CD: Ron Block – Hogan’s House of Music

Smartville / Hogan’s House of Boogie / Wolves a-Howling / The Spotted Pony (Feat. Stuart Duncan & Alison Krauss) / Clinch Mountain Backstep / Gentle Annie (Feat. Tim Crouch) / Mooney Flat Road (Feat. Stuart Duncan & Alison Krauss) / Mollie Catherine Carter / Seneca Square Dance (Feat. Sierra Hull) / Calico / You Are My Sunshine / Lonesome Road Blues / ’65 Mustang Blues (Feat. Sam Bush & Jerry Douglas) / Brushy Fork Of John’s Creek / Carter’s Creek Pike / Home Sweet Home

http://ronblock.com/home/blog/hogan-s-house-of-music
http://ronblock.com/album/297389/hogan-s-house-of-music
https://itunes.apple.com/us/album/hogans-house-of-music/id1036368532

Jeden můj přítel muzikant jednou uveřejnil video z YouTube a komentoval ho slovy: “Zase to Ron Block natřel všem banjistům.” Sice nejsem banjista a k tomuto nástroji jsem si nikdy nepřičuchl, ale když to řekl on, tak to musí být pravda.

Ronald Franklin Block se narodil v roce 1964 v Kalifornii. Jeho otec Chuck vlastnil obchod s rock and rollovou hudbou v městečku Lawndale. Chuck – rock’n’roll, Chuck – rock’n’roll… No, jde to k sobě. A tam se kdesi musel Ron přehrabovat v deskách a získávat první hudební zážitky. Sám se chopil kytary, až když měl 11 roků a o dva roky později, když uviděl v televizi vystoupení Lestera Flatta, objevil kouzlo zvuku banja. Později studoval na Texas South Plains College, kde byla jeho hlavním předmětem country a bluegrassová hudba. Zde založil svoji první kapelu, ve které se objevili například také Eric Uglum, Chris Jones nebo Butch Baldassari. Po této školní kapele pokračoval v hudební kariéře ve skupině Lynn Morris Band a přišel rok 1991, kdy se stal členem Alison Krauss & Union Station. Zdá se, že od té doby už proteklo hodně vody v nashvillských potocích a řekách, ale jméno Rona Blocka nadále září na hudebním nebi. A to nejen přímo z pódia, kde většinou doprovází charismatickou krásku a houslistku s výborným hlasem Alison Krauss, ale je také mužem z pozadí, když skládá písně, je zavřený v nahrávacím studiu anebo produkuje alba.

Union Station z jeho dílny zpívá například A Living Prayer, There is a Reason nebo In the Palm of Your Hand. Ale jeho písně znějí z úst také jiných interpretů, ať už vzpomenu Dana Tyminského, Randyho Travise, Rhondu Vincent či Forbes Family. Jako instrumentalista se objevil na nahrávkách Dolly Parton, Alana Jacksona, Little Big Town, Vince Gilla a jiných countryových a bluegrassových seskupení. Na světlo světa vytáhl talentovanou mandolinistku Sierru Hull. Pamatujete ještě na rok 2008, když jí ve vydavatelství Rounder Records vyšlo album Secrets? Tak právě při nahrávání tohoto kousku tehdy patnáctiletá dívčina cítila na ramenou pomocné Ronovy a Alisoniny ruce.

Ron ale ani nadále nezahálí a nepotřebný materiál, který je příliš dobrý, aby ho nahrál někdo jiný, nechává pro sebe v šuplíku a později z něho poskládá album. A tak jich má už na kontě pět. „Pět!?“ Slyším křik některých horlivců. Ale je to tak. Nejdřív to bylo vynikající Faraway Land, o šest roků později následoval DoorWay, o dalších šest Walking Shoes (tak tohle bylo trochu jiné) a v roce 2015 přibyla na jeho kontě dvě. Protože společně se známějším projektem Hogan’s House of Music vyšel také vánoční výběr s názvem Carter’s Creek Christmas s osmi skladbami.

Ron si jako název svého nejnovějšího instrumentálního alba vybral jméno obchodu svého otce – Hogan’s House of Music. “Byl jsem zažraný do tradičního bluegrassu, když jsem tu začal v roce 1980 jako šestnáctiletý pracovat – Flatt & Scruggs, Bill Monroe, Jimmy Martin, J. D. Crowe, the Osborne Brothers, Reno & Smiley, Larry Sparks, the Stanley Brothers, Ralph Stanley a jiní. Hoganovští zaměstnanci byli neuvěřitelně zábavní, většina z nich byli muzikanti (Gilby Clarke šel hrát s Guns and Roses a měl svoji vlastní kariéru). Tito chlapíci hráli Erica Claptona, Skynyrd, the Eagles, ZZ Top, B. B. Kinga a mnohé jiné věci na stereo sestavě v obchodě. Když jsem tady prodával, poslouchal jsem tuto hudbu hodiny a hodiny denně a potom jsem se doma učil od lidí jako J. D. Crowe a Earl Scruggs. Ale všechny ty zvuky z Hogana mě začaly ovlivňovat. Když jsem měl asi 19 nebo 20, začal jsem si kupovat nahrávky různých žánrů, především hudebníků na elektrickou kytaru, jako jsou například Larry Carlton, Pat Metheny, B. B. King, Eric Clapton a další. V Hoganovi jsem pracoval asi pět roků a skončil jsem před tím, než jsem šel na dva semestry na South Plains College. Hogan’s House of Music bylo moje první a poslední denní zaměstnání, které jsem kdy měl.” Tolik z Ronových vzpomínek.

Na jeho poslední nahrávce se zúčastnila téměř celá parta z Union Station plus několik dalších vynikajících hudebníků, kteří vytvořili album, jaké by klidně mohlo vyjít pod hlavičkou jako All-star Band. A určitě nezklamali. I když nejsem příznivcem čistě instrumentálních projektů, tento se mi líbí. Ron tam svojí virtuozitou odkazuje na všechny vlivy, které se na něho nalepily. Tak kolísá mezi tradicí a rockovými narážkami, na banjo hraje divy a určitě tak přivádí nejednoho banjistu k úvahám nad další kariérou. Ať už jsou to jeho originální skladby nebo různé tradicionály či převzaté tracky od jeho vzorů. K nejsilnějším patří právě originály, ať už je to úvodní skladba Smartville nebo velmi zajímavá Hogan’s House of Boogie. V některých nahrávkách neváhal použít i perkuse, ale to už známe z jeho předešlých počinů. Album sálá energií, a tak i v pomalejších skladbách jako Calico můžeme cítit sílu a entuziasmus, se kterým se tento muzikant pustil do projektu, nad kterým rozmýšlel už několik roků.

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)