8. Bluegrass Džem, Komorní Lhotka, 28. srpna 2010

Přes příšernou předpověď počasí jsem se v poslední prázdninové sobotní ráno vydala prozkoumat další z bílých míst mé bluegrassové mapy Česka – Slezské Beskydy. Na Bluegrass Džem jsem se chystala už dva roky předtím a teď se mi to tedy konečně podařilo.

Vláďa White Bílý mě čekal u autobusu ve Frýdku Místku a v dešti mne odvezl do půvabného lázeňského městečka uprostřed lesů – Komorní Lhotky. Prohlédla jsem si zmoklý festivalový areál, pomyslela si: „Ještě že bluegrassáci jsou národem vodotěsným“, a šla se ubytovat a usušit do blízkého hotelu.

Pořadatelé byli optimističtí a ačkoli měli k dispozici i mokrou variantu v kulturáku, rozhodli se uspořádat festival opět venku. Měli pravdu, festival v místnosti ztrácí tu pravou atmosféru. A pak, přece nejsme z cukru. Muzikanti i publikum byli stejně schovaní pod stříškami, kde bylo relativně sucho. Odpočinuta po cestě a příjemně překvapena, že lidé i v tom dešti přichází, jsem usedla poblíž zvukařů. Ve dvě odpoledne byl festival po uvítací ceremonii zahájen tradiční hymnou „Will the Circle Be Unbroken“.

Jako první se nám představila pro mne zatím neznámá skupina z blízkého okolí – Vrtáci, kolem mandolinisty Standy Ferugy. Pohybují se na scéně už více než 30 let. Zjišťuji, jaké mám mezery a tiše se kaji. Vyzařovala z nich láska k hudbě Seldom Scene a Tonyho Rice. Moc se mi líbili. Jako host s nimi vystoupila u jedné písně malá dcerka jednoho z nich s housličkami.

Následovala Whiteova kapela Bruno Unit, kterou jsem poprvé viděla ve Sloupnici na oblastním kole Banjo Jamboree. Vyzařovala z nich ta správná pohoda a sklidili zasloužený potlesk. I další kapela Bez Dobra z Havlíčkova Brodu byla pro mne premiérou a jako překvapení si přivezli nového dobristu. Neměli by si snad tedy změnit jméno?

Stále se lepšící chomutovský Album snad představovat nemusím, nádherně zpívali i hráli. I když měli za sebou cestu dlouhou pět set kilometrů, nebyla na nich znát ani špetka únavy.

Moc jsem se těšila, že konečně opět uvidím legendární šumperský band Bluegrass Nova. Kapela se po dvaceti letech znovu dala dohromady v původním složení, bohužel bez banjisty Milana Žourka, který i s rodinou tragicky zahynul na cestě z dovolené pod koly ruského vojenského náklaďáku těsně před Sametovou revolucí v roce 1989. Po jeho odchodu se kapela rozpadla a jeho památce je věnován festival Šumperské pomněnky. Spustili na nás ohňostroj své nádherné muziky, a když jsem zavřela oči, stál tam New Grass Revival v plné síle. Povídali, jak v roce 1984 jeli reprezentovat tehdejší Československo na bluegrassový festival v Toulouse, kde tehdy hrál také New Grass Revival. Ty prý postavili před značný problém, neboť zahráli jejich skoro kompletní repertoár. Když zkoušeli, přišel za nimi John Cowan a ptal, se odkud jsou. O nějakém Československu v srdci Evropy ale neměl tenkrát ještě ani páru. Překvapivě se tehdy všichni z Francie vrátili, což v těch letech nebylo zrovna v kraji zvykem… Museli několikrát přidávat a v obecenstvu to jen vařilo. Úspěch vskutku bombastický!

Posluchači se uklidnili, když na scénu nastoupil pražský Monogram, perfektní jako vždycky. Celou dobu jsem si naivně myslela, že Country Striptýz je název nějaké kapely, ale z omylu mne vyvedla opravdová striptérka Sexy Pamela. To byla tedy pastva hlavně pro mužské oči. Po jejím vystoupení znovu začalo pršet a na závěr se na scéně objevila první dáma českého folku a bluegrassu – Pavlína Jíšová & přátelé – její dcera Adélka Lounková, Jakub Racek z Monogramu a Pavel Peroutka z Reliéfu. Předvedli nám písně z posledního CD „Blázen tančí dál“ a také pár jak starších věcí, tak i novinek. Záhy déšť zase přestal a na mokrém tanečním parketu před jevištěm se míhalo několik párů. A skupina musela znova a znova přidávat.

Festival se pomalu chýlil ke konci. Každá kapela, včetně mne, coby návštěvnice z největší dálky obdržela od pořadatelů sklenici bluegrassového jamu. Ten pak po půlnoci opravdu nastal…

Díky pořádajícím Vláďovi White Bílému a Ivanovi Honzákovi a všem sponzorům a pomocníkům, bez kterých by festival nemohl existovat. Už se těším na příští rok a doufám, že v tom kouzelném koutku budu moci strávit déle, než jen jediný víkend…

Ahoj Lilka v Bülachu, 11. listopadu 2010 (pro BGCZ.net upravil Milan J. Kalinics, 12. listopadu 2010)