CD: The Dauphinais Brothers – Empty Teardrops

Storm of the Year / Above It All / Empty Teardrops / Grafton Bound / Desert Places / On the Other Side / The One I Loved Most / Enfield Breakdown / North Wind / Dear Friends and Gentle Hearts / Spinning Tales / Virginia Lee

http://www.cdbaby.com/cd/thedauphinaisbrothers
https://www.facebook.com/thedauphinaisbrothers

Já vím, že v poslední době jsem se jaksi chtě nechtě ponořil do vod, kde chytám neznámé ryby. Sice nejsem rybář (a za to jsem si něco od otce vyslechl), ale raději se věnuji hudebním proudům, potokům a říčkám, kde vytáhnu vždy něco zajímavého. Ono je to s rozhodováním se co ne a co ano tak, že nejprve si poslechnu ukázky. Málokdy se totiž dostanu hned k celým skladbám. A potom posuzuji. Pokud mě to zaujme, je to fajn, když ne, hodím to zpět do vody, ať si to plave a žije svým vlastním životem. Ten svůj s tím nespojím. Ale určitě jsem svůj spojil s nováčky na bluegrassové scéně, kteří si říkají Dauphinais Brothers. Neptejte se mě, jak se to vyslovuje. Budu jim jednoduše říkat Nicolas a Lukas.

Tito dva fešáci pocházejí z White Mountains v New Hamphire a zde byli obklopeni rodinou, která už odmala do jejich hlav vtloukala lásku k hudbě a tradičním hodnotám horalských rodin. Chlapci určitě rádi lezli po stromech, šplhali po kopcích a koupali se v místních potocích a jezerech. Určitě nejednou dostali bití za malá chlapecká darebáctví, ale na druhou stranu vždy chytili do rukou svoje nástroje, poslouchali písně a příběhy jejich rodinných příslušníků a hráli. A tyto jejich zážitky se přetavily do jejich vlastních skladeb, které se s pomocí dalších muzikantů pokusili nahrát.

Představme si tedy kapelu. Nicolas zpívá, hraje na kytaru a mandolínu a dá se nazvat zkušeným muzikantem. Vždyť doprovázel na mnohých vystoupeních desetkrát na Grammy vítězícího houslistu Bobbyho Hickse nebo další bluegrassovou legendu Jamese Kinga. Lucas se na albu objeví především v roli kontrabasisty a zpěváka a svoji hudební kariéru rozbíhá spíše sólově. Derek Vaden je studovaný banjista a na svém kontě má několikaleté hraní s Jerry Butlerem a Blue J’s. Je také zkušeným studiovým hudebníkem a jak sám říká, “stále hledám příležitosti, kde si mohu zahrát”. Griff Martin se zase na pódiu objevuje po boku mandolinisty Darrena Nicholsona z Balsam Range, kde hraje v jeho doprovodné kapele. Kromě toho se v kapele střídá několik houslistů. Spolu vytvářejí silnou bluegrassovou formaci, kterou je radost poslouchat.

Nicolas o debutovém albu této formace řekl: “Jsme hrdí na to, že se tu nachází dvanáct písní, které obsahují všechny emoce a energii byste měli cítit, když čelíte tomuto albu. Jak uslyšíte, jsme ovlivněni mnohými nejlepšími bluegrassovými hudebníky a jsme šťastní, že jsme s některými mohli spolupracovat.”

Z dvanácti skladeb, které se tady objevují, je jedenáct originálních. Ale jak Nicolas dál řekl: “Tohle album bylo vytvořeno, aby přineslo všechno dohromady, nezáleží, jaký směr bluegrassu preferuje. Víme, že v rámci bluegrassu je mnoho, mnoho odnoží žánru. Ale když se blíže zaposloucháte do jednotlivých písní, uslyšíte vlivy Flatta a Scruggse, Billa Monroea, Ralpha Stanleyho, Jimmyho Martina, Doyle Lawsona, Tonyho Rice, Jethro Burnse, Osborne Brothers, Jima and Jesseho, Rickyho Skaggse anebo Keitha Withleyho.” Navzdory všem těmto vlivům nabízí nahrávka příjemný nadupaný moderní bluegrass, při kterém je zjevné, že kapela upřednostňuje rychlejší skladby a je v nich opravdu dobrá. Svědčí o tom například instrumentální skladby Grafton Bound, ale především mě chytila Enfield Breakdown.

Album otevírá píseň Storm of the Year z Nicolasova pera. Je to skutečný příběh o silné větrné bouřce, která zničila stodolu, kde si chlapci hrávali se svými kamarády. Dokonce i v den té události. Jako ocas ke psu je k tomu připojené instrumentální zrychlení představující bouřku, kde úžasnou práci odvádí mandolinista Griff a na housle se tady objevila houslistka Lyndsey Pruett. Silná je také titulní skladba Empty Teardrops, která se na pódiích objevuje více než pětadvacet roků díky otci obou bratrů, Edovi, který ji složil. Je to však poprvé, co se objevila na hudebním nosiči. Schválně zkuste spočítat, kolikrát se tam objeví slovíčko “empty”.

K dalším silným a lehce zapamatovatelným skladbám patří The One I Loved Most, kde se objevuje džezově-swingový rytmus s výbornými instrumentálními vyhrávkami a fascinujícími vokály. Autorsky se pod tuto věc podepsal Nicolas v době, když byl pod silným vlivem mandolinisty Jethro Burnse. Jak jsem už uvedl, na albu se objevila jedna převzatá skladba, a to North Wind od Jima a Jesseho. Je uklidňující, okouzluje příjemnými vokály a jednoduchostí. Ale abych nezmiňoval jen rychlejší písně, na závěr ještě představím pomalejší gospelovou nahrávku Dear Friends and Gentle Hearts z pera Ellena Wilbera. Tento skladatel byl blízkým rodinným přítelem a hrál na kontrabas v kapele jejich otce. Proto se bratři rozhodli na svém albu uvést i něco od tohoto člověka. Symbolizuje to lásku a radost z lidí, se kterými vyrůstali a kteří oba bratry obklopovali odmalička.

Tohle album má svoji sílu a nebál bych se po něm sáhnout, navzdory tomu, že nejde o příliš známé interprety. Jsou tu příjemné dvojhlasy, silné banjo v doprovodu ostatních nástrojů, a tak nahrávka symbolizuje zajímavou symbiózu mezi tradicí a moderním pojetím této hudby.

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)