Pojďme se podívat do nového roku: leden nám přinese novinku od Stringdusters. Protože ti u nás mají dost příznivců, tady je odkaz na jejich nový materiál před oficiálním uvedením v půli ledna.

Není to recenze, jen se chci podělit o novou muziku s těmi, kteří jsou zvědaví. Nová deska ukazuje kam kapela pokročila v interpretační vyzrálosti. Všechno je usazené, bravurní. Tisk o nich píše jako o virtuózních muzikantech, s tím by se dalo souhlasit. Materiál je vlastní, sami zmiňují, že zachycuje obrazy a pocity z toho co zažívají v této etapě svého života, včetně harcování po turné a souvisejících peripetií. Nebudu rozebírat jednotlivé složky, prostě výborné všechno. Záleží na vaší chuti, které písně budete mít ve větší oblibě – jestli ty s G-runem nebo ty rytmicky modernější. Mrkněte třeba na silný text i silné vyznění vokálů s unizony – This Ol’ Building. Nebo závěrečnou I Run To You – dobrý bigboš.

Kdo sleduje kapelu dýl a snad i trochu systematicky, může si zkusit porovnat svůj dojem z nové desky s dvěma respektive třemi předchozími. Většinu z nich stáhnete tu – možná s přestávkami, např. každý den jednu.

Let It Go nebo i předchozí Silver Sky – zvukově skvělý počin vydaný u jejich vlastního labelu. Ve snaze změnit celkový zvuk nahrávky kapela oslovila nového producenta totálně mimo akustické žánry (Billy Hume) zvyklého dělat moderní zvukově našlapané věci včetně hiphopu a je to poznat. Podobnou cestou šel předtím i Thile, přece jen mladší publikum ocení zvuk, který je soudobý a obstojí i vedle jiných populárních žánrů. Není třeba všechno zvukově barvit jako retro. Moje oblíbené album ze všech uvedených v tomto příspěvku by zřejmě bylo Let It Go.

Ladies and Gentlemen – zpestření, hostující zpěvačky dávají kapele nový rozměr. Znovu Hume jako záruka skvělého zvuku. Schválně jsem byl zvědavý, která zpěvačka mě zaujme nejvíc tím jak to má zazpívané, včetně barvy hlasu, a to anonymně bez koukání na jména. Protože ty soprány úplně nebaštím, nakonec se mi nejvíc líbila osoba, která v tomto srovnání vyplula na povrch a kterou jsem vlastně předtím znal, ale tam jsem si jí tolik nevšiml. S pěkně sytým altem (nechtěl jsem říct prokouřeným, napsal to za mě jistý recenzent na itunes) to byla Celia Woodsmith, kterou jsme s kapelou Della May někteří viděli i v Praze. A to jsou na albu o hodně známější jména. Nakonec o této desce Vám psal Dušan ve zkratce tuším někdy před rokem.

Nejposlednější deska byla živá The Ladies and Gents Live Tapes – s holkama živě, taky fajn. Mezi tím se ještě mihlo EP Undercover – zajímavé verze pěti převzatých písní. Prostě chlapci makali jak při vystupování tak v produkci dalších nahrávek.

No a teď zase přišel čas na vlastní úplně nový materiál v základní kapelní sestavě. Zvuk zase hlídal bigbíťák, takže je pěkně plný. Udělejte si názor sami.

Seznam skladeb:
Freedom / Gravity / A Hard Life Makes a Good Song / Vertigo / Maxwell / Black Elk / This Ol’ Building / Soul Searching / 1901: A Canyon Odyssey / Sirens / Back Home / Let Me Know / I Run to You

Michal Hromčík, Brno, leden 2017