V šumperském H-klubu se konal koncert mých dvou oblíbených skupin – jihočeských SemTam a domácí BG Novy. Obě jsem v poslední době měla možnost vidět jen s půlhodinovým festivalovým programem. Neváhala jsem proto a rozjela se tam vidět je naplno…

Večer zahájila BG Nova. Kapela vznikla v roce 1978, tehdy se jménem Bluegrass Nova. V osmdesátých letech zaznamenala mnoho významných úspěchů. Mimo jiné dvakrát po sobě vyhrála interpretační Portu v Plzni, a to v letech 1983 a 1984. V roce 1984 reprezentovala Československo na bluegrassovém festivalu v Toulouse ve Francii. Měla tam obrovský úspěch. Hráli tam tehdy i legendární američtí New Grass Revival. Bluegrass Nova jim vyrazila dech, neboť zahrála velkou část jejich repertoáru. Po zájezdu se překvapivě všichni vrátili, což tehdy tak úplně nebylo v kraji zvykem. Získali spoustu kontaktů, které jim pomohly otevřít cestu i na další festivaly na Západě.

V roce 1989 je postihly dvě tragické události, na jaře jim umřel zvukař a v srpnu na cestě z dovolené zahynul skoro s celou rodinou pod koly ruského náklaďáku jejich vynikající banjista Milan Žourek. Po jeho odchodu se kapela na dlouhých dvacet let odmlčela. Na jeho památku vznikl nový festival Šumperské Pomněnky. Tam se před čtyřmi lety dali skoro v původní sestavě opět dohromady. Dnes hrají v obsazení Vladimír „Riki“ Bican – akustická kytara, zpěv, Pavel „Joe“ Dokoupil – akustická kytara, baskytara, zpěv, Milan „Mudra“ Kutman – zpěv, Karel „Kája“ Zicha – klávesy, zpěv, Hanneke Niewenhuizenová (partnerka Pavla Dokoupila) – akordeon, zpěv, Dmitrios „Míťa“ Mistakidis – bicí, Jiří „Gogo“ Bílek – baskytara, zpěv a Jan „Malíček“ Malý – banjo a steel kytara.

Zahájili písní Dům u vycházejícího slunce, pochopitelně nechyběly ani písničky Milana Žourka jako Hlemýžď a slimák a hlavně jeho nádherné Pomněnky, a také spousta písniček z repertoáru jejich oblíbených New Grass Revival. Hoši zpívají jako o život, málokterá kapela se může pochlubit tolika vynikajícími zpěváky.

Pověděli, že s následující kapelou SemTam se potkali poprvé na Portě v Plzni před skoro třiceti lety a hned si padli do noty. Nedávno hráli u nich v jižních Čechách a teď jim tedy tu návštěvu kapela SemTam oplatila.

Druhá legenda tohoto večera, SemTam, má své sídlo v Týně nad Vltavou. Také oni získali dvakrát portu, a to ve stejných letech jako BG Nova, v letech – 1983 a 1984. Kapela vznikla před jednatřiceti lety a prošla jí spousta skvělých muzikantů. Například Jarda Matějů, Tonda Hlaváč, Jirka Smrž a dvě zpěvačky – záhadně zmizelá Pavlína Braunová a Pavlína Jíšová.

Kapelníkovi a houslistovi Luboši Markovi se ji podařilo, jistě nejen k mé radosti, znovu vzkřísit v sestavě Vojta Zícha – banjo, Luboš Maškara – kytara, Prokop Seidl – basa, Pepa Pospíšilík – mandolína, a to nejlepší nakonec, dvě zpěvačky Lenka Jakschová-Huszárová a Pavla Blažková (která nahradila Míšu Krmíčkovou, zpívající momentálně v nové sestavě Žalmanova Spolu). Kapela se mi líbí již od roku 1990, kdy jsem ji poprvé viděla ve Švýcarsku a později na několika festivalech v Čechách a moc mne tehdy mrzelo, že náhle zmizela ze scény.

Také oni předvedli bohatou paletu svého repertoáru. Zahájili písní Podzimní déšť a spousta hitů z jejich prvního cédéčka nazvaného Na ostří nože z roku 1991 následovala. Vyznačují se výrazným a kvalitním vokálním projevem, výborným doprovodem a perfektními sóly. Některé jejich texty se dostanou až pod kůži. Kapelník Luboš Marek je vynikající houslista a nad tím vším kraluje osobitý zvuk banja Vojty Zíchy. Jistě by si zasloužil přezdívku Paganini banja. Poznala bych ho se zavřenýma očima mezi tisíci jiných. Kdysi, když jsem ještě za totality poslouchala magnetofonové kotoučky z Porty propašované přes železnou oponu, padla jsem na zadek, když jsem slyšela Blátotlačky. Hrdě jsem to potom dávala poslouchat svým americkým bluegrassovým kamarádům, jako například Billu Keithovi nebo Peteru Rowanovi, aby viděli, jací jsou i v Československu výborní muzikanti.

No, dost vzpomínek. Každopádně většina jejich skladeb je autorských. Prozradili, že v současnosti začali natáčet své nové cédéčko a také z něj spoustu nádherných písniček zazpívali. Již se na ně moc těším, brzy má být hotové. V mysli mi utkvěly hlavně Který z těch psů, Starodávná, Pravda má jen nohy bosý, Stříbrná křídla atd.

Večer utekl jako voda. Blížila se půlnoc a obecenstvo si stále vytleskávalo přídavky – Jednou dlouho spát, Jdou dál. Úplně na závěr zahráli ještě jednu novinku, jejíž název jsem zapomněla… Celý večer jsem čekala na svou od nich nejmilejší o Novém Zélandu – Jedno oko navíc. Bohužel ji prý již nehrají. Doufám, že ji opět vezmou na milost…

Lidé chtěli pořád víc, ale kapela musela ještě v noci odjet. Víc muziky by se mi ale stejně do hlavy nevešlo. Bylo to SUPER!

Lilka Pavlak v Bülachu 15. prosince 2012 (pro BGCZ.net upravil Milan J. Kalinics, 27. prosince 2012)