Bluegrassové dílny PBB 2004

Přežili jsme… Bluegrassové dílny Petr Brandejs Bandu. Přežili jsme ve zdraví.. snad jen s velkým spacím deficitem… přežili jsme…

Tak pomalu doznívají pocity z právě proběhlých BG dílen. Poznali jsme nové tváře, setkali se i s lidmi nám známými. Někteří si odvezli motivaci do dalšího roku, další pocit, že to může být lepší a ti ostatní ojížděli s pocitem dobře prokaleného víkendu.

Ti, kteří si odváželi motivaci, můžou být jistě dobristé. Jako nezávislý pozorovatel a přihlížitel musím uznat, že mooooc dobrým lektorem byl Radek Vaňkát, který k výuce přistoupil velmi individuálně. No…bodejť ne.. rodinné klubko 4 žáků bylo téměř dokonalé. Posezeníčko v kuchyni, kávička a sušenky navodilo přátelskou a domovskou atmosféru – příjemné, byla radost se učit. Teorie a praxe v malíčku. Kvákalo se pořád a s radostí, přehrál se snad celý Hard Times Roba Ickese…

Místečko, v kuchyňce dobristů, se našlo i pro potulné a přiopilé, případně kocovinou procházející muzikanty… po probdělých nocích, přišla k duhu dobře uvařená káva. Radku, velké plus a díky..:-)
Radek člověk: 1; Radek lektor: 1; Radek Muzikant:1
Teď můžeme říci něco o těch, kteří si odváželi jen pocit, že to může být lepší…

Pokračujme kytaristy: V učebně přírodopisu vládla poněkud méně pohodová atmosféra. Ondra i Ralph se fakt moc snažili, ale pořád to jaksi nebylo ono. Obklíčeni 12ti kytaristy, soráč: 10ti kytaristy a dvěmi kytaristkami, lačnících po vzdělání a s chutí si zahrát. Možná snaha se cení, ale neboduje. Lektoři to prvních pár hodin trochu nevychytali a malinko pozapomněli na individuálnost jednotlivců. I přesto se brnkalo a hrálo jako o závod. Opravdu velký úspěch zaznamenaly G-runy… nutno se zmínit, že ne každý je NEZNAL! Také několik hodin strávených nad doprovodem Jeseeho Jamese nebylo až tak přínosných.

Ani když se po prvních pár hodinách skupina rozdělila na začátečníky a pokročilé, neshledalo to velkým změn. Od úplných začátečníků se ozvaly (tady se musí říct, že samozřejmě až když bylo pozdě) kritiky NEvysvětlení čehokoliv. Možná by bývalo bylo dobře, osvětlit jim základní pojem Bluegrass, protože někteří se sice přihlásili na BG dílny, ale neměli o tom ani šajn. Velmi dobře si také vzpomínám na starší paní a vlastně i několik dalších „žáků“, kteří drželi trsátko, jako by si jím zrovna chtěli namalovat oči. Nehledě na to, že měl někdo té paní říct, že jestli chce hrát na kytaru, bylo by dobré si ostříhat nehty. Také držení „cikánských géček“ byl oříšek. Pravda, zanedlouho si někdo všiml a osvětlil, že takhle to být nemá.

Nu což, zdá se, že žádný učený z nebe nespadl, natož aby padali lektoři. Co se týče osobností jakými byli určitě Ralph Schut i Ondra Kozák, nezbývá než říct, že jako muzikanti a lidé jsou skvělí. Ondra působí tichým a skoro až intelektuálním dojmem, ale vůbec nepochybuji, že to umí pěkně rozbalit. Kytaru hraje hlavou a srdcem a jde mu to. Ralph je trochu chaotik, ale milý a srdečný človíček. Hraje srdcem, duší, tělem a dává do toho všechno ze sebe. A je to znát.
Ralph člověk: 1; Ralph lektor: 2; Ralph muzikant: 1*
Ondra člověk: 1; Ondra lektor: 3; Ondra muzikant 1

Zkušenosti s dalšími lektory nemám, návštěvu všech dílen nějak nešlo stihnout. Snad jen s Pepou Malinou, který měl velkou trpělivost z houslisty. A opět to samé, jen pozitivní věci. Velmi milý a sympatický člověk, věnující každému, alespoň kousek svého času. Šíří kolem sebe pohodu, o kterou myslím všichni usilují. Pepo, jsi super, drž se.
Pepa člověk: 1; Pepa muzikant: 1

Ještě něco málo k organizaci dílen: „Super…“! Fakt se všichni snažili. Můj dík a obdiv patří Jindrovi Hylmarovi, který ve snaze mít všechno ready, pálil CD (v noci před odjezdem) pro 60 lidí do té doby, než zjistil, že spí s hlavou na klábosnici. Pohodář, ochotný pomoci, vyhovět. Jen mě při rozhovoru s ním bolelo za krkem. Jindro dobré, ale na příští rozhovor s tebou požaduji štafle, díky.

Nu, a protože se do teď jen pochlebovalo, musím alespoň něco málo kritiky. A tu si zaslouží místní restaurace, respektive pivo zn. Krakonoš, které není moc pitné…a víno značky Krabice, případně archivní PET Lahev…. obojí nepitné. Jídla poměrně jedlá (některým to po opici bylo stejně jedno), leč trochu dietní. A to je celé… co si pamatuji…