Letos již pojedenácté pořádala jedna z nejstarších švýcarských bluegrassových kapel Sunny Mountain Grass první sobotu v září (5. 9. 2009) svůj každoroční festival. Konal se již podruhé v krásném prostředí zámku Lommis. Loni se tam přestěhovali z hradu Sonnenberg, podle kterého byla skupina pojmenována. Snad poprvé za ta léta, co tam jezdím, udělal název čest svému jménu a bylo opravdu nádherně. V minulost jsem jim mnohokrát radila, aby akci raději přejmenovali na „Rainy Mountain Festival“…
Pořádající skupina nedávno oslavila své dvacáté narozeniny. Jejich leader Robi Brunner je nadšený výrobce a hráč na Dobro a jeho velkým, dosud nesplněným snem bylo jednou zažít Dobrofest. Do Trnavy se sice nedostal, ale zato jejich letošní festival byl celý ve znamení Dobra.
Pozval si Rogera Williamse s Amy Gallatin & Stillwaters, chtěl také Henricha Nováka s Fragmentem, ale situace se zkomplikovala tím, že Jana čeká rodinu, a tak se na cestu do Švýcar vydala skupina GrassCountry.
Jako na všech zdejších festivalech tam účinkovaly čtyři kapely. Obvykle se tady hrává jeden set odpoledne, druhý večer.
Zahajovala švýcarsko-německá formace Timbertrain s dobristou Christopherem Hugueninem. Jako druzí nám zahráli GrassCountry. Pak přišla řada na domácí kapelu Sunny Mountain Grass. Odpolední set zakončili Amy Gallatin & Stillwaters.
V následující přestávce nám Robert udělal menší přednášku o historii Dobra a předvedl, jak on sám tyto nástroje vyrábí. Na stěně visely fotografie nejznámějších hráčů a také obrázky z historie rezofonických kytar a jejich vynálezců, bratří Dopyerových (původem ze Slovenska).
Pak nastal ten velký okamžik a na scéně se objevili všichni přítomní hráči na tento instrument a vypukla první švýcarská Great Dobro Session. Zúčastnil se jí, kromě čtyř již jmenovaných, ještě jeden z prvních zdejších dobristů Theo Hurter z Bluegrass Family. Robert byl v sedmém nebi, protože se konečně vyplnil jeho sen. Uspořádal si svůj malý soukromý Dobrofest. Večer se program opakoval.
Na obloze se objevil nádherný úplněk a citelně se ochladilo. Kdo měl, vytáhl si teplé oblečení nebo se balil do dek. Někteří, ti méně šťastní, kteří s sebou nic teplého neměli, si dali místní speciální Sunny Mountain kafe s různými druhy alkoholu a šlehačkou. Když zahřívací účinky tohoto nápoje vyprchaly, sbalili si fidlátka a odjeli domů. Ale skalní milovníci bluegrassu statečně mrzli dál. Týkalo se to i muzikantů z teplých krajin jako Slovensko či Spojené Státy. Ti, ač jim sem tam mrzly prstíky, hráli statečně dál. Zima na dobré náladě neubrala. V druhém setu si GrassCountry pozvali na jeviště hosta, houslistu Mike Barnetta.
Nakonec se všichni zbylí muzikanti shromáždili na jevišti, aby zahráli tradiční „Will The Circle Be Unbroken“. Museli zahrát ještě několik dalších, neboť publikum je znovu a znovu vytleskávalo… Bohužel GrassCountry se toho již nezúčastnili, protože si už odnesli nástroje do auta. Není to tam totiž turistická oblast a nejbližší penzion, kde byli ubytováni, byl vzdálený asi půl hodiny jízdy. A ráno je čekala cesta daleká. My, zbylí silní jedinci, jsme si dali ještě skleničku. Několik vytrvalých muzikantů nám k tomu zahrálo na dobrou noc.
Ráno Big Herbert odvážel Amy Gallatin & Stillwaters na letiště. Šťastné a unavené po jejich náročné a úspěšné 3,5 týdenní evropské šňůře. Mám vás všechny, kteří jste se zúčastnili jejich pěti českých koncertů, nechat moc pozdravovat. A zároveň poděkovat všem pořadatelům, kteří je pozvali. V Česku se jim moc líbilo, české jídlo a hlavně černé pivo jim moc chutnalo. Nejvíc prý vzpomínají na to, jak jsem je honila po skalách v Českem ráji a na Prahu. A Mike Barnett a Roger Williams také na krásná česká děvčata.
Také hoši ze Sunny Mountain Grass vám vzkazují, že by si po loňském bleskovém vystoupení na festivalu v Písku, kde se publikum vlastně ani nekonalo, moc rádi opět na nějaké akci v Čechách nebo na Moravě zahráli. Kdopak je napřesrok někam pozve?
Ahoj Lilka v Bülachu 11. září 2009 (pro bgcz.net upravil Milan J. Kalinics, 15. září 2009)