51. Banjo Jamboree Čáslav 16.- 17.června 2023 – reportáž

Jako každý rok jsem se nejvíc těšila na Banjo Jamboree. Letos se v Čáslavi konal již jedenapadesátý ročník tohoto nejstaršího bluegrassového festivalu v Evropě.

Radost mi udělalo, že ačkoli se vloni Honza Hejčl oficiálně rozloučil jako hlavní organizátor festivalu, letos se ukázal zdravý a plný energie jako dřív a bude ve své činnosti pokračovat. Festivalu se zúčastnilo dvaadvacet kapel.

Vše to vypuklo tradičně v pátek v šest večer. S nostalgií jsem si vzpomněla na Větráky, kteří BJ po léta otevírali… Konferovali střídavě Pavel Brandejs a Jirka Holoubek

Zahajovala tentokrát vynikající skupina Barbecue. Představili nám jako hosta mladého, nadějného banjistu Honzu Handlíka, kterému letos nadace Rosti Čapka sponzorovala pobyt na Steve Kaufman’s Acoustic Kamp.

Další čtyřčlenná kapela Rusty Strings kolem Ondry Holoubka byla pro mne premiéra. Na basu s nimi hraje Igor Bártl, na mandolínu Honza Novák a zpívající houslistka se jmenuje Julie Nováková. Jako správná ženská měla hlavní slovo.

Jako další nastoupil výborný Flashback s dobrem Darka Houšky. Následovali Blackjack, ty stejně jako Poutníky snad ani nemusím představovat, kdo by je neznal… Dalším příjemným překvapením byla skupina Royal Flush, které jsem snad krátce viděla živě jenom jednou a to v jiném obsazení. Skupina veteránů naší scény, kolem Zbyňka Bureše na pedal steel a Martina Mikuláše na banjo. Taky jsem se dozvěděla, že jejich zakládajícím členem byl i Ralph Schut s kytarou. Ten ale dnes výjimečně zaskakoval s mandolínou za Edu Krištůvka, který byl na dovolené v Itálii. Zbyňka si pamatuji jako banjistu a dobristu, ale ta steel kytara mu moc sluší. Velmi mne překvapil mou oblíbenou písní Iana Tysona Summer Wages, kterou zpíval Tony Rice. Moc se mi líbili!

Pak si Ralph jen přehodil banjo a na jeviště nastoupili G-runs’n Roses. Také v trochu změněné sestavě. Vlado Križan s kytarou, Petko Burza s houslemi, Chris Schut u basy a stálice Milan Marek s mandolínou. Na svoji nádhernou píseň Out of Control a pár dalších sáhl Ralph po kytaře. Nářez jako vždy!

Zakončení pátečního večera patřilo už dlouho po půlnoci chomutovskému Albumu. No lahůdka za lahůdkou. Hlediště bylo pěkně narvané, počasí přálo, a následující sessiony neměly chybu. Odcházela jsem kolem třetí a to bylo zrovna v nejlepším… Ale byla jsem zvědavá na nový Forehand Míši Leichta, který otvíral sobotu v deset.

Ráno jsem hned jak přestalo pršet utíkala na festival, těšila se na kafe a koblížky ke snídani, ale zaváhala jsem, ty už byly bohužel vyprodané… Zato omlazený Forehand nezklamal. A pěkně to rozjeli. V nové sestavě hraje Bert Leicht na el. kytaru, Ondra Jukl na basu a Patrik Klčo na banjo. Ten se nám představil ve vypalovačce Tonyho Trischky Kentucky Bullfight. Míša si při tom zavzpomínal na kapelu V modrém stínu s Daliborem Cidlinským, který si snad jediný na tu skladbu kdysi troufl. A Míša jako šestnáctiletý z nich byl tehdy paf. No od nikoho jiného jsem ji tady neslyšela… Premiéra se tedy povedla na jedničku. Po přestávce, aby té rodiny Leichtovy „nebylo málo“, nastoupila Ilonina kapela Bluegate. Dopoledne konferoval Pepa Voda.

Pak jsem si rychle odskočila se kouknout na kytarový workshop s Vladem Križanem, Ralphem Schutem a Ondrou Kozákem.

Další v řadě byla rakousko-česká kapela New River Train Tarase Ševčíka. Začátek jsem zmeškala, ale zrovna vzpomínali na bývalého člena Tomáše Pugnera, který na nás už kouká shora. Jako hosta si pozvali Radima Zenkla. Ten s nimi poprvé hostoval s bývalou Tarasovou kapelou Kopr kdysi v roce 1984 na Mandolin Party a byl pěkně nervózní. Tomáš ho tehdy utěšoval, že si zvykne, to ještě netušili, že je všechny přeroste… Společně nám zahráli Ježkovu David a Goliáš… A já klusala zpět udělat pár fotek na banjové dílně, s Pavlem Zíchou, Martinem Mikulášem a Martinem Kubcem a zase zpět na mé oblíbené Brzdaře z Kutné Hory. Byly to fofry, zase honem zpátky na koupaliště na mandolínový workshop s Radimem Zenklem, Michalem Bajo Barokem, Milanem Markem a Kylie Kay Anderson z kapely King Spring Road. A šupem zpět na brněnský Sakrapes. Když člověk nechce o nic přijít, tak se holt naběhá!

Moc mne zajímal také workshop s mými starými švédskými kamarády z Holandska a Francie i Ameriky, kapelou Downhill. Stálo to za to. Tím pádem jsem přišla o Báry a velkou část Dřevěné trávy.

Těšila jsem se na novou slovenskou skupinu Grass Device a byla z nich nadšená. Dali se dohromady teprve loni v listopadu. Hrají v sestavě Vlado Križan – kytara, Petko Burza – housle, Josef Kubis – basa, Michal Bajo Barok – mandolína a Michal Vrabec – banjo. Jde jim to výborně… Koukala jsem, jak si tam rychle udělali fanoušky a hlavně fanynky, holky si vykřikovaly přání přídavků, hlavně aby jim zazpíval Petko Burza – tak se z něj asi stane lamač srdcí! Kdo by to do něj řekl… ale zpívá fakt nádherně…

Ještě rychle na valnou hromadu Bluegrassové asociace. Blížil se večer a s ním focení banjistů. Letos jsem jich napočítala asi třicet. Také nám Jarda Průcha předvedl svoje banjo, které se bude dražit online během podzimu. Zahrál nám na ně Richard Ciferský.

Večerní program zahájili virtuózové Radim Zenkl s Ondrou Kozákem a Jirkou Válkem s basou. Předvedli nám na spoustě nástrojů celé spektrum svého umu. No světová třída… A konečně tradiční Bluegrass Cwrkot. I ten tam měl početný fan klub!

Pak přišlo překvapení z jiného soudku. Pro mne neznámá kapela Undergrass – tak trochu do folku i bigbítu – tentokrát se vzácným hostem, Pavlínou Jíšovou. Pavlína nám prozradila, že je v Čáslavi poprvé, ač kdysi, asi před čtyřiceti lety, si zazpívala v Kopidlně, ale jinak že má do bluegrassu daleko, neboť se hraje moc rychle a na moc akordů, tak kytaru raději odloží. Vypálila na nás svoje Blues o nepodaný ruce, Ošklivou Žanetu od Zdenka Vřeštála. Jako další Velkej bílej dům – My Old Tennesse Home od Dolly Parton s českým textem Honzy Borkovce. Prý právě tuhle tehdy zpívala v kapele hvězd v Kopidlně, když jí bylo dvacet a hrávala s Weekendem. Moc ráda jsem ji po letech zase viděla.

A to už se připravovala mezinárodní kapela King Springs Road. Dali se dohromady na univerzitě v East Tennesee v roce 2007 a jsou to tři manželské páry, Holanďané, Američani a Němci. Více na kingspringsroad.com. Všem se moc líbili.

Po nich nastoupili Jumper Cables. Dnes jejich tým – Michala Wawrzyczka (banjo), Tomáše Juřenu (kytara) a Michala Kunce (mandolína) posílil Jirka Válek jako záskok za nepřítomného Lukáše Rytíře. Neuvěřitelné co všechno zvládl po jedné odpolední zkoušce na koupališti: prostě pan mistr. Fakt jim to sedlo, pěkně to tam roztočili. Hrají povětšinou vlastní tvorbu se zajímavými aranžemi a sem tam prokládají třeba Stingem atd… Kolem se ozývaly nadšené hlasy: „Tak tohle je taky bluegrass? To je teda senzace!“ Ovace nebraly konce. A kluci fakt hráli jako o život! No, já je prožívám už od jejich začátků.

Na poslední hvězdy festivalu, Downhill ze Švédska jsem se moc těšila. Znám je už spoustu let a vždy hrají prvotřídní muziku. Také se u nich vystřídalo už pár muzikantů. Kapelu založili bratři Jonas a Kenneth Kjellgenovi, mandolína a banjo. Mat Kane hraje na housle, a Christoffera Olssona a Jimmyho Sunnenbrandta si možná pamatujete z kapely G 2, kteří si už taky na Banjo Jamboree zahráli…

A bylo již dlouho po půlnoci když festival skončil. Zatím co pomocníci dávali jeviště do původního stavu a uklízeli, rozjelo se několik sessionů, jak u jeviště, tak na koupališti a jelo to snad až do ranních hodin. Odcházela jsem asi ve tři.

Tak nezbývá než poděkovat organizátorům, pomocníkům, vynikajícím zvukařům Robertovi a Martině, všem vystupujícím muzikantům a hlavně divákům, že přišli v takovém množství a tak podporují živou muziku. A už se můžeme těšit na příští rok! Kdo chce, může se podívat na spoustu fotek na mém FB profilu a tak si všechno zase připomenout. Tentokrát mi to trvalo opravdu dlouho, než jsem se k tomu psaní dokopala, ale letošní léto pro mne nebylo moc jednoduché…

Lilka Pavlak v Bülachu 22. srpna 2023
foto Břetislav Tureček
(pro BGCZ.net upravil a opravil Milan J. Kalinics, 23. srpna 2023)