Na cestách / Lesný manekýn / Job / Odchod klauna / Jak mít rád / V krajine snov / Jak ti říct lásko / Pár srdcí ve větru / Túžba lietať / V oblakoch / Čierny deň / New Campton Races / Mám rád / Tulák vietor / Pieseň pre Paulínu
http://www.vodopad.sk/index.html
Jak úžasné je zrána probuzení, když zjistíš, že i na Slovensku se natáčejí krásná bluegrassová alba a s pýchou se můžeš chlubit cizím peřím. Tak se mi v poslední době dostalo do rukou několik zajímavých novinek a rád bych se o ně podělil. Nebudu se rozplývat nad kapelou Heartbeats, protože vím, že na tom pracuje někdo jiný. Navzdory tomu mám o čem psát, a tak mezi všemi těmi americkými a evropskými novinkami mohu představit i něco z mé domoviny.
Začnu služebně nejstarší kapelou, a tou je Vodopád. Na začátku představení jejich poslední novinky musím použít slova kapelníka, zakladatele a duše skupiny, Ondreje Pacigy „Muzikant musí stále hledat nové výzvy, nesmí se spokojit s tím co umí hrát. Musí hledat nový repertoár a jít s dobou, sledovat trendy a snažit se, aby byl stále lepší. Cítíme, že to, co jsme hrávali dřív, dnes už nestačí. Musíme sledovat hudbu, jak se vyvíjí a pracovat na sobě. Víc zkoušet, víc zpívat a jít s dobou. Posluchač je náročný.“ Tyto věty jsou skutečnou výzvou do boje a se spokojeností musím konstatovat, že jsou i přeneseny do praxe s patřičnou důležitostí. Napsat o tomto albu se chystám už od roku 2016, kdy vyšlo, ale tak trochu jsem se jaksi bál. Přece jen jsem nechtěl rušit kruhy a i když se mi od začátku až do konce líbí, někdy ta slova lezou z člověka jak z chlupaté deky. Navzdory tomu to zkusím.
Krokem do historie a potvrzením Ondrejových slov je skladba Tulák vietor, která se objevila už na albu Na cestách z roku 1993 a dnes byla oblečena do nového šatu. Ženský hlas tam vystřídal mužský a samozřejmě zmužněl i text. Kapele dnes prostě chybí něžnější polovička. Ale vůbec to není na škodu.
Pojďme ale od začátku. Album začíná další předělávkou ze vzpomínané nahrávky Na cestách a tentokrát její titulní skladbou. Tato píseň je výborným rozběhem, který pokračuje i v dalším titulu Lesný manekýn. Kapela je známa svým humorem, ať už na pódiích, ale i mimo nich, a tak vůbec nepřekvapí skladba Job. Určitě se mnozí ztotožňují s hlavní postavou a nejraději by měli práci, o které se tady sní. Odchod klauna je další nostalgickou vzpomínkou na časy minulé oprášenou na časy současné.
V rámci skvělých přeshraničních vztahů netřeba zapomínat ani na českou sekci ve Vodopádu, kterou tvoří stálí hosté Josef Jope Forman nebo Zdeněk Vítek. Také díky jim se na albu ocitly skladby jako Jak mít rád (je třeba se zeptat matky, ta vám to už vysvětlí), Jak ti říct lásko a Pár srdcí ve větru. Ke skutečnému zpomalení dochází opět v pochlapené verzi skladby V krajine snov. Kromě jiného byla zkrácená z původních více než sedmi minut z roku 1998 na 4:45. Avšak kráse a melancholii to vůbec neuškodilo. No, chlapci museli uspokojit i svoje fanynky toužící po troše lyrických textů o lásce. Nesmím zapomenout ani na titulní skladbu Túžba lietať o vzpomínkách na mládí a zlomené naděje. „Kolikrát musíš na zem spadnout, kolikrát na nohy postavit…“ Velmi dobrá a snadno zpívatelná píseň s příjemným a celkem hlubokým textem. Pro ty, kteří nemají dost létání, mohou se octnout v dalším tracku V oblakoch. Svoje muzikantské umění předvádějí páni v instrumentálce New Camptown Races. Tohle patnáctiskladbové album je uzavřeno romantickou Piesňou pre Paulínu.
Kapele Vodopád velmi prospělo, že se tak dlouho potuluje po bluegrassové scéně. Je to znát i na vyhranosti jednotlivých členů, jejich aranžmá a moderním cítění, které je výrazným posunem oproti jejich starším nahrávkám. Svým neúnavným, už více než třicetiletým kráčením po slovenských pódiích tak zanechává nesmazatelnou stopu a výrazný vliv ve slovenském country a folkovém písničkářství. A na to nesmíme zapomínat, že Vodopád má množství fanoušků i na country scéně, a tak zřejmě všechno, co dělá, tvoří jakýsi mezižánrový kompromis. A dělá to dobře.
Ondrej Paciga ještě vyřknul další krásná slova, která by se měla vytesat někde do kamene. „Hudebníci mají spoustu zážitků, ale málo vzpomínek. My jsme ojedinělá kapela i v tom, že si vedeme ze svých koncertů a významnějších vystoupení doma či v zahraničí kroniky. Naše cesty máme zaznamenané ve čtyřech silných knihách. Bohatý a pestrý je život hudebníků.“ A tak možná za dalších necelých dvacet roků, až Vodopád bude slavit svoje padesátiny, vyjde jejich album s názvem Kroniky. Protože kroniky tu jsou ne kvůli nostalgii, ale kvůli tomu, aby za sebou něco zanechali. Staré fotky, příběhy, zážitky. A právě ty muzikantské na každé své stránce zpívají.
Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)