Unholy Water / Don’t Tell Me Stories / Don’t Let Me Cross Over / Ava’s Fury / Falling / Now Forever’s Gone / Look What I’m Trading For a Mansion / I May Be A Fool / Not This Time / All I Can Do / Mama’s Room / Blood Red & Goin’ Down

http://www.sistersadieband.com
https://www.facebook.com/sistersadieband

Není to tak dávno, co jsem se tady na stránkách BGCZ.net rozplýval nad různými bratrskými dvojicemi, trojicemi, pěticemi a dalšími jinými bratrstvy. Už tehdy jsem v podvědomí tušil, že se asi budu rozplývat i nad opačným pohlavím tvořícím – nazvěme to – sesterstva. Těch není až tak moc, naneštěstí pro nás pány, ale pokud se už někde na světě ukážou a nastaví svoje tváře sluníčku, vznikne pár skvělých nápadů a ty mohou postupnými kroky dojít až na pódium.

A jsme doma. Nevím, zda tento nápad tak docela vznikl pod horoucími paprsky letního slunce, ale jeho vyvrcholením byl 30. srpen 2013, kdy se na pódiu ikonického nashvillského podniku ujímajícího se bluegrassových hvězd a hvězdiček s názvem Station Inn objevila pětice žen. A ne ledajakých, ale všemi modrými mastmi mazanými. Tak nějak se světu představilo nové „dočasné a příležitostné“ seskupení Sister Sadie. Aspoň tak to mělo být na začátku, ale všechno dopadlo úplně jinak. “Skupina začala jedné noci v Station Inn s přítelkyněmi,” vzpomíná houslistka Deanie Richardson. “Strávily jsme spolu skvělý čas, a tak jsme se rozhodly, že zorganizujeme další show. Přesvědčila jsem Dale Ann a Genu, aby na ni přivedly Tinu, a tak jsme si to zopakovaly. Cítily jsme se ohromené od prvních tónů a ještě stále jsme.”

Potom přišlo dilema, že „když už jsme pohromadě, dejme si nějaký název“. Opět se mi k tomuto vyjádřila Deanie. “Společně jsme si neustále sms-kovaly, zprávy létaly tam a zpět mezi námi dokola. Všechny jsme fanynky Tonyho Rice a jeho skladby Little Sadie. Kromě toho jsme všechny jakoby sestry. Tak na nás celkem pasoval název Sister Sadie.” Kdo je tedy pětice dam tvořící toto sesterstvo?

Deanie Richardson patří k nejžádanějším houslistkám nejen v bluegrassu, ale také v country hudbě, na pódiu Grand Ole Opry byla už jako třináctiletá, na cestách doprovázela mnohé bluegrassové i countryové hvězdy, ale taktéž irské Chieftains, ráda učí děti v jejich hudebních začátcích, patří k zakladatelkám Sister Sadie, zároveň pro kapelu píše písně a v kapele je navíc i šoférka.

Tina Adair zažila svoje první muzikantské kroky jako tříletá, později, jako osmiletá, už nahrávala ve studiích, hraje na mandolínu a housle. Nejprve vystupovala v rodinné kapele, později si založila vlastní Tina Adair Band, její debutové bluegrassové album jí vyšlo v roce 1997 s názvem Just You Wait & See. Ke svému životopisu si může přidat, že kromě instrumentalistky je také výborná zpěvačka a autorka, spolu s Dale Ann má na starosti repertoár.

Gena Britt pochází ze Severní Karolíny, jako osmnáctiletá se přestěhovala do Nashvillu, kde doprovázela skupiny jako The New Vintage, Lou Reid and Carolina a mnohé jiné, patří také ke spoluzakladatelkám Daughters of Bluegrass. Momentálně tato banjistka a zpěvačka působí v kapele Grasstowne, u Sister Sadie má na starosti rezervace vystoupení, agentáž.

Beth Lawrence pochází z Minnesoty, kde nejdřív působila v rodinné kapele, později se přestěhovala do Nashvillu, kde se stala vyhledávanou kontrabasistkou doprovázející na cestách mnohá známá jména, mezi nimiž nechyběli například Larry Cordle, Alicia Nugent, Becky Buller Band… To je jen zkratka, s kým je možno ji vidět. Také patří do Daughters of Bluegrass, v kapele má na starosti peníze za nahrávky a vystoupení.

Dale Ann Bradley nemusím extra představovat, už jsem to udělal v minulosti, jen chci říct, že rovněž stojí za tímto projektem a kromě zpěvu ji zde můžeme vidět s kytarou.

Letos jim na značce Pinnacle Records vyšlo jejich debutové album. Prvním singlem byla skladba v mírnějším tempu Unholy Water. Podle mého názoru určitě není nejlepší z celého projektu, je ale symbolem a předobrazem toho, co Sister Sadie nabízí. Jemná až komorní atmosféra, výborné vokály, hudebně na vysoké úrovni. K tomu se skvěle hodí Dalein hlas. Jsem ale rád, že Dale Ann Bradley není ve svých sólových vokálech na albu osamocená a nejedná se tak jenom o „one woman show“, ale dámy si to mezi sebou rozdělily a udělaly velmi dobře. Tak se například Gena představila v písničkách Don’t Tell Me Stories, což je výborná rychlá skladba, anebo v I May Be A Fool.

Don’t Let Me Cross Over patří ke country klasikám, pochází z roku 1962, a tady se jako zpěvačka uvedla Tina. Líbí se mi její svěží a silný hlas a kromě této písně ji můžeme slyšet ještě v dalších třech, což vůbec není na škodu věci. A jsou to její autorské věci, rychlá Now Forever’s Gone nebo Not This Time, které jsou si tématicky podobné a jejich obsahem jsou slova zatrpklé ženy neochotné přijmout zpět chlapa. Tina to umí i v pomalejších věcech, a tak hluboce procítěně a emocionálně nazpívala Mama’s Room.

Čtvrtou hlasovou sólistkou je Beth, která se představila ve skladbě Falling. Opět píseň o lásce a podobných záležitostech. I am falling in love with you. No nezamilujte si to… Velmi zajímavá je také instrumentálka Ava’s Furry. Původně jsem si myslel, že patří k nějakým starým irským zapomenutým klasikám, ale není to tak. Autorsky se pod ni podepsala Deanie a dámy tady předvádějí svoje schopnosti a preciznost. Je tu zjevné, že při nahrávání se všechny velmi dobře bavily a výsledek je krásný.

“Byly jsme nesmírně vzrušené a naplněné entuziasmem po všech reakcích na tento projekt,” odpověděla mi na moji otázku o úspěšnosti alba a jejich dalších plánech Deanie. “Teď se všechny bavíme o tom, co bychom mohly udělat víc. Myslím si, že to je to, kam momentálně míříme.”

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)