Careful How You Catch ‘Em / Autumn in My Mind / Playing Harmony / Breathing Smoke / Buenos Aires Blues / The Band Plays On

Obsazení: Matt Sayles, Dave White, Rick Clemens, Lauren Donahue (Bill Flores Session Player)
Bývalí členové: Mark Parson, David Roine

http://ventuckystringband.com
https://www.facebook.com/The-Ventucky-String-Band-167911476599908

Dřív než se pustím do představení další kapely, pohrajme si trochu s hudební terminologií a podívejme se na zkratku EP. V našich končinách a zemích, ať už českých nebo slovenských, to není mezi našimi hudebníky příliš rozšířený pojem. Avšak půjdeme-li dál od svého nosu, zjistíme, že kořeny jsou řádně hluboké. Zkratka EP, neboli „extended play“, je nahrávka delší než singl a kratší než dlouhohrající album. Zpočátku poukazovala na specifický typ LP nahrávek, ale v současnosti spíš na středně dlouhohrající CD či elektronická alba. Z historického hlediska se dá říct, že tento typ alb byl nejoblíbenější mezi punkovými a indie kapelami. Ale někdy chcete něco vykřičet světu hudbou právě ve chvíli, když je to aktuální, podaří se vám toho nasbírat víc, ale stále to nestačí, aby vám hudební vydavatelství dalo peníze na nahrání standardního alba. Tak si vydáte EP, aby se kaše jedla za horka. Ono je to někdy i velmi zajímavé, protože často ve čtyřech, pěti písních dokážete ukázat víc, než když svoji nahrávku pokazíte vatou, kterou tam násilně natlačíte a přitom nedosahuje takové kvality, aby neporušila celkový dojem. Raději ukázat svoje umění světu častěji, než jednou za uherský rok, když už pomalu i vaši fanoušci pochybují, že existujete. Ve Velké Británii tvrdí, že EP je všechno, co nepřesahuje délkou 25 minut. A přesně takovýmto typem alba je i nejnovější počin formace Ventucky String Band.

Ventucky se nenachází v Kentucky a i když je to místo, těžko byste ho našli na mapě. Kterýsi americký domorodec ho popsal slovy: “Když šoférujete po 101 z Los Angeles a naladíte si rádio na 105,9, najdete se na místech, kde hudba začíná haprovat dopředu a dozadu mezi hip-hopem z LA a country ze středního pobřeží. Je to málo známé pobřeží mezi Malibu a Santa Barbarou, které je většinou nedotknuté turistickým rozvojem nacházejícím se v jižní Kalifornii. Když uvidíte obchodní centrum Boot Barn, dosáhli jste města Ventura. Někteří ho nazývají „Bakersfield nad mořem“, jiní Ventucky.” Ještě jen řeknu, že pokud se ozvete, že jste z této oblasti, přibude vám přívlastek sedlák. Tak alespoň vnímají domorodce obyvatelé z LA a Santa Barbary. Navzdory tomu chlapci z kapely jsou na svůj název pyšní a nevidí žádný problém, proč by tomu tak nemělo být. Při vymýšlení názvu si řekli: „proč bychom se neměli pojmenovat po něčem, z čeho si všichni dělají srandu?“ Formace vznikla jako trio v roce 2010. A ačkoli z Kalifornie pochází pouze jeden zakládající člen, kontrabasista Rick Clemens, všichni se setkali v této části světa a dali se zde dohromady. Kromě uvedeného Ricka i mandolinista Dave White a kytarista Matthew Sayles. Houslistka Lauren Donahue se k partě přidala teprve nedávno a právě její schopnosti, ať už hudební či pěvecké, se podařilo zachytit na nahrávce The Band Plays On.

Kapela se nehlásí k čistému bluegrassu, ale vychází ze staré tradice country hudby, texaského swingu, jazzu a cajunu. Já bych k tomu směle přidal i folkové pozadí, protože toto je slyšitelné právě na jejich EP se šesti tracky. Pozitivem je originalita všech písní, protože se pod ně podepsali Matt a Lauren. Úvodní skladba je Laurenino varování Careful How You Catch ‘Em a já se divím, jak to mohlo projít mezi zbytkem mužské posádky. Ale prošlo, a tak se nám tady Lauren představuje jako zpěvačka a v pozadí je swingový rytmus se silným kontrabasem a mandolínou. Zaujmou i zdvojené housle.

Potom se předvede Matt v multistylové Autumn in My Mind, která je temná jako sám název a můžeme tu slyšet elektrickou kytaru či steelkytaru. Album pak opět zrychlí, a to v Laurenině nejbluegrassovější Playing Harmony. Opět jsou tady dominantní housle a dokonce housle zdvojené můžeme slyšet ve známé melodii na motivy Red Haired Boy, která patří k tomu nejsilnějšímu, co tohle album nabízí. Zaujme i text spojující muzikantství se vztahy. Zbytek kapely tu také dokáže svoje kvality.

V rychlejším tempu je i skladba Breathing Smoke s nápaditými vokály a hudebním aranžmá a smutečním projevem člověka zavřeného ve vězení. Úchvatná je i jemná doprovodná hudba v pozadí. Kdyby toto EP skončilo tady, nic bych nenamítal. Navzdory tomu pokračuje a je jen na škodu, že v silně folkovějším duchu vhodném spíš k meditaci. Ať už je to ve vzpomínkové Buenos Aires Blues, kde zazní bluesová foukací harmonika anebo v titulní The Band Plays On. Ale i tak se to poslouchá dobře, jen je potřeba překonat škatulkování a očekávání.

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)