V romantickém prostředí westernového městečka v Boskovicích se 4. listopadu 2017 konal již popáté festiválek Bluegrass Jam.

Akce vznikla jako protipól k letním festivalům plným lidí jako víkendové setkání kapel, které se během roku míjejí na festivalech a přehlídkách. Proto, aby muzikanti mohli v klidu pokecat, probrat věci kolem bluegrassu, zajamovat. Vyvrcholením bylo sobotní večerní vystoupení v saloonu – s podmínkou, že kapelu bude při vystoupení snímat pouze jeden mikrofon, studiový Neumann CMV563, tak, aby odpadlo zdlouhavé zvučení a zvuk byl alespoň trošku autentický. Zaštítilo ji hudební uskupení Cvykr.

Myšlenka jako taková vznikla prý někdy kolem třetí hodiny ranní před saloonem western parku v Boskovicích při jamu kapel Modrotisk a Cvykr v roce 2013. No a na podzim téhož roku se akce stala skutečností… Úmyslně bylo zvoleno období, které není festivalům úplně nakloněno (první víkend po Dušičkách), tak aby měly kapely čas. Původně měli být účastníky dokonce jen členové kapel. Ale už od prvního „ročníku“ se objevovaly skupinky fanoušků a tanečníků (ti jezdí pravidelně, protože se jim na většinu kapel dobře tancuje). První jam (Bluegrass Jam) byl svolán do boskovického westernového městečka na 9. 11. 2013. Zahráli tam Modrotisk, Fox, Popojedem, Grandpa Max a Cvykr. Druhý byl 8. 11. 2014 s kapelami Benefit, BG Bears, Blueskop, Parta starýho Hrouze, Popojedem, Wells Fargo a Cvykr. Na třetím, 7. 11. 2015, si zahráli Benefit, Blueskop, Early Times, Parta starýho Hrouze, Popojedem, Wells Fargo a Cvykr. Na čtvrtém, 5. 11. 2016, to byly kapely Benefit, Blueskop, Early Times, Parta starýho Hrouze, Popojedem, Svaťa Kotas Band, The Log a Cvykr.

Letos jsem se sem tedy poprvé dostala i já. Do městečka jsem dorazila někdy kolem druhé. V saloonu zrovna Irena Silence Přibylová promítala zajímavý archivní film o otci bluegrassu, Billu Monroeovi. Festival oficiálně začínal ve tři odpoledne, a to zcela netradičně divadlem. Na programu byla inscenace detektivní hry Jaroslava Velinského aneb Kapitána Kida „Šest matrjošek“, která byla odlehčenou verzí románu Agathy Christie „Deset malých černoušků“. Odehrávala se na ostrůvku v řece Volze ve vile nezvěstného hraběte Nizarova… Bylo to moc povedené!

A ve čtyři již nastoupila jako první pětičlenná kapela s názvem Popojedem, pro mne zatím neznámá, i když vznikli již kolem roku 2008. Hráli i zpívali moc pěkně. Brněnskou kapelu Early Times jsem již párkrát viděla a myslím již o ní i psala. Pamatuji si je ještě z předkola Banjo Jamboree ve Sloupnici, myslím v roce 2009. Již tehdy se mi líbili a od té doby udělali pěkný skok dopředu. Nadchli mne jak instrumentálně, tak hlavně jejich nádherné čtyřhlasné vokály. Hrají v sestavě Libor Křeček na banjo, zpěvačka Helena „Pomněnka“ Křečková na kytaru, Vladimír Bracek na basu, Jaroslav Kresánek na mandolínu a houslista Petr Halouzka. Museli i přidávat. Trochu mi chybělo jejich dobro, na které si vzpomínám z minulosti.

Také skupinu Horizont jsem viděla poprvé, i když to jistě jsou ostřílení bluegrassáci posíleni dvěma výbornými mladými muzikanty a zpěváky s houslemi a mandolínou. Všichni z nich byli nadšeni a také museli přidávat. Pak přišlo na řadu vynikající sedmičlenné hudební těleso Bluegrass Comeback z Opavy kolem manželů Juřenových. To byla opravdu pastva jak pro oči, tak pro uši. A taneční parket se také pěkně zaplnil. Kdo už dnes má dvě banja a dokonce troje housle? Připadala jsem si jako v nějaké americké taneční hospodě v minulém století. Nádhera, musí se vidět a slyšet… Obecenstvo je vůbec nechtělo pustit z pódia, přidávali snad dvakrát nebo třikrát.

A pak jsem konečně měla možnost vidět pořádající kapelu Cvykr s hlavním organizátorem celé akce, kytaristou Jiřím Jorinem Langem, houslistou Petrem Černým, banjistou Radkem Kalouskem, mandolinistou Janem Šťastným a basákem Tomášem Křížem. Všem se moc líbili. Právě si poslouchám jejích výborné nové cédéčko, natočené u Svati Kotase. Obsahuje i kompletní zpěvníček. Většinu těch písniček jsme si tam měli možnost poslechnout živě. Stojí fakt za to si ho koupit. Také si je obecenstvo párkrát vytleskalo a nakonec si vykřičelo i jejich humornou pecku Dona Pedra. Tu si s nimi už zazpíval celý sál.

I jejich hodina uběhla až moc rychle a nastoupila další a mě velmi dobře známá brněnská skupina Benefit kolem bratří Podsedníků, kapelníka a kytaristy Marka a mandolinisty Lukáše. Svou perfektní basou tvrdí jejich výborný tradiční bluegrass Miroslav Svoboda. Ten si v minulosti zahrál s brněnskými legendami jako Uhlák či Sakrapes. Na banjo hraje multiinstrumentalista Libor Babák a na housle mladičký talentovaný syn houslisty z Cvykru Matyáš Černý. Benefit je opravdu kapela skalně tradiční, jejich vokály jsou nádherné a Markův hlas má ten správný High Lonesome sound. V současnosti hrají také i spoustu nových krásných vlastních věcí. Nedávno jsem byla i na jejich výborném koncertě k šestnáctým narozeninám kapely ve Staré pekárně v Brně.

Hodiny jenom letěly a už bylo hodně po desáté, když nastoupili moji oblíbení Jumper Cables, aneb Startovací kabely. Zná je celá Evropa. Hrají ve složeni Michal Wawrzyczek banjo, Tomáš Juřena kytara, Michal Kunz mandolína a Lukáš Rytíř basa. Jako vždy předvedli perfektní show. Psala jsem o nich již taky mockrát…

Zlatým hřebem večera se stala poslední vystupující kapela Svaťa Kotas Band. Od té doby, kdy jsem je viděla naposled, se tato sestava opět trochu změnila. Stálicemi jsou kytarista a hlavní textař Tomáš Vojtek a zpěvačka Jana Vojtková. Dobristu Michala Nežerku už jsem zažila, ale basák Vladimír Vašek byl pro mne ještě neznámý. Svaťu odjakživa děsně prožívám, ale v této sestavě mi tak trochu chybí k Janě a Tomášovi ještě jeden hlas… Pochopitelně byli jako vždy perfektní. To už dávno odbyla půlnoc a většina diváků i tanečníků odešla do svých domovů. Konečně mohl začít ten pravý jam, na který se muzikanti jistě nejvíc těšili. Bylo to veliké a když jsem něco před třetí odcházela, byl ještě v plném proudu.

Moc díky Cvykru za pozvání, všem účinkujícím kapelám a osazenstvu Saloonu za nádherný zážitek. Osobně mi sice trochu vadilo, že tam bylo poměrně hlučno, raději poslouchám v klidu, ale uvědomila jsem si, že nejsem na koncertě, ale v Country Saloonu a většina obecenstva si tam přišla zatancovat, či se pobavit. A určitě byli všichni nadmíru spokojeni. Jestli tady narok budu, jistě se tam opět ráda podívám.

Na fotky se můžete kouknout na mém facebooku

Lilka Pavlak v Brně 9. listopadu 2017 (pro BGCZ.net upravil Milan J. Kalinics, 10. listopadu 2017)