(© 1973, 1997, Ginn Music Group, GMG – 5002, celkový čas 41:15)

High Ground / July, You´re a Woman / The Lovin´s Over / Whittlin´ / Little Bessie / Ginseng Sullivan / Johnson´s Crook / Linda Ann / Make Me a Pallet / Nine Years Waltz / I´ll Sail Away / Dueling Banjos / Rosie / Love The One You´re With

GRANT BOATWRIGHT – guitar, vocals / GINGER BOATWRIGHT – tambourine, vocals / NORMAN BLAKE – mandolin, dobro, guitar, mandocello, vocals / DÁLE WHITCOMB – five-string banjo, lute, vocals / DAVE SEBOLT – bass, vocals / ATLANTA SYMPHONY (arrangements by SKIP LANE) – strings

Produced by Ken Laxton (1 – 13) and Buddy Killen (14)

Formace Red, White & Blue(grass) vznikla v roce 1969 (zpočátku pod názvem Grant, Dale & Ginger v Birminghamu v Alabamě, kde manželé Grant a Ginger Boatwrightovi původně začínali jako folkové duo, ke kterému se později přidal banjista a zpěvák Dale Whitcomb).

Skupina během své existence (do konce 70. let 20. století) nahrála celkem tři řadová alba. Představovaný kompakt je reedicí kompletního materiálu z první desky formace z roku 1972 (skladby 1 až 10), doplněného čtyřmi bonusovými skladbami z pozdějšího období (ale dosud jinde neuvedenými), na kterých se spolupodílel mj. také vynikající a dnes již nežijící houslista Vassar Clements, který v seznamu hudebníků není uvedený, ale jeho hra je natolik definovatelná pouhým poslechem, že o tom nemůže být pochyb (tím spíš, že je jeho spolupráce s touto kapelou v různých materiálech písemně doložena). Za zmínku stojí i to, že později se skupinou účinkoval také další v bluegrassu proslulý houslista Byron Berline (známý také mj. jako experimentátor s pětistrunnými houslemi).

Ale vraťme se k deseti skladbám z původní první desky, neboť ty jsou z několika aspektů velmi zajímavé. Spojení bluegrassového instrumentáře se symfonickým orchestrem totiž neuslyšíte tak často! I když mnohem později samotný “Otec bluegrassu” Bill Monroe vyzkoušel to samé, skupina Red, White & Blue(grass) uskutečnila tento experiment jako historicky první. Dokazuje to, kolik zajímavých pokusů s křížením zcela rozdílných žánrů se v průběhu 70. let minulého století uskutečnilo, a že z hlediska vývoje patřilo toto období v bluegrassu k velmi důležitým (nezapomeňte, že právě v tomto desetiletí vznikly dva z nejpodstatnějších bluegrassových derivátů – newgrass a nová akustická hudba). V samotném zvuku skupiny se prolínají prvky bluegrassu, folku, country a soudobé populární hudby, což je nejzřetelnější především u vokálního projevu, který je neobyčejně svěží díky vysokému tenoru Whitcomba a hlasu zpěvačky Ginger Boatwrightové, ale až na výjimky postrádá charakteristické bluegrassové křížení pěveckých partů.

Důležitou instrumentální a částečně také autorskou práci odvedl na desce všestranný hudebník Norman Blake, který u nás není, myslím, dosud dostatečně doceněný, ale nepodstatný není ani podíl všech ostatních členů skupiny.

Deska získala ve své době tak velikou popularitu, že se stala historicky vůbec prvním bluegrassovým projektem nominovaným na cenu Grammy. I když, popravdě řečeno, u tohoto “crossoveru” se nedá jednoznačně říct, že jde skutečně o bluegrass. Nicméně kompakt je i dnes na první pohled zajímavý a líbivý a doporučuji jej především těm, kteří se zajímají hlouběji o historii americké hudby.

Milan J. Kalinics, Brno, 2000