(©-2000, Giant Records 9 24744-2, total time 43:49 )

Mandolin Meltdown [instrumental] / Coal Tattoo / Legend Of The Ghost Coon [instrumental] / Wires & Wood / Shafer´s Reel [instrumental] / Escape From Taiwan [instrumental] / You Can´t Take It With You When You Go / Catch Me If You Can [instrumental] / Timbuktu / Jessica´s Lullaby [instrumental] / John “Barty” Jam [instrumental]

JOHNNY STAATS mandolin, lead vocals (2,4,7,9) / SAM BUSH mandolin (1), fiddle (3) / JOHN COWAN bass, vocal (2,4) / JIM HURST guitar / SCOTT VESTAL banjo (2,3,7,8) / JERRY DOUGLAS dobro (8,10) / JIMMY STEWART dobro (9) / TIM O´ BRIEN vocal (4), low harmony vocal (7), fiddle (2,4,7) / TAMMY ROGERS violin & viola (10) / KATHY MATTEA vocal (2) / JON RANDALL high harmony vocal (7) / SARA EVANS vocals (9) / JON ELY low harmony vocal (9) / RON SOWELL harmonica (9)

U nás téměř neznámý multiinstrumentalista a zpěvák Johnny Staats se na svém projektu prezentuje jako mandolinista, a to ne ledajaký! Jeho mistrovství stylově osciluje uprostřed trojúhelníku, na jehož vrcholech jsou Butch Baldassari, Mike Marshall a Sam Bush. A přestože v některých pasážích všechny tři jmenované vzdáleně připomíná, nedá se říct, že by to bylo záměrné, protože v širokém kontextu z nahrávky vyplývá jeho vlastní a jednoznačně definovatelný styl, jehož hlavními devizami jsou čistota hry, dynamika, rytmická přesnost a nápaditost určitých tónových sekvencí.

“Dráty a dřevo” v podobě mandolíny zdobí přední stranu bookletu, což je na první pohled poněkud zavádějící a navozuje to dojem, že deska je určena výhradně příznivcům zvuku osmi strun v houslovém ladění. Pochopitelně, že mandolína zde dominantním nástrojem je, ale jsou to také do studia přizvaní muzikanti, díky kterým získal projekt svoji jedinečnost a docela jiný rozměr, než má většina ostatních nahrávek realizovaných v tomto roce s totožným nebo podobným instrumentářem.

Kdo tedy má, kromě Staatse, lví podíl na zajímavosti projektu? A také na jeho úspěšnosti? Vždyť například v roce 2000 se v červnovém čísle časopisu “SBMA NEWS” (vydávaném Swiss Bluegrass Music Association) v žebříčku “European Bluegrass Charts” umístil na třetím místě před mnohem známějšími deskami. Nejvytíženějšími ze spoluúčinkujících jsou zde bezesporu baskytarista a zpěvák John Cowan (který v poslední době nechybí u spousty dalších moderních projektů), kytarista Jim Hurst (ten už měl možnost zabydlet se v podvědomí českých znalců progresivních bluegrassových směrů například díky účasti v pódiové skupině Johna Cowana a také při nahrávání Cowanova sólového alba), skvělou práci odvedl banjista Scott Vestal (nápaditě nahrazující dříve neodmyslitelného Bélu Flecka, jenž se vrací k newgrassu od jazzu už výjimečně) a nakonec úsporněji, ale nezanedbatelně hostující Sam Bush (druhá mandolína, housle), Jerry Douglas (dobro) a Tim O´Brien (housle, zpěv).

Přínosu ostatních se po hudební stránce nedá nic vytknout, na desku patří a Johnny Staats určitě věděl, proč je přizvat, ale můj osobní názor je takový, že celý projekt bylo možno bez velké újmy zrealizovat i bez nich.

Obsahově je deska poměrně vyvážená. Až na dva úkroky směrem k akustické country uslyšíte bohatou a instrumentálně dokonale zrealizovanou novou akustickou hudbu, ale také newgrass jako v dobách největšího vzestupu tohoto derivátu. A protože Johnny Staats je autorem s jedinou výjimkou všech ze sedmi instrumentálek, můžeme vysoce kladně hodnotit také jeho tvůrčí potenciál. Už proto, že jsou to především jeho skladby, kde se všechny výše zmiňované klady jeví nejzřetelněji.

Mým favoritem je na desce jednoznačně Legend Of The Ghost Coon . Prostřednictvím této instrumentálky s houslemi Bushe, baskytarou Cowana, fleckovským banjem Vestala a kytarou Hursta se znalci a obdivovatelé skupiny New Grass Revival přenesou časem do druhé poloviny 80. let. Uvědomte si ovšem, že nejde o “revival” New Grass Revivalu v pravém slova smyslu (vždyť jsou tam Cowan a Bush). Pokud by mým popisem nebo případným poslechem byla podobná myšlenka evokována, byla by to do jisté míry degradace Staatse, protože jeho záměrem patrně nebylo někoho nebo něco napodobovat a výsledný sound zcela přirozeně vyplynul z konstelace zúčastněných muzikantů. Na druhou stranu, mýlím-li se a byl-li to Staatsův záměr, potom klobouk dolů, protože se mu to v této skladbě zdařilo beze zbytku.

Z dalších instrumentálek jsou velmi zdařilé úvodní Mandolin Meltdown se dvěma mandolínami (Staats, Bush), Catch Me If You Can , fascinující Escape From Taiwan (pouze mandolína, kytara a baskytara), netradiční ukolébavka Jessica´s Lullaby s nádherným dobrem Douglase a jako bonus připojený John “Barty” Jam . Zde se nenechejte zmýlit názvem, protože v podstatě jde o vynikající live improvizaci s výraznými jazzovými prvky na téma známé skladby John Hardy .

Jak už to bývá, chtěl se Staats představit posluchačům desky také jako zpěvák. Hlas má zvučný, intonačně příjemný, ale nepatří k žádným pěveckým titánům. Možná jsem v hodnocení poněkud ovlivněný posloucháním Cowana, Emmitta, Wooda, Skaggse, Křesťana a dalších výrazných hlasových celebrit, ve dvou případech potom také nepříliš vhodným výběrem repertoáru, ale jako sólový zpěvák mě Staats příliš nezaujal.

Je paradoxní, že přesto považuji dva zpívané tracky za nadprůměrné a rozhodně hodné pozornosti. V první řadě je to skladba Coal Tattoo, kterou její autor Billy Edd Wheeler složil v roce 1963. Písnička zaujme posluchače už svým strukturovaným začátkem s postupným přidáváním jednotlivých instrumentů, na přitažlivosti pak výrazně získá v okamžiku nástupu vícehlasů, kterých je zde celkově víc než sólového zpěvu. Newgrassový náboj, dvouhlasé a trojhlasé harmonie uplatňující nesporné přednosti Johna Cowana a zpěvačky Kathy Matteové ve spojení se Staatsem, to jsou základní aspekty, které povyšují tento song nad průměr ostatních. Podobné je to také v titulní Wires & Wood (autoři John Van Meter, Tim Bays, Jon Ely a Ron Sowell). Pomalejší waltz s výraznou countryovou melodikou je ve vokálech obsazený Cowanem a Timem O´Brienem, ale význam skladby spočívá především v ukázce možností spojení kříženého vokálu s akustickou country. Podobné prolínání žánrů však známe i z řady jiných desek, takže nejde o nic převratného, ale jen o další líbivou ukázku těchto tendencí.

Naproti tomu You Can´t Take It With You When You Go je tuctová bluegrassová skladba a pokud mám charakterizovat Timbuktu , poslední písničku na albu, napadá mě jediné označení, a to “countryová kantiléna”. Tento průměrný slaďák na jinak výborném albu patrně vůbec nemusel být zařazený a ani stylově sem nezapadá. Dokazovat totiž dnes, že v country lze nahradit steel kytaru dobrem, elektrické kytary akustickými a obejít se bez bicích, to už není zapotřebí. Obecně lze tedy shrnout, že deska vyniká především instrumentálně.

Celková technická kvalita nahrávky je skvělá, booklet patřičně vybavený, neschází ani texty všech čtyř písní, byť v poněkud úsporném formátu, takže hůře čitelné. Autory dvou nezávislých “sleeve notes” jsou John Cowan a Tim O´Brien. Projekt rozhodně patří k velmi zajímavým nahrávkám roku 2000. Doporučuji!!

Milan J. Kalinics, Brno, 2001