40. Banjo Jamboree Čáslav – reportáž

Nejstarší bluegrassový festival v Evropě letos v červnu oslavil své úctyhodné kulaté výročí. Je tomu již čtyřicet let, co se sešlo pár nadšenců s banji na hřišti v Kopidlně a Honza Macák to celé nazval Banjo Jamboree…

Jak léta plynula, festival se přestěhoval napřed do Strakonic, pak se vrátil zpátky do Kopidlna a nakonec před lety zakotvil v nádherném přírodním areálu s koupalištěm v přírodním kině v Čáslavi.

Na tyhle významné narozeniny Bluegrassová asociace České republiky pozvala zakládající členy legendární kapely Country Gentlemen, později hrající také ve skupinách Seldom Scene či Second Generation – banjistu Eddieho Adcocka s manželkou Marthou, hrající na kytaru, a jednoho z nejlepších dosud žijících bluegrassových basistů Toma Graye.

Trio nedávno natočilo cédéčko s názvem Many a Mile… A opravdu míle, co tito muzikanti najezdili za více než 50 let, se ani spočítat nedají. Nebudu se raději o nich rozepisovat, papír by mi nestačil. Každopádně jsem jim slibovala asi 14 let, že je dostanu do Evropy, ale nikdy jsem nesehnala dost peněz. Až teď. Aby finančně vyšli, zorganizovala jsem jim ještě desetidenní šňůru po Německu, Švýcarsku, Belgii a Holandsku.

V pátek ráno mne ale málem klepla pepka, když jsem na ně čekala na letišti v Ruzyni společně s kapelou Album z Chomutova, kteří nás pak do Čáslavi odvezli. Z příletové haly přivezla Martha na vozíku Eddieho s hadičkami na kyslík v nose a s banjem na klíně. To jsem tedy ztuhla. Eddie má za sebou tři operace na otevřeném mozku, které někdo z vás viděl možná na youtube, jak při nich hraje na banjo… Měla jsem z toho velkou hrůzu, ale nakonec vše dobře dopadlo.

Festival začal v pátek, počasí nádherné, večer hrálo osm kapel a festivalovou hvězdou tu noc byla kanadská dívčí kapela Oh My Darling. Děvčata jsem viděla předtím na dvou jiných festivalech, tak jsem byla připravena. Většině obecenstva ale vyrazila dech, prvotřídní muzikantky, zpěvačky a ještě krásné i na pohled. Mě osobně nejvíc fascinovala jejich indiánská basistka. Muzika se popsat nedá, většinou hrají vlastní věci, něco jako kanadský francouzsko–indiánský folklor. Musí se to prostě slyšet a hlavně vidět.

Slovensko-česká kapela Candy Floss to po nich neměla lehké, ale jsou také vynikající. Páteční noc zakončili Copáci z Plzně, pak již následovaly sessiony až do rána bílého.

Sobotní program začal již v deset hodin. Měli jsme možnost vidět kapely, které stály u kolébky tohoto festivalu: Větráky, jejichž banjista Honza Macák, který se na nás kouká z bluegrassového nebe, tohle všechno vymyslel, jihlavskou kapelu Pražce s nestorem bluegrassu, mandolinistou Vaškem Křížem, Country Cocktail s proslulými výrobci nástrojů značky Krishot bratry Krištůfkovými, slovenskou legendu Krok, založenou již v roce 1970 banjistou Braňo Blahovcem a kytaristou a textařem Jaro Nečesaným, pražský Blanket, rakousko-český New River Train… a pak již další, mladší kapely.

Během jejich vystoupení se v budově na koupališti konalo setkání tváří v tvář s hlavními hvězdami festivalu – Eddie a Marthou Adcockovými a Tomem Grayem. Celé to moderoval Petr Brandejs, muselo se, bohužel, po dvou hodinách otázek, odpovědí a hraní skončit, neboť o půl šesté bylo na programu tradiční focení banjistů. Pro spoustu z nich životní příležitost a možnost se vyfotit se svými idoly. V popředí stálo banjo s kloboukem a fotografií jeho majitele, Honzy Macáka, na které si během focení zahrál Tom Gray.

Večerní koncert zahájil chomutovský Album, zpět k tradici nás přivedl Bluegrass Cwrkot, následoval moravský Svaťa Kotas Band v nejnovější sestavě, cenami ověnčený pražský Blackjack, nová česko-slovenská formace Rough and Rocky Road, a pak již přišly na řadu americké legendy Adcocks and Gray Trio. Zahráli spoustu starých hitů, na kterých vyrůstaly nejmíň dvě generace českých a slovenských muzikantů. Obecenstvo poslouchalo skoro bez dechu, skalní fanoušci se slzami v očích… Následoval nekonečný potlesk ve stoje (standing ovation) a několik přídavků. I muzikanti byli chvílemi dojati až k slzám.

Publikum se uklidnilo teprve až se na scéně objevila další cenami ověnčená mezinárodní formace G-Runs and Roses (CZ/SK/NL) s frontmanem mimozemšťanem-nizozemšťanem Ralphem Schutem.

Závěr noci patřil pražskému Monogramu, známému nejen v Evropě, ale i v Americe. Hoši jako vždy předvedli fantastickou show a museli také několikrát přidávat. Pochopitelně se pak ještě jamovalo až do rána. Ale všechno krásné jednou musí skončit…

Díky pořádající české Bluegrassové asociaci, všem muzikantům, zvukařům a hlavně davům obecenstva, bez kterého by to nešlo. Letos byla rekordní návštěvnost. Byl to opravdu vrcholný zážitek festivalové sezóny. Nejenom já se již těším na příští ročník.

Lilka Pavlak v Bülachu, 27. října 2012 (pro BGCZ.net upravil Milan J. Kalinics, 15. listopadu 2012)