Letos již podesáté se konal 6. záři 2008 ve Švýcarsku Sunny Mountain Bluegrass Festival. Tentokrát se přestěhoval z domácího hradu Sonnenberg k dalšímu hrádku v okolí, do Lommis. Měli jsme štěstí, neboť nás uvítala velká zámecká stodola, s otevřenou čelní stěnou, takže jsme byli pěkně pod střechou. A to bylo potřeba, protože lilo jako z konve. Jak je už ve Švýcarsku zvykem, byly pro nás nachystané čtyři kapely. Každá z nich hrála jeden set odpoledne, druhý večer.

Festival zahajovala tradiční old timeová skupina Big Stone. Je na ně nejenom pěkný pohled, ale také jim hraní jde patřičně od ruky.

Jako další se na scéně objevila zbrusu nová kapela Bluegraze, která měla před bluegrassovým publikem svoji premiéru. Nejsou to pochopitelně žádní začátečníci, ale ostřílení muzikanti, v čele se dvěma výbornými zpěvačkami Arlette Kaiser a místní country hvězdou Doris Ackerman. Ta se, jak je teď i v Americe módou, vrhla na bluegrass. Byli tak dobří, že mi úplně vyrazili dech.

Po nich nastoupila domácí, festival organizující, Sunny Mountain Grass. Patří k nejstarším ještě aktivním kapelám ve Švýcarsku, letos oslavila své 20. narozeniny.

Naše země, jak už je to na tomto festivalu skoro tradice, letos reprezentovali slovenští muzikanti formace Meantime. Pochopitelně měli obrovský úspěch a získali davy nových fanoušků. Ve Švýcarsku byli poprvé. Spousta lidí měla zájem o jejich CD, které bohužel zapomněli doma. Škoda!

O přestávce po odpoledním programu René Zentner z Big Stone přiblížil divákům historii banja. Měl s sebou několik modelů a předváděl různé styly hry. Pak se na jevišti shromáždili všichni přítomní banjisté a zahráli pár skladeb, v první řadě pochopitelně Foggy Mountain Breakdown. Ve večerním setu, se opět vystřídaly všechny čtyři kapely.

Lilo čím dál víc, tak z mého úmyslu odjet domů záhy sešlo a vydržela jsem tam až do konce. A to nás pak na jevišti čekal velký jam-session, se všemi ještě přítomnými muzikanty.

Festival se díky novému suchému místu velmi vydařil. Tradiční déšť tentokrát nevadil. V minulých ročnících jsem jim několikrát vřele doporučovala, aby se raději přejmenovali na Rainy Mountain Festival. Změna je život!