(P/C-2000, HromRecords, celkový čas 12:37)

Dej mi vodu / Blue moon / Kmotr bumbal / Vzducholoď / My rock / Život v háji / We shall rise / V háji II

ROMAN VÁVRA [zpěv], KONSTANTIN MATYÁŠTÍK [zpěv], ERICH PREKOP [zpěv], MICHAL HROMČÍK [zpěv]

Celostátní Porta, rok 1986. Kdopak z vás tam byl? Kdo z vás si pamatuje na kapelu, která si odtud odnesla hned dvojí vavříny vítězství – jednu z hlavních cen a nádavkem i cenu diváků? Přiznám se, že nepatřím k žádné z oslovených kategorií, neboť monstrózní akce typu Porta nebo Zahrada nikdy nepatřily k mým prioritám, a tak vlastně teprve nedávno jsem zjistil, že hudebně mně názorově spřízněný Michal Hromčík je čtvrtinovým vlastníkem obou zmíněných met, které si vokální kvartet Ucho před lety na soutěžním gigantu vybojoval svou originalitou, profesionalitou a vtipem. Žel, až v roce 2000 byl projev tělesa zaznamenán na hudební nosič, na neprodejné CD limitované a číslované série, nazvané, jak jinak, než Ucho. Mimochodem, dovolím si úkrok stranou, abych poznamenal, že si hudebně mně názorově spřízněný hudebník libuje ve formacích s dvojslabičnými názvy, neboť už v minulosti účinkoval jako polovina Dua Puk, v současné době opět ve vokálním kvartetu Voco [čti Voko], u kterého snad nebude záznam na hudební konzervu trvat patnáct roků?

Nicméně, vraťme se k Uchu. To existovalo v oněch památných dobách plzeňských lochotínských kotlů rok a půl v obsazení uvedeném v záhlaví a nosič byl zrealizován v zájmu autenticity v originální sestavě. Nahrával se původní, starý materiál, který ale během uplynulých let neztratil nic na svém půvabu, pouze zkvalitněný novým přístupem, vyzrálostí všech pěvců a jejich novými zkušenostmi. A o tom, že se dílko povedlo, svědčí i to, že se v době vydání umisťovalo v Slovenské hitparádě Radia Lumen několik týdnů na předních pozicích (jeden týden na 3. místě, dva týdny na 2. místě a týden na příčce nejvyšší).

Co na kompaktu neuslyšíte (připomínám, že nese označení “not for sale”)? Jak jste již asi pochopili z přehledu účinkujících, celé album je nahráno “a capella”, tedy bez doprovodu nástrojů. O výjimečnost a jisté prvenství jde tedy i v tomto případě, protože mi není znám jediný český projekt muzikantů z oblasti blízké bluegrassové hudbě, který by kompletně využíval toliko mužných hlasů v čtyřhlasých harmoniích. Pominu hodnocení anglicky zpívaných gospelů a zaměřím se především na česky zpívané kousky a protože na bookletu nejsou uvedeni autoři, předpokládám, že dílka budou nejspíše vzniklá kolektivně.

Vtipný text dokáže napsat kdekdo, ale vtipný a zároveň chytrý text, to už se zase jen tak někomu nepovede. A napsat český text, nafrázovat jej na formát gospelu a výsledně zaranžovat pro čtyři hlasy aniž by tím utrpěl jeho význam, před tím už laik i znalec zpravidla smeká onen pomyslný klobouk. V tomto směru těžko určit, zda je “chytřejší” text skladby Kmotr bumbal nebo následující Vzducholodi. Za nejchytřejší v obou textech považuji především skutečnost, že v přibližně minutových stopážích obou skladeb lze posluchači s nadhledem sdělit smysluplný příběh, nejen základní myšlenku. Některým autorům (především v oblasti středního proudu populární hudby) se to nedaří ani ve skladbách na ploše několika minut. Stejně půvabné jsou Život v háji a V háji II, jediné skladbě, ke které si čtveřice přizvala hosta, kosa horského, blíže neurčeného, takže jediná potíž bude s vyplácením případných tantiém.

Zatímco některé formace využívají beze zbytku kapacity digitálního nosiče i na úkor kvality, vydalo se Ucho směrem opačným. Tedy na co nejmenší stopáži představit to nejlepší. Protože jsem měl k dispozici i přípravnou verzi alba, vím, že původním záměrem bylo dotáhnout počet skladeb alespoň na standardních deset. Nakonec se vydavatel této sběratelsky cenné desky rozhodl zušlechtit výsledný produkt tím, že dvě z nahraných skladeb neuvedl. Z prostého perfekcionismu.

Desku vám stěží mohu doporučovat, když je odsouzena k neprodejnosti. Přinejmenším by ale měla být k dispozici na hudebních dílnách jako výukový materiál pro všechny, kteří se zde učí principům vícehlasého zpěvu.

Milan J. Kalinics, Brno, 2000