Lower Than Lonesome / Lessons Learned / I Think Of You / Sweet Rosa Lee / Deep Part Of Your Heart / Reno’s Mando Magic (Instrumental) / Trail Of Sorrow / All That’s Worth Remembering / Our Last Good-Bye / Bad News At Home / Always Late (Bonus Song)

Mike Scott (banjo), John Maberry (mandolin, guitar 10), Heath Van Winkle (upright bass, tenor vocals), Steve Day (fiddle), Harry Stinson (drums), Ronnie Reno (guitar, mandolin 6, 11, lead vocals, tenor vocals 11), Robin Smith (upright bass 11), Jackie Miller (mandolin 11), Sonya Isaacs (high harmony vocals), David Frizzell (lead vocals 11)

(Rural Rhythm Records)

Pokud bychom hodnotili tradici v bluegrassu podle příjmení, tak jméno Reno by se určitě mělo zařadit mezi jména Monroe nebo Stanley. A patří tam i chlapík se jménem Ronnie Reno. A ne náhodou. Jeho otcem byl banjista Don Reno, který se nejprve proslavil v kapele Billa Monroea a později měl vlastní skupiny a dokonce i televizní show. A do té vytáhl i malého ušatého osmiletého Ronnieho, který, aby dosáhl na mikrofon, musel stát na krabici od mléka a doprovázel svého otce na mandolínu. Tak začala jeho muzikantská kariéra. S otcem pak působil téměř deset roků, poté narukoval k Osborne Brothers, kde hrál na elektrickou baskytaru, a v té době se podepsal i pod vznik jedné z nejznámějších skladeb této kapely, Rocky Top. Dnes se to zdá jako normální věc, že se v bluegrassu objevují hudebníci s elektrickou basou, ale v té době (konec šedesátých let) tradiční bluegrassáci při takovém pekelném dopuštění omdlévali. Ale bluegrass se musel drát na povrch a oslovit větší masy diváků a posluchačů, aby mohl přežít. A i díky těmto průkopníkům potom vznikaly progresivní kapely jako například Seldom Scene nebo New Grass Revival.

Po odchodu od Osbornů se Ronnie chtěl osamostatnit, ale přišla nabídka, která se neodmítá. Oslovil ho jeho přítel Merle Haggard, a tak se Ronnie stal součástí jedné z nejvýznamnějších country kapel všech dob The Strangers. Hrál tam na kytaru a mandolínu, zpíval vokály a při tom skládal písně. Byly to úspěšné časy. Přišel ale rok 1982, Ronnie sa rozloučil s Merlem a po volání rodiny se opět vrátil k otci a společně s nevlastními bratry Dalem a Donem Waynem utvořili skupinu. To však v této sestavě netrvalo dlouho. V roce 1984 se svět rozloučil s jedním z průkopníků bluegrassové hudby Donem. Měl jen 58 roků. Jedním z jeho odkazů bylo, aby se Ronnie staral o své nevlastní mladší bratry, což i splnil. Patnáct roků tvořili kapelu Reno Brothers a nahráli šest alb. V devadesátých letech ale už Ronnie postupně opouštěl dráhu aktivního hudebníka a začal pracovat na televizní show Reno’s Old Time Music Festival.

O to potěšující je, že se Ronnie opět zavřel do nahrávacího studia a se svou kapelou, která spolupracuje na jeho show, nahrál novinku s názvem Lessons Learned. Tohle všechno se událo pod taktovkou vydavatelství Rural Rhythm Records. Zajímavostí o tomto studiu je, že vydává Heritage Collection, což jsou digitalizované a remasterované desky z bluegrassového pravěku. Ale vraťme se pěkně k projektu Lessons Learned. Už na první poslech z tohoto alba vyzařuje pohoda a relax díky spojení bluegrassu a country hudby, ke které se Ronnie hlásí. K výborným tradičním nástrojům velmi jemně a decentně zapadají i bicí, které udávají rytmus, celou hudbu ozvláštňují a jsou tím pravým pojítkem mezi žánry. K tomu všemu se přidávají vícehlasé vokály, o které se postarali kontrabasista Heath Van Winkle a mému srdci blízká Sonya Isaacs. Poslouchal jsem toto album v době mizerného deštivého dne a přiznám se, že mi ho krásně rozjasnil.

Skladba Lower Than Lonesome je o samotě, i když je ve výrazném tempu a tím pádem pocity stísněnosti zjemňuje. O titulní písni Ronnie řekl: „Trvalo hodně roků, než jsem byl schopný vyprávět v písních příběhy o životě. Potřebuješ skutečného duchovního přítele, který pochopí učení o lekcích života, o vytváření svazků a pravých hodnot pro nadcházející období.“ I Think of You je píseň věnovaná ženě, na kterou musí zpěvák myslet, i když je daleko. Zajímavá je také instrumentálka Reno’s Mando Magic, kde se Ronnie představuje s mandolínou a která byla složená dvacet minut před tím, než ji muzikanti nahráli. Jako vzpomínku na svého otce Dona, zpívá Ronnie píseň Trail of Sorrow, která se zařadila mezi klasické kousky této hudby. Příjemnou skladbou s velmi výraznými vyhrávkami banjisty Mikea Scotta je All That’s Worth Remembering. Jak Ronnie říká, patří k jeho nejoblíbenějším. Osobně mne ještě zaujala bonusová skladba Always Late, kterou Ronnie zpíval s Merle Haggardem, který mu pomáhal i s aranžováním nahrávky na tohle album. Jako host se tady představí v sólovém zpěvu David Frizzell a společně si tu zahrají tři mandolíny.

Většina materiálu na albu jsou originály, a celá deska je dalším výborným a příjemným přírůstkem do letošní sbírky.

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)