(P/C-2005, Taverna, www.taverna-cz.net, celkový čas 38:37)
CHCI SE VZNÉST [Love Someone Like Me] (Holy Dunn, R. Foster – Marek Strnad) / RÁD VÍTÁM VŠECHNY ZNÁMÉ [One More Love Song] (Leon Russell – Milan Kutman) / NA CESTÁCH [My Heart Will Follow You] (John Cowan – Jiří Hurda) / LÍNÝ DÝM [One Day I´ll Walk] (Bruce Cockburn – Roman Doležel) / MÍT JEN S KÝM [Hold To A Dream] (Tim O´Brien – Roman Doležel) / LUISIANA [Callin´ Baton Rouge] (Dennis Linde – Roman Doležel) / TÁTA [You Plant Your Fields] (Wendy Waldman – Tomáš Zelený) / VÍNA PROUD [Saw You Runnin´] (T. Moore – Roman Doležel) / MÍT JEŠTĚ PÁR DNŮ [Looking Past You] (Pat Flynn – Marek Strnad) / POMNĚNKY (Milan Žourek) / PO RÁNU [Great Balls Of Fire] (O. Blackwell – Tomáš Zelený) / FLATT LONESOME BLUES [instrumental] (Josh Graves, Lester Flatt)
TAVERNA: BŘETISLAV HRDA – kytara / LIBOR HRDA – banjo, zpěv / JIŘÍ HURDA – dobro / LEOŠ KOUDELKA – mandolína, zpěv / MIROSLAV „HADRA“ SMIČKA – basa, zpěv
HOSTÉ: MICHAELA ČEPÁNOVÁ – zpěv / VÍŤA KŘIVÁNEK – el. kytara / DAVID SCHÖN – bicí / JOSEF HRABAL – klavír
Zvuková a hudební režie: Víťa Křivánek / Nahráno ve studiu: DELTAPHON RECORDS
Fanoušci dlouholeté původně výhradně prostějovské skupiny Taverna se konečně dočkali jejího prvního nosiče na stříbrném kotoučku. Na začátku musím chtě nechtě přiznat, že recenze na CD „Rád vítám všechny známé“ se rodila stejně obtížně, jako předtím samotná deska (její obsah byl totiž nahráván v době od listopadu 2002 do června 2005). Ne snad proto, že by album bylo tak těžko popsatelné z hlediska hudebních nebo pěveckých výkonů jednotlivých členů nebo kapely jako celku (včetně výborných přizvaných hostů), ale spíše z hlediska použitého repertoáru, kdy každá písnička (snad jen s výjimkou autorské skladby č. 10 a skladby č. 12) vyžadovala nejen samostatného posouzení, ale také srovnání s původním materiálem, který je pro Tavernu už roky příznačný, tedy se skladbami amerických newgrassových obrů, skupiny New Grass Revival, případně s obsahem desek jejích jednotlivých bývalých členů. A tak mi nezbylo nic jiného, než kromě CD Taverny detailně naposlouchat i písničky z devíti dalších řadových desek, na kterých se nacházejí originály skladeb, které šťastným majitelům představovaného CD a svým početným příznivcům a posluchačům Taverna předkládá.
Jako letitý obdivovatel New Grass Revival jsem v minulosti často uvažoval, jak by asi zněly některé skladby z jejich produkce na uceleném projektu s českými texty, a zda bych při poslechu neměl pocit, že jde o hudební frašku. Ale už na některých vystoupeních Taverny jsem poznal, že by taková deska realizovatelná byla a mohla by být pro českého posluchače zajímavá. A když tedy v závěru roku 2005 Taverna po složitých peripetiích a opakovaném masteringu (ten první prý nebyl příliš zdařilý) desku vydala a v prostějovském klubu Apollo 13 ji 3. prosince 2005 slavnostně pokřtila, byl jsem přirozeně zvědavý, jak výsledek dopadl…
Rád konstatuji už na tomto místě, že představovaný projekt si rozhodně zaslouží bližší zájem každého fanouška progresivního bluegrassu. A již při prvním přehrávání i po opakovaném pravidelném poslouchání CD „Rád vítám všechny známé“, jsem byl a stále jsem kvalitou obsahu tohoto alba příjemně překvapen. A pokud mě něco mrzí, pak jenom to, že informace o existenci tohoto projektu poněkud zapadly v záplavě informací o jiných deskách a příliš se o něm ani nemluví, ani nepíše, a deska samotná se pro případné zájemce neobjevuje v nabídce renomovaných firem zabývajících se prodejem a distribucí hudebních nosičů. V současné době (červenec 2006) se tedy nabízí zatím pouze možnost napsat si o něj přímo kapele (http://www.taverna-cz.net/kontakt.php ) nebo si ho zakoupit na některém z vystoupení skupiny, případně na festivalu Vojtěchov 2006 (http://vojtechov.taverna-cz.net/page.php?styl=2 ), který Taverna již několik roků pořádá v krásném prostředí uprostřed lesů Drahanské vrchoviny. Na tomto místě chci zdůraznit, že loňský ročník tohoto multižánrového festiválku a jeho veskrze přívětivá atmosféra bez zádrhelů mne vyprovokovala k reportáži, kterou najdete na tomto webu. A pokud se vyvede počasí, nepochybuji, že stejně kvalitní bude i průběh letošního ročníku, který se bude konat ve dnech 21. a 22. července 2006.
V historii českého bluegrassu byla vždy snaha modernistů interpretovat skladby New Grass Revival, a to jak v původních verzích, tak v nových úpravách, ať už s anglickými nebo českými texty. Nutno říct, že ne každé české nebo slovenské skupině se záměr zařadit do svého repertoáru sem tam nějaký ten track od americké newgrassové špičky podařil. Za zdařilé považuji například některé skladby v provedení teplických Průdušek na začátku 80. let, olomoucké BG Novy, brněnského Classic Newgrass Quartetu, libereckého Modrotisku, šumperských Happy To Meet, plzeňského Copu atd., ale pro většinu dalších byla interpretace tak vokálně i instrumentálně náročné hudby příliš velkým soustem a řada těchto pokusů ve výsledném provedení vypadala spíše směšně. O to víc vynikne deska Taverny, která se svým vzorům přiblížila asi nejvíce. A zatímco výše zmíněné české kapely se většinou soustřeďovaly na materiál z let 1972 – 1981, kdy vůdčí tandem Bush – Cowan doplňovali Curtis Burch a Courtney Johnson, Taverna je výjimečná tím, že většina z písniček, které na desce „Rád vítám všechny známé“ uslyšíte, je převzata z doby, kdy New Grass Revival hráli v nepřekonatelném hvězdném obsazení Bush, Cowan, Flynn a Fleck. Přesto se s tak náročnými aranžemi její jednotliví muzikanti (včetně hostů) vyrovnali nad očekávání dobře a bez újmy na celkovém vyznění všech skladeb. Po instrumentální stránce a aranžérsky se drží v maximálně možné míře původního znění (i když v některých případech upravují aranžmá pro vlastní obsazení s konstantním dobristou a naopak absenci houslí) a pozoruhodná je v tomto případě i taková „maličkost“, jakou je stejná délka všech převzatých tracků v podání Taverny ve srovnání s původní stopáží originálů (ta se liší řádově o vteřiny).
Patrně nikdo na světě nedosáhnul dosud technické dokonalosti Bély Flecka ve hře na pětistrunné banjo (ačkoliv se mu několik světových hráčů přiblížilo). Těžko bychom tedy mohli očekávat, že ho přehraje zrovna Libor Hrda. Nicméně při poslechu banjových partů v provedení charismatického banjisty Taverny (jemuž je Béla Fleck bezesporu hráčským vzorem) nemáte pocit, že skladby znějí výrazně odlišně, i když některé pasáže hraje poněkud úsporněji. Podobné je to i v případě ostatních muzikantů. Leoš „Kuk“ Koudelka samozřejmě není Sam Bush, ale také on při hře na mandolínu dokazuje, kdo je jeho oblíbeným hráčem na tento nástroj a kytarista Břetislav Hrda (mimochodem kapelník prostějovských newgrassových pardálů), se až na drobné rytmické nepřesnosti, slyšitelné při zpomaleném přehrávání, zdařile snaží o co nejvěrnější interpretaci „koňského“ kytarového stylu Pata Flynna. A protože si nahrávku Taverny zpomalují jenom šílenci jako já, běžný konzument odpichové hudby bude mít na desce „Rád vítám všechny známé“ zážitek z poslechu téměř dokonalý.
V době, kdy v Americe newgrass vznikal (začátek 70. let 20. století), už byla doba zralá na to, aby do bluegrassu (přinejmenším v tomto derivátu) vstoupily vlivy z jiných hudebních stylů (především z rocku a jazzu), aby se více a bohatěji a mnohobarevněji rozvinula harmonie, použily progresivnější hráčské techniky, ale také aby se obsahová náplň textů skladeb mohla výrazněji odklonit od textů s náboženskou tématikou nebo naivních příběhů o lásce, o opuštěnosti v divočině žijících samotářů, o dřině farmářů, dřevorubců a horníků, o zaprášených honácích dobytka nebo zoufalých strojvůdcích vlaků řítících se proti sobě na jedné koleji. Newgrassové texty se nevyhýbají společensky ožehavějším a závažnějším tématům, tedy například i problémům s alkoholem, s drogami, se sexem, s věcmi, které přináší život ve velkoměstech nebo moderní doba. Možná i z tohoto důvodu je newgrass solí v očích bluegrassových puristů a tatíků v štráfkovaných nedělních oblecích, kterým byl tradiční formát bluegrassu nedotknutelnou dogmatickou modlou. (Ty doby jsou naštěstí již dávno pryč, jak doufám). Také texty Taverny jsou poplatné vzorům a nevyhýbají se i námětům, které jsem zmiňoval v případě newgrassu amerického.
Ani vokální stránce na desce „Rád vítám všechny známé“ nelze nic zásadního vytknout. Spíš naopak! Je pochopitelné, že Cowanův neuvěřitelně dokonalý tenor a naprosto charakteristický dvojhlas Cowan – Bush je nenapodobitelný, a tak nečekejte, že budu srovnávat, nakolik se vokály Taverny v tomto případě liší od původních. Tohle jednoduše srovnávat nelze. Už proto ne, že v zásadě nejde o věrné kopírování zpěvu, protože písničky na představovaném albu jsou vesměs přetextovány do češtiny. Řekl bych, že i tohle je předností desky (i když mám k některým textům jisté výhrady), protože pro českého posluchače a pro většinu návštěvníků koncertů Taverny má z významového hlediska mnohem větší cenu obsažnost písniček, příběh, děj, sdělení. Taverna pravděpodobně neaspiruje na to, aby v budoucnu objížděla Spojené státy s repertoárem New Grass Revival, a tak se vydala pro sebe na jedinou správnou cestu, kterou je použití původního kvalitního hudebního materiálu, předkládaného českému posluchači! Jen tak dál…
Přestože jsem předeslal, že nechci srovnávat vokály členů Taverny a přizvané zpěvačky Michaely Čepánové (jejíž podíl chci na tomto místě zmínit jako významný, i když ji uslyšíte víceméně jen v polyfonii), přesto mi nezbývá, než ocenit také skutečnost, že ve všech písničkách (s výjimkou skladby „Pomněnky“) se hlasové party pokud možno přidržují původních předloh a kapela nemusela upravovat melodické linky skladeb, aby ulehčila zpěvákům obtížné pasáže. (K tomuto nešvaru bohužel často sahají jiné kapely, které se snaží ukousnout příliš velké sousto).
Původně jsem chtěl představit čtenářům obsah desky detailně, track po tracku, ale kvalitativně je obsah celého alba velmi vyvážený a v podstatě bych se jen písničku od písničky opakoval. V obecné rovině nenajdete na celém projektu slabší nebo silnější skladbu, je znát, že Taverna je kapela zkušených harcovníků, kteří nehrají první rok. Je slyšet radost a hudební nasazení všech, od muzikantů newgrassem žijících i těch, pro které nahrávání bylo jen odskokem z jiných hudebních žánrů, ve kterých se běžně pohybují, případně novou hudební zkušeností, tedy přizvaných hostů. Ale přesto se nevyhnu tomu, abych alespoň nezmínil několik skladeb, které oslovily především mne.
Je to například skladba „Chci se vznést“. Při dramaturgii desky nebylo lepší volby, když byla na startovní čáru zařazena právě tato písnička. Úspěšný hit neméně úspěšné a všestranně nadané americké zpívající skladatelky Holly Suzette Dunnové s českým textem Marka Strnada z Brna rozjíždí projekt Taverny naplno od prvního tónu. Aranžmá (jak jsem již zmínil v souvislosti s celým obsahem alba) se drží původní předlohy a zde je namístě upozornit i na takový projev perfekcionizmu, kterým je zdánlivě nedůležitý detail, z kanálu do kanálu přebíhající banjo v mezihře (doporučuji fanouškům posoudit při poslechu na sluchátkách). Jen na tomhle už je znát, že muzikanti z Taverny mají původní repertoár New Grass Revival dokonale naposlouchaný a zmáknutý. Ostatně právě tyto drobnůstky a jemné fragmenty vytvořily z New Grass Revival nedostižný etalon modernistických postupů v progresivním bluegrassu na konci 80. let minulého století. Poněkud abstraktní text je nafrázovaný a napasovaný na původní členění skladby téměř dokonale. Sice mi uniká jeho význam, ale vždycky je něco za něco a platí to (nikoli však paušálně) i o českých textech na bluegrassovou muziku.
Další písnička, jejíž zařazení do repertoáru Taverny a uvedení na desce mi udělalo obzvláštní radost, je „Táta“, původně jedna z melodicky i vokálně nejhezčích skladeb na poslední řadové desce New Grass Revival z roku 1989, kde ji najdete s názvem „You Plant Your Fields“. Autorkou hudby je v tomto případě opět žena, multižánrová zpěvačka, kytaristka a mimo jiné také producentka desky „Friday Night In America“, odkud je skladba převzata. Český text k tomuto songu napsal Tomáš Zelený z Prostějova a jeho produkt bych naopak použil jako příklad toho, že lze spojit kvalitní nafrázování s hodnotným obsahem. Pěkně jsou zde provedeny také vícehlasé pasáže a nahrazení houslí dobrem. Celkový dojem z tohoto tracku mám velmi dobrý (ale berte to jako můj subjektivní vjem, protože mám pro tuto písničku slabost už šestnáct roků)!
Desátou skladbou na desce Taverny jsou „Pomněnky“, které jakoby žánrově na desku nepatřily a nezapadaly do ostatního obsahu. Jedná se o skladbu, kterou před lety složil předčasně a tragicky zesnulý Milan Žourek z olomoucké BG Novy, o skladbu, která je na severní i střední Moravě poměrně velmi známá a oblíbená. Písničku měla ve svém repertoáru i předchozí sestava Taverny, která ji už v minulosti vydala na svém vůbec prvním hudebním nosiči (magnetofonové kazetě). Je to uctění památky Milana Žourka (připomínám v minulosti konaný Žourkův memoriál, na který vloni v září navázal festival Šumperské pomněnky), je to spojovací můstek mezi původní starou Tavernou a tou současnou. Písnička, která na tohle cédéčko bezesporu patří!
Poslední skladba, kterou chci jmenovitě zmínit, desku Taverny uzavírá. Je to ortodoxně známá, přesto stále atraktivní instrumentálka „Flatt Lonesome Blues“ (autory jsou Josh Graves a Lester Flatt), ve které z pochopitelných důvodů dostal více prostoru dobrista skupiny Jiří Hurda. Ačkoliv máte zpočátku pocit, že i tento kousek snad stylově nezapadá do zvuku celé desky, v druhé polovině skladby budete příjemně překvapeni, protože zcela nový rozměr jí zde dal hostující excelentní hráč na elektrickou kytaru Víťa Křivánek. Jeho sólo mě při poslechu zaujalo natolik, že jsem si vyžádal přímo od něj reference o technických detailech jeho hry (i když to při psaní článků o deskách nemívám ve zvyku). Zahrál své sólo v normálním kytarovém ladění (tedy nikoli v ladění do otevřeného akordu) a bez použití techniky slide. Naopak často užíval vytahování strun (tzv. bending) a vytahování ve dvojzvuku, kdy jedna struna (například tenké E) zůstává a druhá (například H) je vytažena buď o půltón nebo o tón v té části, kde se hraje E. Kromě toho používal i dvojzvratně nastavenou páku, pomocí které je možno i nadlaďovat. Zvuk této pasáže vás zaujme i díky tomu, že hrál na Stratocaster… Skvěle provedený kousek.
Booklet desky, i když jednoduchý, nepostrádá žádné potřebné náležitosti a fanoušky po rozevření navíc odmění i fotografickým materiálem. Technická kvalita nahrávky je na poměry vydání ve vlastní režii a prakticky bez sponzoringu více než dobrá!!
Závěrem mi dovolte jedno doporučení. Nesrovnávejte Tavernu s New Grass Revival. To nebyl účel vydání desky! A o to ani prostějovské kapele nešlo. Vychutnejte si kvalitní hudební materiál s českými texty v podání českých muzikantů! Je to deska, která na našem trhu dosud chyběla, deska, která si zaslouží vaší pozornosti, a potěší i mnohé posluchače, kteří by možná hledali cestu k bluegrassu přes nahrávky s tradičnějším materiálem mnohem obtížněji… Je to dobrá deska.
Milan J. Kalinics, Brno, červenec 2006