Někdy začátkem dubna dorazila do redakce BGCZ.net pozvánka ze Slovenska od Camille Trávníčkové, pořadatelky slovenského Bluegrass Festu, na zahajovací koncert v Bratislavě. Dvakrát jsem se nerozmýšlela, lístky jsem sháněla už týden předtím, protože hlavní hvězdou úvodního koncertu v Bratislavě, nebyl nikdo jiný než americká zpěvačka, kytaristka a bezpochyby jedna z nejuznávanějších žen světového bluegrassu – Claire Lynch & Band.

9.00
Jablonec nad Nisou – Eurocentrum

Zájezdový autobus GablonzGrassBus, který řídí B08 (Š.A.R.M.), nabírá prvního pasažéra na Výstavišti v Jablonci nad Nisou. S naším zájezdem odjíždí i sám ó velký Jarry Handlíř z BG Bazaru.

9.30
Liberec – Centrum Babylon

Frenk a Pavel (Spare Parts) a Slávka (Namodro). BluegrassTravelAgency vyráží z města Liberce a řítí se ku Praze.

10.30 – 11.00
Praha – Černý most

Červená dodávka BuGrassTravel přibírá Libora Kameníka (Ex Monogram), Vojtu (Flashback), Vojtu (disanged) a také mě, kterážto samozřejmě přijela pozdě, neb uvízla v pražské špičce. Odjezd Praha 11.30 – muzikantský zájezd se pilně druží a na žádném nepřítomném muzikantovi nezůstane nit suchá. V rámci odhalování kuriozit jsme přišli na to, že v autě převládají hráči na dobro, RoseeAnn je jediná zpěvačka, Slávka jediná houslistka a v řadě za sebou sedí tři důvěrní přátelé jedné nejmenované country zpěvačky. A jinak všechny spojuje jedno slovo – bluegrass.

15.30
Slovensko

Cesta nám utekla velmi rychle, na hranicích náš čekalo hned několik překvapení – jako první to byl velmi překvapivý kurs, pak toalety, které při pohledu křičely – kdepák, sem nechoďte, venku je hezky a závěrem pak opravdu vtipný a výřečný slovenský pan celník, který se podivoval naší dodávce a dožadoval se autobusu. Poté ještě zkontroloval občanky a sepsul řidiče, proč mu dává 10 občanek, když veze devět lidí. Na Slovensku samotném jsme pak zjišťovali, že bratrské vztahy Slovenska a Česka jsou stále ještě někde mražené. Při vstupu do evidentně prázdné hospody nás nechtěli nechat sednou s tím, že mají všude rezervace. Už už jsme se chtěli sebrat a jít, ale někdo dobrý nám řekl – “Tak si teda sedněte, ale do 18.00 musíte opustit stůl.” To by bylo, aby nebylo – vypít jedno pivo za 3 hodiny by neměl být problém.

Po lehké večeři si novinářská část zájezdu šla okouknout terén, zkusit si zahrát na paparazzi a protáhnout se na zvukovou zkoušku. Zastavil nás však ramenatý dlouhovlasý chlapík se slovy “len cez moju mrtvolu” a tak jsme ani tentokrát nepronikli do tajů bulváru.

Přesunuli jsme se tedy do dalšího restauračního zařízení, kde jsem přehlédla Martina Krajíčka s větou “kdepak ty Ptáčky asi máme”! A teprve potom, co se kolem mihl Fík a Szabadoš, došlo mi, že jsem lehce přestřelila.

20.00
Bratislava – Zrkadlový háj

Zahajovací koncert bratislavského Bluegrass Festu 2007 nastartoval krásný hlas mladé a také velmi talentované zpěvačky a kytaristky Elišky Ptáčkové. Zatímco Eliška mě svým vyzrálým projevem úplně okouzlila, o to méně mne zaujala její doprovodná kapela. I přesto, jakými profesionály zvučných jmen byla Eliška doprovázena, nepřesvědčili mě. Doprovázeli ji basista Zdeněk Fík, mandolinista Martin Krajíček, Emil Formánek (kytara), Peter Szabados (dobro) a samozřejmě Vláďa Ptáček (banjo). Troufám si říct, že bez Elišky by z toho nevyšlo nic víc a přednes vyplývající z kvalit hráčů samotných, by zcela jistě přišel vniveč. Nad čím jsem si ale velmi posteskla, byla nepřítomnost vokálů. To ještě umocnilo můj dojem z vystupujících a nabízí se myšlenka, jestli tahle kapelka “na dálku” trošku nepodcenila nutnost sehrávání se, tedy spíš sezpívání se. Asi to znamená, že pokud se o něčem zmíním, že se mi to nezdá, neznamená to, že je to špatně, ale pouze, že to nesplňuje mou představu.

Po velmi pěkném vystoupení Elišky následovala krátká přestávka a hned za ní to, kvůli čemu dorazila velká většina ze všech koutů nejen České a Slovenské republiky.

“Good evening… Hello… I am Claire Lynch and these people are my band… I hope that you’ll like this evening….”

Claire Lynch Band přivítal v Bratislavě obrovský potlesk publika a výkřiky fanoušků. Na úvod zazpívala song z roku 1997 – I am goin´up, ve kterém bylo tolik života a radosti, až se mi tajil dech. Ve srovnání s nahrávkami je Claire živě úplná dračice. Sršela energií, profesionálně rozdávala úsměvy ze strany na stranu, vtipkovala s Missy a Jimem, komunikovala s publikem a u toho všeho si zpívala. V tu chvíli se všude u pódia dalo zakopávat o doslova desítky fotekchtivých fotografů – ať už amatérů či profesionálů. Zpočátku to sice vypadalo na úplný zákaz focení, ale bluegrassová hvězda (která to asi je) nám byla nakloněna a pár minut před začátkem pořadatelé dostali požehnání – jak k fotografování, tak k natáčení. Alabama State Of Mine, Safe Heaven, Children Of Abraham, Up This Hill And Down, Further In The Hole a mnoho dalších a dalších pecek z Claire Lynchovské dílny. Zazněly věci od počátku let 80tých, a to až do její současné tvorby, včetně z nedávno vydaného alba New Day.

Když se fotografové pokojně rozešli, mohli jsme konečně nerušeně vychutnávat Claire Lynch Band a nebudu lhát, když řeknu, že toto byl koncert roku. Claire Lynch je opravdu výjimečná dáma a zpěvačka. V jejím hlase se prolínají spousty vůní a stylů. Zazpívá s vrozenou lehkostí bluegrassový tradicionál stejně tak jako swingovku, salonní blues či jazzovou pohodičku. A u toho v klidu ještě zvládá taneční choreografii s kytarou. 🙂

Společně s Claire jsme na pódiu mohli vidět také Missy Raines – první ženu oceněnou Mezinárodní bluegrassovou asociací v kategorii “Kontrabasista roku”. A že se bylo na co dívat. Znám spousty hýbajících se kontrabasistů, ale tohle bylo opravdu něco. Pohupovala se ze strany na stranu, dupala, poskakovala a měla více jak dvouhodinový hudební aerobik. A bylo vidět, jakou má z toho radost. Používala sice i pro mé laické oko poněkud diletantský prstoklad, ale čert vem, na hře to neubralo. Hraje jako bohyně. Má velmi rychlou pravou ruku jako celek i jednotlivé prsty. A ve srovnání s ní hrají někteří naši kontrabasisté zhruba stejně, jako pilíře Karlova mostu.

Na kytaru a banjo se představil, a vlastně ani nemusel, protože kdo by ho neznal – Jim Hurst. Pán, který na mě vykukuje z DVD školy a o pár týdnů později se na mě usmívá z pódia a poté na pseudotiskovce. Multiinstrumentalista a zpěvák, kterému není cizí ani blues, rock či country. Překvapilo mě, jak s rukama jako horník dokáže z nástrojů dostat tak krásný zvuk. Mj. zvuk jeho kytary některé z výpravy zaujal natolik, že se šli po koncertě Jima zeptat, jakáže udělátka to používal. Na koncertě také zazněla instrumentální skladba z Jimova CD – A Box Of Chocolate.

A konečně se také dostáváme k nové posile Claire Lynch Bandu, a tou je Jason Thomas. Přijel namísto avizovaného Davida Harveyho a zřejmě nezaujal jen mě. Velmi talentovaný mandolinista a houslista je členem pouhých 14 dní – před kterými úspěšně absolvoval konkurs, ve kterém uspěl v konkurenci 10 dalších mandolinistů a kdy se měl v 6ti týdnech, naučit 42 skladeb. Podařilo se a myslím, že je velkým přínosem. Půvabné bylo, když v předposledním songu, který zahalekal divák z prvních řad (Jelaousy to asi byla), se Claire ptá “..ty Jasone a umíš to?” A Jason velmi váhavě “..no tak snad ano”. Jestli uměl nebo neuměl, jsme si ověřili velmi záhy, neb mandolinisty oblíbená tónina “B” se mu stala osudnou. Ještě jsem se na něj dozvěděla, že se může honosit titulem multinstrumentalista – ovládá také tenor banjo, basu a kytaru. Jeho mandolínu mu stavěl kamarád z Alabamy a byla to ve výrobním pořadí patnáctá. Ta druhá je Gibson, u čehož opravil výslovnost z našeho [džibsn] na [gibsn]. Je členem několika bluegrassových formací a jednou z nich je i Kane’s River. Není tedy rozhodně na bluegrassové půdě úplným nováčkem.

Koncert samotný trval něco přes dvě hodiny a publikum aplaudovalo ve stoje. Nebyl asi nikdo, kdo by Claire Lynch Band chtěl pustit z pódia. Následovalo ještě několik přídavků a někdy před půlnocí se Claire a členové rozloučili už opravdu naposledy. Skvělá muzika a skutečně obrovský zážitek. Opravdu. Dlouhý, několikaminutový potlesk byl toho myslím dostatečným důkazem. Co víc dodat? Byl to bluegrassový svátek a setkání špičkových muzikantů americké scény se skvělým publikem.

A nebylo by to ani bgcz.net, kdybychom si pro Vás nepřipravili alespoň krátký rozhovor se samotnou Claire Lynch. Tak se těšte, technika nás tentokrát nezklamala a interview zveřejníme v příštím článku…