Amerika 2009 – 1. část

První část poutavého vyprávění Lilky Pavlak o její podzimní návštěvě Spojených států a každoročních vrcholných akcí pořádaných IBMA (International Bluegrass Music Association):

Do Nashvillu jsem tentokrát doletěla už ve středu 23. září 2009. Barry Tashian mne vyzvedl na letišti a jako vždy jsem první čas strávila u nich. Po cestě je nejdůležitější se první noc pořádně vyspat, pak se ten „jet leg“ (časový posun) dá lépe snášet.

Ve čtvrtek jsem byla již plná energie a těšila se na „Adam Steffey CD release party“ do Station Inn (hospoda, kde se v Nashvillu hraje bluegrass, poznámka editora), která začínala už v šest. Potkala jsem tam spousty známých a měli tam také různé dobroty. Bylo to super, fotky můžete vidět na Facebooku. Adam hrál pochopitelně na mandolínu a v kapele s ním byli Ron Steward na banjo, Barry Bales na basu, Clay Hess na kytaru, Justin Mooses na housle, Randy Kohrs na dobro. Na jednu píseň si Adam pozval manželku s clawhammer banjem a dalším hostem byl Ronnie Bowman. Koncert vysílali živě v rádiu. Ale „jet leg“ se přece jen ozval, takže na koncert Josh Williams Bandu v devět večer jsem tam raději nezůstala, s vědomím, že je budu mít možnost vidět v průběhu celého následujícího týdne.

V pátek jsem se vydala s kamarádkou Vicky do Franklinu, kde měli večer v Kimbro’s Cafe hrát slovenští 29 Strings. Byly tam nějaké zmatky a ještě jedna kapela, tak jsme si počkaly na ty naše a pak jely zpátky do Nashvillu. Hoši ze Slovenska byli super a ta druhá kapela se příliš nadšeně na o moc lepší konkurenci nedívala.

V sobotu byl opět na programu můj oblíbený Station Inn, pro změnu tam vystupoval Ronnie Bowman s kapelou. Na banjo s ním hrál Rob McCoury, na mandolínu Chris Harris, zpívala s ním jeho polovička Garnett a na jména dobristy a basáka si momentálně nevzpomínám. Ale jako vždy to bylo výborné.

V neděli jsme se s Vicky vydaly do půvabného historického městečka Bell Buckle, asi 50 mil od Nashvillu. Konal se tam benefiční festival ve prospěch IBMA „Foundation for Bluegrass Music“ a program „Bluegrass ve školách“ s názvem Dare to Be Different, organizovaný Valerie Smith Bandem. Světoznámé Bell Buckle Cafe a místní divadlo vlastní podle loga jejich manažer Gregory J. Heineke. Tak jsme se tam hned naobědvaly a odebraly se do divadla, místa konání.

První kapela, The Stevens Family, pro nemoc nedorazila, tak jejich set odehráli Valerie Smith & Liberty Pike. Pak nastoupili The Soul Pickers, po nich Jerry Butler, John Wade & The Blu-Jays, dále Frances Mooney & Fontana Sunset. Po přestávce opět Valerie Smith & Liberty Pike a konečně 29 Strings. Měli obrovský úspěch. Becky nachystali veliké překvapení, protože jí jako dar přivezli velkou reklamní plachtu z Pezinoku s její fotkou a nápisem Becky Buller & Blue Velvet Band – Hvězda amerického bluegrassu poprvé na Slovensku. Becky byla šťastná a dojata až k slzám… Večer zakončila The Rigney Family a jelikož Vicky měla strach jet potmě (je asi takový řidič na baterky jako já) a již se hodně setmělo, hned jsme vyrazily zpět do Nashvillu. Naštěstí se nám nabídl Crawdaddy Dave, který dělá internetové stránky pro Country Gentlemen, že můžeme jet za ním a perfektně nás do Nashvillu dovedl.

Rozloučila jsem se s Vicky před hotelem Renaissance, místem konáni IBMA World Of Bluegrass, kam jsem se ten večer stěhovala. Vyndala jsem si kufr z auta, které celé odpoledne stálo na slunci, a kde jsem měla 3 kila švýcarské čokolády, dary pro mé americké kamarády. Až když jsem kufr v noci vybalila, s hrůzou jsem zjistila, že se čokoláda roztekla. Sice zase ztvrdla, ale změnila barvu. No, naštěstí ji nikdo nereklamoval…

Bea (americká manažerka Druhé trávy) mi dala cedulku na postel, na které straně můžu být, a sama byla na slezině volunteers – dobrovolných pomocníků ve Station Inn. Letos jsme se dělily o pokoj jen čtyři. Velký pokrok od loňska, kdy nás tam bylo sedm a nebylo kam šlápnout. Ale ceny se opět vyšplhaly nahoru. Když člověk chce být na místě činu, musí se uskrovnit, pokud má hluboko do kapsy… A na těch pár hodin, co při tom narvaném programu zbude na spaní, je to úplně jedno.

Vybalila jsem se a sjela do Lobby, kde už byly sessiony v plném proudu. Pozdravila se se spoustou známých, které jsem většinou rok neviděla, v místním baru vypila s kamarády pivo a potom se na pokoji, kde už čekala Bea, seznámila se spolubydlícími.

V pondělí začal v Nashville Convention Centre NCC, spojeném s hotelem Renaissance, IBMA World Of Bluegras, neboli bluegrassová konference. Zaregistrovat se, vyzvednout jmenovku, lístky na Trade a Award Show, dát si kafe, pokecat s kamarády… V deset se konal první meeting a ve čtvrt na dvě začaly první semináře. Ve tři se otvírala Trade Show – hudební veletrh. Finanční krize zanechala své stopy i tady. Stánků bylo o moc méně než obvykle, dokonce i velké firmy, jako například Gibson, chyběly. Také spousta mých muzikantských kamarádů se dala slyšet, že si letos už nemůžou dovolit tam jet, protože na to zkrátka nemají…

Strávila jsem tam zbytek odpoledne a večer o půl sedmé nastala Keynot Address – slavnostní večeře a přivítací proslov, který tentokrát pronesl Pete Fisher z Grand Ole Opry. A konečně první oficiální předváděčky Artist Showcases. Tento večer se nám představilo šest kapel.

Jako první to byli Davidson Brothers z Austrálie, tamní nejlepší mladá kapela. Jejich debutové CD se hraje v rádiích po celém světě a na podzim byli na šňůře po Státech. Jádro kapely tvoří bratři Lachlan – mandolína, housle a Hamish – banjo, housle.

Gold Heart je rodinná kapela z Virginie. Otec Trent Gold na basu, tři půvabné dcery, Analiese (19) s mandolínou; Jocelyn (17) s kytarou a Shelby (13) s houslemi a kamarád Russ Carson s banjem. Děvčata moc krásně zpívají a většina materiálu je z Jocelynina pera.

Spring Creek vyhráli soutěž na coloradských festivalech Telluride a RockyGrass v roce 2007. Vyznačují se temperamentem a láskou k tradici. Hráli hodně vlastních písní.

Darin & Brooke Aldridge je krásně zpívající manželský pár se zálibou v nábožných písních a country hudbě. Některé jejich duety byly trochu přeslazené, temperament nic moc. Ale mohli jsme slyšet i pěkné trojhlasy. Jejich kapelu tvoří veteráni hrávající v minulosti s Country Gentlemen, Larry Ricem, Charlie Sizemorem a jinými velikány. Je to na banjo Chris Bryan, na basu Eddie Biggerstaff a na dobro Perry Woodie.

Další kapela The Crowe Brothers se upsala tradici ve stopách Jima & Jesseho, Rena & Smileyho, Osborne Brothers. Nádherně zpívají v obsazení Josh Crowe – kytara, Wayne Crowe – basa, Steve Sutton – banjo, Steve Thoma – housle a Scott Freeman – mandolína.

Moc jsem se těšila na Josh Williams Band. Poznala jsem ho, když ještě platil za zázračné dítě a fandila mu, že se stal kytaristou roku. Stáli za to!

Všichni čekali na noční předváděčky After Hour Private Showcases. Ten večer jich bylo asi čtyřicet. Šla jsem se podívat v první řadě na novou bombastickou kapelu Darren Beachly & Legends of Potomac, dále na Special Consensus, Davidson Brothers, Lorraine Jordan & Carolina Road a Bull Harman & Bull’s Eye. A o půl třetí jsem padla za vlast.

V úterý v devět ráno byly další meetingy a v deset začínaly semináře. O půl druhé byla schůze mezinárodního výboru. Podle mne nejslabší za poslední roky. Předsedající byli Angličan John Wirz a Holanďan Rienk Jannsen, jinak ze známějších Nor Dagfinn, Holanďan Loek Lammers s manželkou, Dan Herschel z Dánska, Tony de Boer z Kanady, Christopher a Didier z La Roche sur Foron. Ameriku zastupoval Archie Warnock a tři účastníky jsem neznala. Nic závratného se tam neřešilo, trochu se povídalo o tom, jak úspěšný byl Bluegrass Summit v Německu, ale jinak nic moc. Tak nevím, zda ostatní neameričtí členové tam nepřišli proto, že to v programu bylo uvedeno jako schůze výboru, nebo prostě nemají zájem. Cizinců bylo letos v Nashvillu víc než dost, ale tak málo lidí za ta léta, co se podobných akcí zúčastňuji, nepamatuji… No, uvidíme, co přinese další Summit v Německu. Nedělám si bohužel žádné velké iluze. Kdopak z vás tam pojede?

Odpoledne pak byly další semináře, a pak Songwriter Showcase, přehlídka písničkářů, kterou uváděli Alecia Nuggent a Carl Jackson. Jména písničkářů vám asi moc říkat nebudou, ale jistě znáte alespoň Barry & Holly Tashian a Ryana Robertse, který u nás byl se Special Consensus.

Večer o půl deváté se konaly další oficiální předváděčky. Zahajovala úžasná kapela z Texasu The Quebe Sisters Band. Tři velmi sympatické zpívající a na housle hrající sestry Grace, Sophia a Hulda Quebe předvedly převážně western swing a starou country. Seděla jsem s nimi minulý den u večeře a moc mne zvaly, ať se na ně jdu podívat. To jsem ještě netušila, jak se mi budou líbit! Na kytaru je doplňuje Joey McKenzie a Drew Phelps na basu. Ačkoli to s bluegrassem moc společného nemělo, srdce diváků byla jejich hned po prvních pár tónech. Kapela už otvírala koncerty pro Merle Haggarda, Asleep at the Wheel, Rider in the Sky, Rickyho Scaggse & Kentucky Thunder a další. Jistě o nich ještě uslyšíme!

Další byla Bankerster Family, s překrásnými čtyřhlasy, ale instrumentálně nic moc. Billy Boone Smith, kapelu hrající v duchu první generace bluegrassových pionýrů, tvoří manželé Smithovi, David Talbot, bývalý banjista od Grascals a bratr Shadd od Jesseho Cobba ze Stringdusters. Billy Boone je známý jako „one of Nashville’s best – kept secrets“ pisničkářů. Pohybuje se na scéně víc než třicet let. Jeho písně můžeme najít na více než osmdesáti albech. Velice příjemná muzika.

David Davis & The Warrior River Boys mne ničím zvláštním nezaujali. Adam Steffey, to bylo jiné kafe. Jak jsem už psala o jejich CD release party ve Station Inn. Jeho CD „One More for the Road“ vám mohu vřele doporučit. Na dnešním vystoupení je posílil ještě Dan Tyminsky, který ve Station Inn chyběl, a jako host si s nimi opět zazpíval Ronnie Bowman. Sestava plná superlativů.

A pak hurá na noční předváděčky. Bylo jich víc než šedesát. Tak kam dřív? Vybrala jsem si Frank Solivan & Dirty Kitchen, výbornou kapelu s Mikem Munfordem na banjo, která mne nadchla už vloni. Dále trojici písničkářů, jimiž byli Larry Cordle, Carl Jackson a Jerry Salley, švédskou kapelu G2, Josh Williams Band, Farewell Drifters, Carrie Hassler & Hard Rain. V mezinárodní suitě hráli ten večer Kanaďané Janet McGarry & Band, Slováci 29 Strings, Australané Davidson Brothers a maďarská kapela Acousticure.

Skončila jsem na Pickin’ On All Star Jam, kde hráli mimo jiné Alan Bibey, Terry Baucom, Dale Ann Bradley, Mike Bub, Mike Cleveland, Missy Raines, Tim Stafford, Rob Ickes, abych vyjmenovala aspoň nějaké. Bylo to naprosto úžasné! Úderem třetí jsem padla na lůžko.

A už tady byla bohužel středa. Ráno stály kapely frontu na zaregistrování na Gig Fair. Také se to dopoledne konaly Mentor session, kde si zapsaní mohli 15 minut povídat na různá témata s vybranými mentory, kterých bylo asi čtyřicet a zrovna tolik témat.

Od půl jedenácté se již tvořila další fronta na polední předváděčky spojené se slavnostním obědem. Polední showcase patří k těm nejlepším, bývá na nich nejvíc lidí, i když někteří z nich se tam jdou hlavně najíst.

Začínala vynikající kapela, do které jsem se zamilovala na první pohled už pondělní noc. Darren Beachly & Legends of Potomac. Darrena snad mnozí znáte ze spolupráce s Billem Harrelem & Virginians nebo Doylem Lawsonem & Quicksilver. Skvělý vokalista. A legendy kolem něho: Mike Auldridge – dobro, toho snad ani představovat nemusím, Seldom Scene, Country Gentlemen atd. mluví za sebe. Mark Delaney – banjo, který hrával také s Country Gentlemen, Badly Bent aj., Norman Wright – mandolína, jeho bývalé kapely byly Bluegrass Cardinals, Country Gents aj. Basistu Toma Graye taky jistě všichni znáte. Takže další komentář je snad zbytečný… Super!

Po nich nastoupili moji švédští miláčci G2 a měli také obrovský úspěch. Na závěr a do třetice nastoupil Audie Blaylock & Redline. Jako vždy báječná lahůdka, hlavně pro milovníky tradice. Velké překvapení nastalo, když se s nimi na scéně objevil v druhé polovině Michael Martin Murphey. Pak už potlesk nebral konce.

Odpoledne se konal Health Fair, zdravotní veletrh, kde se muzikanti třeba mohli nechat otestovat na žloutenku typu C, nechat si prohlédnout hlasivky, oči, sluch, naočkovat se proti prasečí chřipce, zkontrolovat si krevní tlak, atd. Většina z nich nemá zdravotní pojištění, tak je dobře, když se na ně aspoň jednou za rok někdo koukne. Pak se kapely předváděly na Gig Fair různým pořadatelům festivalů atd. Zase byla spousta seminářů, tak jsem se podívala na ty, co mne zajímaly. V mezičase jsem odskakovala na Trade Show. Tam měl stánek také Jarda Průcha. Navečer se konala na střeše budovy BMI na Music Row recepce absolventů programu Leadership Bluegrass. Byl odtamtud nádherný pohled na Nashville a pomalu se stmívalo. Udělala jsem tam spousty fotek. Kolem osmé jsme se pak vraceli zpět do NCC.

Večer se nám oficiálně předvedli Donna Hughes, kráska, jejíž album produkoval Tony Rice, The Martins, další rodinná kapela, spíše průměrná a pak přišla bomba: David Peterson & His Old Time Country Revue. Okamžitě zvedli diváky ze sedadel. Výborný zpěvák obklopený nashvillskou studiovou špičkou, jako Bryan Sutton – kytara, Richard Bennet – el. kytara, Dennis Crouch – basa, Jeff Taylor – piano, Shadd Cobb – housle, Mark Horns – bicí. Stará správná country, swing i bluegrass, jak to má být. Zařadili se k mým favoritům.

Tommy Webb to po nich neměl lehké, začátek byl trochu slabší, ale pak nám kapela předvedla krásné vokály. Hráli převážně Mountain music.

Joe Diffie je jedna z dalších countryových hvězd, která se dala na bluegrass. Doprovodnou kapelu mu tvořili členové New Found Road a na housle hrál mladičký Christian Ward. Jeho vystoupení jsem bohužel neviděla celé, protože mi došly baterie ve foťáku a musela jsem letět pro nabíječku na pokoj.

Noční předváděčky se nedaly ani spočítat. Jako první jsem klusala do California Suite na Quebe Sisters Band. Bylo tam narváno k prasknuti a holky hrály a zpívaly jako o život. Senzace první třídy. Pak jsem valila klusem na Alison Brown Quartet a nakonec dál na Dede Wyland Band. Dede stále patří k mým oblíbeným zpěvačkám. Jako doprovodná kapela s ní hrál Frank Sollivan na mandolínu, Mike Munford na banjo, Ira Gritin na basu a mladý super houslista Nate Grower. Bylo to úžasné. Potom jsme si povídaly o tom, jak byla kdysi s Tonym Trischkou v Československu a moc ráda na to dodnes vzpomíná. Dala mi své nejnovější CD „Keep the Light On“ vydané na značce Patuxent Music. Je moc krásné a také vám ho mohu vřele doporučit. Dá se objednat na www.dedewyland.com. Hraje na něm Mike Munford, Ira Gitlin, Ronnie a Rickie Simpkins, Wyatt Rice a zpívá s ní pár věcí Dudley Connel a další.

Pak jsem spěchala nakouknout na Missy Raines & New Hip (koukám, že tuto noc zatím převažovaly ženské). Skončila jsem na koncertě Mountain Heart & Friends u příležitosti jejich 10. výročí. Gratulantů tam bylo jak psů. Fotky jsou také na Facebooku. Hráli s nimi, abych vyjmenovala aspoň pár, John McEuen, Jim Lauerdale, Tim Stafford, Jerry Salley, Cherryholmes, Carrie Hassler, Larry Cordle, Andy Falco, členové Mashville Brigade, Ashby Frank, Terry Baucom, Ron Block a další. Pro mne premiéra – jejich nový superzpěvák Josh Shilling, který střídal piano s kytarou a chvílemi to vypadalo víc na rock než na bluegrass. Mělo to končit ve dvě, ale odcházeli jsme odtamtud o půl čtvrté ráno.

Aspoň na pár hodin jít spát, neboť nás čekal nejdůležitější den – čtvrtek. V poledne Special Award Luncheon, slavnostní oběd, kde se vyhlašují zvláštní ceny a večer Award Show v Ryman Auditoriu – v původní Grand Ole Opry. Ale o tom vám napíši zase příště, v další části.

Ahoj Lilka v Bülachu, 10. prosince 2009 (pro bgcz.net upravil Milan J. Kalinics, 12. prosince 2009)