Ne mnoho hudebních nosičů mě v poslední době překvapilo, jako jistě ne jen mnou, ale mnohými dalšími očekávané první CD kapely P.R.S.T.

A musím rád podotknout, že to bylo překvapení víc než milé a zcela jistě je to, alespoň pro mě, jeden ze zásadních počinů na české – a teď si každý dle libosti doplňte Vám blízký žánr – hudební scéně.

Kapela P.R.S.T. od jara roku 2004, kdy vznikla, udělala dle mého soudu veliký kus práce, který logicky vyústil právě ve vydání jejich nového CD. Měl jsem to potěšení navštívit jeden z jejich koncertů a už tehdy mě zvuk kapely natolik učaroval, že jsem pojal touhu, mít jejich nahrávku. A myslím, že jsem toho večera nebyl sám. Proto jsem rád, že se mi tato touha vyplnila.

Na CD naleznete 13 písní, jejichž žánry, tempa a aranže se mění v naprosto dokonale sladěném pořadí, které od prvního poslechu alba lahodí jak muzikantskému, ale dle zjištění i nemuzikantskému uchu. Na své si přijdou, jak už jsem v úvodu podotýkal, milovníci bluegrassu, country, jazzu, ethno, swingu a kdo ví, kdo ještě další. Víc než polovina písní, konkrétně sedm, pochází přímo z autorské dílny samotných členů kapely. Ve dvou případech je autorkou textů hlavní, a tedy sólová zpěvačka kapely Svatka Štěpánková, se kterou se na první písni alba, jakožto autor hudby, podílí kytarista Radek Hlávka. V jednom případě jako autor textu přispěl Jakub Racek, mimochodem ke krásné countryové záležitosti, o kterou se hudebně (a stejně tak o zbytek původních písní na albu) postaral velmi hudebně zdatný a činorodý Pepa Malina!

Z převzatých písní mě osobně velmi potěšily především “It´s only paper moon”, kterou ocení především milovníci swingu a krásných vokálů a´la Bob Wills and his Texas Playboys! A také moji milovaní Beatles, resp. krásná cover verze jejich “Norwegian wood”, kterých mám doma již pěknou sbírku (jedna z nich od bratislavských Beatings ze 60. let, se slovenským přebásněním jako “Norské drevo”), avšak tato patří zcela jistě k mým nejoblíbenějším.

O muzikantské zdatnosti a preciznosti členů kapely P.R.S.T. je netřeba se, zvlášť na tomto servru, rozepisovat, modří již stejně vědí, ale nutno podotknout, že tak jak jsem byl unešen z jejich výkonu na koncertě, tak stejně tak mě nadchla i studiová nahrávka, do které se podařilo přenést onoho velmi podstatného ducha, který je přítomen právě na koncertech! A propos o muzikantských kvalitách jednotlivých členů kapely svědčí i to, že jsou často zváni jako hosté na různé hudební projekty, a to nejen studiové, kde se setkávají s velkými, dokonce světovými jmény hudební branže.

Přes to všechno si P.R.S.T. pozvali do studia několik hostů. A učinili tak jedině dobře, ku prospěchu celkového zvuku alba. Hosté jsou shodou okolností také čtyři, jako je členů kapely a všem z vás jsou zcela nepochybně dobře známi. Na mandolínu Zdeněk Jahoda, skvělý dobrista, ústecký Radek Vaňkát, na saxofon Radek Zapadlo a na Steel kytaru banjista Poutníků, výborný Peter Mečiar.

Celkový zvuk alba, dle mého odhadu, měli na starosti pánové Ivo Viktorin a Petr Vavřík, kteří, jak je jejich dobrým zvykem, svým přístupem k hudbě a natáčení celému albu vetkli vynikající a velmi příjemný zvuk, jaký žel bohu není v našich zeměpisných šířích samozřejmostí!

Pro mě osobně je naprosto nedílnou součástí desky její obal. V tomto případě už, aniž bych zaslechl jediný tón, mě právě obal dostal. Zdánlivě jednoduchý, ale kompozičně a náladou naprosto vševypovídající a víc než vkusný! Jinými slovy jeden z nemnoha případů, kdy obal koresponduje s jeho náplní a vše do sebe zapadá, tak jak má. Dokonce na zadní straně si všimněte nalepené dopisní známky, která se na první pohled i dojem jeví jako součást tisku, ale jde o skutečnou, nalepenou známku! Pro někoho zanedbatelný detail, pro mě velmi podstatné a vtipné.

Jak jsem již v úvodu podotýkal, tato nová “prstí” deska je pro mě zcela jistě jednou ze zásadních hudebních událostí tohoto roku, určitě na scéně muziky, kterou mnozí nepochopitelně opovrhují, zatracují, označují ji jako okrajový žánr a podobně. Měl-li bych hodnotit pomocí hvězdiček, tak jak se to mnohdy u recenzí dělá, bezpochyby bych z deseti udělil deset! Proto přeji kapele P.R.S.T., ale také sobě, aby v tomto “nepopulárním” žánru setrvali hodně dlouho a přinášeli nám posluchačům desky, jako tento jejich první počin, který si opravdu na nic nehraje a prostě příjemně plyne a ještě si i muzikantovo ouško velmi přijde na své! Ostatně o tom, na koho je v první řadě pamatováno, vypovídá i upřímný název samotného alba – “For you”…

Petr Kocman