CD: Punch Brothers – The Phosphorescent Blues

Familiarity / Julep / Passepied (Debussy) / I Blew it Off / Magnet / My Oh My / Boll Weevil / Prelude (Scriabin) / Forgotten / Between First and A / Little Lights

Punch Brothers: Chris Thile (mandolin), Gabe Witcher (fiddle/violin), Noam Pikelny (banjo), Chris Eldridge (guitar), Paul Kowert (bass) / (Release: Jan 27, 2015, ℗ 2014 Nonesuch Records)

Mandolinista Chris Thile patří v současnosti mezi nejvytíženější a nejžádanější bluegrassové hudebníky a můžeme ho spatřit nejen na pódiích, ale i v nahrávacích studiích. Tak v roce 2013 ukázal svoji univerzálnost a nahrál klasické album se skladbami od Johanna Sebastiana Bacha. O rok později spolupracoval na další nahrávce s Edgarem Meyerem, kde dostaly zabrat především kontrabas a mandolína. Dokonce se opět skamarádil se sourozenci Watkinsovými a oprášil značku z výkladní skříně světového bluegrassu a folku Nickel Creek. A jakoby neměl dost, vrátil se do své srdcové kapely a s Punčovými bratry nahrál už v pořadí čtvrté dlouhohrající album The Phosphorescent Blues.

Hudba, kterou kapela produkuje, už dávno přesahuje hranice bluegrassu. A tak se tu můžeme setkat se žánrovou různorodostí, s mnohými akustickými či vokálními odbočeními, které celkově doplňují označení moderní či současný bluegrass. Hudebníci tady dokazují svoji vyspělost a experimentátorství, což potěší především akustické intelektuály, kteří jsou na takovéto běsnění připravení. Skladby působí příjemným komorním nádechem, kde každý člen kapely má prostor na vyjádření svých hudebních myšlenek bez nějakého tlačení na pilu a dokazování, co všechno umím zahrát se svým nástrojem.

Znějí zde úžasné a malebné housle, virtuózní mandolína, příjemné a jemné banjo, pohodlná kytara a celkovou dikci dotváří kontrabas. Spolu s harmonickými a neočekávanými vokály je to nádherná ukázka bluegrassu, Americany a akustické hudby líznutá jazzem či popem. Pro kapelu jsou typické lyrické pasáže v jejich skladbách, což se potvrzuje i tady. Vždyť už jen úvodní skladba Familiarity, s délkou větší než deset minut, je jakoby spojením vícera motivů, které jsou naskládané do neobyčejné symfonie. Úplně odlišné jsou skladby Passepied, kterou složil zakladatel hudebního impresionizmu, francouzský skladatel Claude Debussy a kratičká Prelude, která vyšla z pera ruského klavírního virtuóza Alexandra Skriabina a chlapci se jich mistrovsky zhostili. Kapele není nic svatého, o čemž svědčí i použití perkusí a rockový feeling některých skladeb. A co například sbory ve skladbě Little Lights? I tak se získávají fanoušci. Ale co už, vždy platí pravidlo, že čím víc čárek, tím lepší Adidas.

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)