvacátých nebo třicátých let minulého století. O to víc jsem byl překvapený, že Randy Travis s ní útočil na hitparády v roce 1999. Z archívu anglické legendární kapely The Beatles pochází píseň Norwegian Wood. Právě tady se ukazuje nelimitovanost dvojice oproti kapele. Jednoduše hrají to, co se jim líbí. Do toho vkládají vlastní aranžmá a dokáží osobitě procítit jednotlivé tóny. Kromě toho vyhrávky jsou někdy až na hraně a člověk čeká, kam až to zajde. Ondra se předvedl na housle v další Ralphově pomalé skladbě Dreaming Again. Velice mě zaujal dvojhlas v refrénu. Krásná folková romantika okořeněná procítěnými hudebními sóly. Silná je také skladba Serenity and Solitude. Čistě dvě mandolíny se střídají v instrumentálce Teplá voda v Prievidzi, která má jako jediná neanglický název. Překvapující slovenský. Prievidzané se mohou stydět, že pokaždé, když k nim má přijít Ralph, tak radši vypnou teplou vodu. Asi nechtějí, aby strávil příliš času ve sprše, ale raději hrál. Chutně bluegrassová je titulní skladba Bits’n Pieces, kde se objeví i kontrabas a banjo. Ovšem v této podobě ji dvojice na pódiu určitě nepředvede. To by se hoši museli naklonovat. A i když by to mnozí uvítali, přece jen… No ne všichni. Album je zakončené gospelovou tradičnější písní Talk About Suffering. Zde si můžeme vychutnat kvalitní dvojhlas ve spojení se dvěma kytarami, které se objevují pouze ve vyhrávkách mezi vokály. Velmi zajímavý nápad.

Imaginární koncert v malé hospůdce na konci světa s pohárem vína přede mnou skončil. Hudba dohrála, hlasy dozněly ve vzdálené ozvěně a hudebníci si balí svoje nástroje. A ačkoli poslední slova jsou „Nechci ještě jít a opustit tento svět smutku a problémů…“, já se do toho světa vydávám bojovat svůj každodenní boj. V uších mi stále znějí krásné tóny a Bits’n Pieces mi ukázaly, že dobrá hudba se dá dělat i ve dvojici. Muzikantství tu překročilo hranice žánrů a slilo se do jednolitého proudu pocitů, lyriky a hudební pastvy.

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)