Chessboxer = Matt Menefee & Ross Holmes (+ audio, video)

Housle a banjo virtuózně a kreativně – to je muzika dua Chessboxer, dvou kluků, kteří si vedle newgrassové kapely Cadillac Sky udělali prostor i na další vlastní muziku jen ve dvou. Poslechněme si jejich tvorbu. A jako bonus pár aktuálních novinek.

Nečekejme mainstream, spíš špičkovou instrumentální záležitost stírající hranice stylů, přitom čistě akustickou. Matt si zaslouží místo mezi top banjisty dneška hned vedle Noama Pikelného za jeho ohromující hráčské výkony a ohromující autorskou a aranžérskou kreativitu. Ross jako houslista je na tom stejně dobře, a tak není divu, že ve vlastním projektu využívajícím postupů nejen jazzu, klasiky a bluegrassu předvádějí skvělé věci. A to s čistě akustickým zvukem nástrojů, žádné triky a zvukové efekty.

Chessboxer (2012) je první album nabízející 8 vlastních skladeb. 5 z nich uslyšíme i na webu dua. Podle Wiki hesla: šachbox je sportovní disciplína kombinující box a šachy (11 kol, z toho první a poslední je boxovací). V hudebním pojetí Matta a Rosse tato paralela znamená kombinování různých hudebních vlivů, přístupů a prvků, a to velmi vkusné, nenásilné a mistrovské. Jako příklad může posloužit skladba Are You For Reel? odkazující na reel jako taneční formu. Taneční dvoučtvrťový drajv to má, navíc drobné odbočky harmonické a geniální melodické prvky. Skvělé banjo a housle jsme čekali, ovšem když kluci odloží svých 9 strun a ve dvou skladbách vezmou mandolíny, je to taky špičkové – viz skladba Godspeed, John Glenn. Nádhera. V dalších skladbách nestačíme koukat, jaký ohňostroj nápadů na nás vyletí.

Appolo EP (2015) obsahuje 4 skladby, z toho 3 nové, a taky posilu v podobě parádního kontrabasisty, kterým je Royal Masat. Z toho koukají nejen 3 nástroje, ale i trocha zpěvu, takže stejná virtuózní úroveň v ještě bohatších aranžích. Mollová a dvoučtvrťová The Devil And Sally Jones bude asi nejvíc blízká bg formátu, ale i funky Bacon s dobrým basovým groovem má patřičné grády.

Cotton Eyed Joe (2015) je singl se dvěma dalšími posilami v sestavě – bicími a elektrickým telecasterem. Tady se toho hudebně zas tolik zajímavého neděje, prostě country tancovačka.

Big Kenny – Electro Shine (2017) – tato část je jen pro odvážné posluchače, Chessboxer jsou tam j.h. v polovině skladeb. Pokud jste si dosud nenašli cestu k poslechu kvalitní elektronické muziky (syntezátorový pop) – např. Owl City, asi to nedoposloucháte. Mattovo banjo v kontextu electronic pop/dance hudby znamenalo výzvu a on si s ní poradil na úrovni. Album je pravdu avantgarda s novým mixem stylů, který tady ještě nebyl. Big Kenny je polovinou úspěšného country dua Big&Rich, možná znáte jejich hit “Zachraňte koně (jezděte na kovbojovi)”. Big Kenny jako tvořivý autor má i své vlastní umělecké počiny, k nim nově patří i projekt Electro Country Shine – říká tomu “muzika bez předsudků”. Co všechno tam kromě elektroniky a dobře ukrytého country zkombinoval si můžeme přečíst v novém článku. Upozorním na dvě skladby: Wake Up – úžasná kombinace zvukových barev – indiánský popěvek, sloka se stadionovým na-na-na refrénem, pasáž těžké elektroniky, pak ještě refrén v podání afrického dětského sboru a do toho banjo a housle… Yes It´s True – výživná pasáž banja a houslí zhruba od poloviny skladby. Zbytek si odvážní proposlechnou sami. Album vyšlo vlastně zhruba před rokem, ale koncept se vyvíjel už pár let, první písně byly hotové začátkem 2013 – viz záběr s Chessboxery z natáčení.

Videa Chessboxer si najdete na jejich webu nebo YT. Pro zajímavost přidám ještě jedno s klukama v kontextu kapely Cadillac Sky a s obrovskou energií jak se na newgrass sluší – Bathsheeba.

Ovšem největší maso čeká ještě jinde. Tam, kde dostane Matt a jeho banjo prostor jako sólový nástroj v rockové živé kapele. Kdo má chuť nahlédnout jak fungují Matt a Ross v pořádném bigbítu, doporučuju videa kapely legendárního kytaristy a zpěváka Warrena Haynese (zpíval a hrál s největšími kapelami jižanského rocku), např. tady od pozice 28:50 nebo 46:12. Naprosto úžasné! A co teprve Matt s elektrickým banjem od 1:20:50 a pak ještě párkrát. Když jako první přídavek od 2:17:20 dají bigbíťáci vícehlasně Angel Band (sloku a refrén), je to vyloženě milá třešinka na dortu skvělého koncertu.

Na uklidnění je tu připomínka, že Chessboxer furt umí a na živém hraní dává i modrou trávu moc dobře. Banjové sólo sice není kvůli záběrům do publika vidět, ale to co slyšíme taky říká hodně. A náladu dělá klasický BG v rukou mistrů i v Brazílii radostnou. Nepřehlédněte geniální poslední 4 takty, kterými basové sólo vyúsťuje do závěrečného refrénu.

ps. Vlastně jsem ještě neviděl, co ze sestavy housle a banjo dokážou vymáčknout Maťo a Cifo (zredukovaný Bill Faster), možná to je něco podobného jako šachboxeři :-).

No a teď v rychlosti pár vybraných novinek:

Volume Five – Milestones. Výborný současný bluegrass, navazující na několik předchozích alb (najdete všechny na Spotify). Trochu mě pobavilo, že u první písně, která boduje jako singl, měli hned když ji uslyšeli od jejích autorů pocit, že ta melodie bude hitovka. Bodejť by ne, když část sloky jakoby z oka vypadla něčemu už hitově potvrzenému – písni Won’t Be Coming Back(2008) od Stringdusters. Now that’s a coincidence! Zvlášť příjemně působí předělávky už známých kusů, třeba stará quicksilverovka Poet With Wings nebo creedencovka Looking Out My Back Door. A správně to žhaví rychlá I’ll Turn My Back.

Kristy Cox – Ricochet. Australskou zpěvačku domestikovanou ve Státech a stále sbírající countryové ceny doma v Austrálii mnozí známe z festivalu v La Roche. Novou desku produkoval Jerry Salley, a to je záruka skvělého materiálu. První singl Ricochet je zvlášť povedený – hodně za to může jeho rytmický tah a perkusivní pasáž s tlumenými strunami v refrénu. Nedivím se, že je podle něj pojmenované i album.

Will Clark – 10Ft Deep. Velmi chutný bluegrass v tradiční podobě s zajímavými nápady v sólech. Čisťounké JDCroweovské banjo, přesná steffeyovská mandolína, dravá kytara s překvapivými melodickými obraty. A hlavně pevný rytmus a parádní frázování. Má to tam. Vzhledem k tomu, že se nikde nepíše o spoluhráčích, mám podezření, že si Will všechny nástroje nahrál sám. A moc dobře. I v tisíckrát ohraném Nine Pound Hammer nás umí překvapit. Zpívá trochu zastřenou barvou jako třeba Rickey Wasson, což není zrovna ten kulatý high-lonesome tenor, a na fotce k albu vypadá trochu jako loupežník z Mrazíka. Můj favorit měsíce díky tomu, jak mu to skvěle šlape.

Steep Canyon Rangers – Out In The Open. Nová kolekce písní od kapely, která získala prominenci vystupováním se Stevem Martinem, ale sama je velmi schopná a umělecky a autorsky roste. Mrkněte třeba na houpavou náladovku Shenandoah Valley. K závěrečné písni máme i živé studiové video. Kapela dává důraz ne tolik na hudební styl, ale na původní písně.

Zatím tolik, Michal Hromčík, Brno