Letos jsem se bohužel na Svět bluegrassu do Nashvillu nedostala, ale zato poprvé v dějinách IBMA vysílaly dvě americké TV stanice přímý přenos z Ryman Auditoria (původní Grand Ole Opry) na internetu. Neváhala jsem tedy a v pátek 28. září 2012 o půl druhé v noci seděla u počítače, abych vám o tom něco mohla napsat…

Na zahájení zahrála kapela složená z hvězd: Del McCoury, Bobby Hicks, Laurie Lewisová, Bobby Osborne a J. D. Crowe. Vzdali čest první legendě, která nás letos opustila, a tou byl Everet Lilly. Laurie Lewisová a Del McCoury už potom na jevišti zůstali a celým večerem provázeli. Další ze zesnulých legend byl Doc Watson, kterému věnovali jeho píseň „Your Long Journey“, nádherně přednesenou triem Laurie Lewisovou, Tomem Rozumem a Brianem Suttonem.

A pak již začalo vyhlašování vítězů. Vokální skupinou roku se stala Blue Highway, cenu jim předali J.D. Crowe a Kristin Scott Bensonová. (Nenechte si ujít jejich dva koncerty, které pořádá opět Rosťa Čapek v pražském hotelu Pyramida letos 29. října). Dobristou roku se již počtrnácté stal Rob Ickes z Blue Highway. Prohlásil, že už mu všechny ty ceny stačí a tu svou letošní věnoval svému velkému vzoru Miku Auldridgeovi. Dale Ann Bradleyová pak zazpívala „Somewhere South of Crazy“.

Sammy Shelor společně s Junior Siskem vyhlásili cenu za Instrumentální nahrávku roku. Tou se stala „Angelina the Baker“ v podání Lonesome River Bandu. Kapela letos slaví třicáté výročí založení. Houslistou roku se stal Stuart Duncan. Mnohokrát ocenění Gibson Brothers zahráli svou „They Call It Music“…

Dívčí skupina Della Mae měla za úkol vyhlásit Zpěváka roku. A tím se velice zaslouženě stal Russell Moore. Děvčata neodešla, ale představila také Banjistu roku, kterým byl letos vyhlášen Sammy Shelor.

Znovu se objevil Del McCoury a ohlásil mladou a jednu z mých nejoblíbenějších kapel s banjistou Mike Munfordem – Frank Solivan & Dirty Kitchen, kteří zahráli „The Letter“.

Další legendu, která nás letos opustila, Earla Scruggse, připomněli Martino Coppo a Pam Tillsová. Potom ještě předali cenu Zpěvačce roku, kterou se opět stala Dale Ann Bradleyová. Jako vždy dojatá si ji převzala se slzami očích. Kytaristou roku se stal , bohužel již posmrtně, Doc Watson.

Pak se objevili loňští baviči roku Steep Canyon Rangers v čele s filmovým komikem, banjistou Steve Martinem, a zahráli píseň o mladém muži v New Yorku, která velmi připomínala tradiční „Orange Blossom Special“. Obecenstvo řvalo nadšením. Já tedy ne, protože počítač se nějak zbláznil a od té doby jsem slyšela vše s ozvěnou. Zkoušela jsem kde co, chvílemi to fungovalo, většinou však ne.

Jeremy Garret s Claire Lynchovou předávali cenu Instrumentální skupině roku. Stali se jí letos The Boxcars, poměrně nová kapela se starými známými tvářemi kolem mandolinisty Adama Steffeye. Special Consensus s hostem Samem Bushem zahráli píseň „Monroe“, a pak již Del McCoury přivítal jednoho z nejslavnějších rozhlasových moderátorů Eddieho Stubbse. Ten sáhodlouze představil a slavnostně uvedl do Síně slávy (Hall of Fame) legendárního mandolinistu, zpěváka a frontmana skupiny Quicksilver Doyla Lawsona.

Naši známí Eddie & Martha Adcockovi vyhlásili Recorded Event of the Year. Událostí roku se stala nahrávka “Life Goes On” na Rural Rhythm Records od Carla Jacksona, Ronnieho Bowmana, Larryho Cordla, Jerryho Salleye, Rickeye Wassona atd. Basistou roku se stal, také již po několikáté, Marshall Wilborn.

Blue Highway se sedmi nominacemi pak předvedla svou píseň „Sounds of Home“. Vzpomínkou na Douga Dillarda, další legendu která se letos odebrala do bluegrassového nebe, začala úvodní řeč pro další osobnost uvedenou ten večer do Hall of Fame – Ralpha Rinzlera. Kdybych o něm měla vše napsat, nestačil by mi papír. Mimo jiné byl známý hlavně jako manažer Doca Watsona či Billa Monroa. Cenu převzala jeho dcera.

Doyle Lawson & Quicksilver zahráli „Thrifting Down On“ a „Dusty Dixie Road“, potom následovala dlouhá řada jmen všech bluegrassových muzikantů, kteří nás letos opustili… Je jich, bohužel, každým rokem víc a víc… Claire Lynchová a Chris Pandolfi z Infamous Stringdusters prezentovali další cenu. Gospelovou nahrávkou roku se stala píseň Joea Newberryho „Singing as We Rise“, kterou nazpívali Gibson Brothers společně s Ricky Skaggsem.

Písní roku se stala „A Far Cry For Lester & Earl“ od Ricka Pardua, nazpívaná skupinou Junior Sisk & Ramblers Choice. Ti měli letos nejlepší rok své kariéry, obdrželi i ocenění za Album roku „Heart Of A Song“.

Objevem roku se tentokrát stali Joe Mullins & The Radio Ramblers. Viděla jsem je vloni na festivalu Bean Blossom a opravdu mne velice překvapili. Pak nastoupili na scénu Dailey & Vincent a zazpívali gospel. I přes špatnou kvalitu přenosu mi naskočila husí kůže…

Kitsy Kuykendallová a legendární „tatíček“ newgrassu, mandolinista Sam Bush, vyhlásili vítěze kategorie Bavič roku, kterým se stala kapela Gibson Brothers.

Opět se objevili Del McCoury s Laurie Lewisovou a oznámili zvláštní ceny, které byly uděleny v poledne na slavnostním obědě. Napíšu jenom ty nejzajímavější.

Distinguished Achievement Award letos obdrželi houslová legenda Byron Berline, Joe & Lil Cornettovi, kteří mimo jiné založili v roce 1979 festival Gettysburg BG Fest, Orin Friesen, jehož hlas zná z rádia celá Amerika, Darrell „Pee Wee“ Lambert, jeden z nejvlivnějších muzikantů a zpěváků v dějinách bluegrassu, v polovině čtyřicátých let první mandolinista Stanley Brothers. A to nejlepší nakonec: „Bluegrassová královna“ Kitsy Kuykendallová, která se aktivně věnuje této muzice víc než čtyřicet let a je manželkou vydavatele časopisu Bluegrass Unlimited.

Na Událost roku byly nominovány tři festivaly (mezi nimi poprvé v dějinách IBMA také jeden evropský, a to La Roche-sur-Foron). Nejvíc hlasů dostal festival ROMP pořádaný bluegrassovým muzeem v Owensboru v Kentucky. Písničkářem roku (Songwriter of the year) byl jmenován Jon Weisberger. Print Media osobnost roku: Marty Godbey a Rozhlasová osobnost roku: Kyle Cantrellová.

Na letošním IBMA World of Bluegrass se letos zrodily nové kategorie, a to prestižní ceny pro nové, mladé, slibné talenty – Monumentum Awards. Ty byly uděleny již v pondělí večer, tady je znovu zmínili: Kapela roku Monroeville, Zpěvačka roku Emily Bankesterová.

Instrumentalisty roku se stali basista Samson Grisman, syn legendárního Davida „Dawg“ Grismana, hrající momentálně s kapelou Deadly Gentlemen, dále houslista Alex Hargreaves, co hraje se Sarah Jarosz a houslista Christian Ward hrající se Sierrou Hull. Událostí roku se stal nový festival Appalachian Uprising a Mentorem roku byl jmenován dobře známý, pětinásobný basista roku a producent Mike Bub.

Blížil se konec show. Steve Martin znovu připomněl legendárního Earla Scruggse, s tím, že před ním ještě tak nikdo nehrál na banjo jako on a po něm se pak o to snaží všichni. Každopádně ovlivnil všechny pětistrunné banjisty na celém světě.

Na jeho počest na pódium nastoupily davy muzikantů, všichni přítomní banjisté v čele s nejmladší skupinou, Sleepy Man Banjo Boys s desetiletým banjistou a společně zahráli Foggy Mountain Breakdown. Potěšilo mne, že jsem mezi nimi s banjem spatřila i Lynn Morrisovou, manželku Marshalla Willborna (kterou jsem již léta, po její mozkové mrtvičce, vystupovat neviděla). Hrála kdysi se svou kapelou i v Česku.

Obecenstvo nebylo k utišení, tak nakonec všichni přidali ještě „Little Girl in Tennessee“. To již u nás bylo půl páté ráno a já se konečně odebrala do postele. Měla jsem radost, že jsem spoustu svých kamarádů viděla aspoň v televizi, když už jsem tam nemohla být naživo.

Letos to byla poslední bluegrassová Award Show v původní nashvillské Grand Ole Opry, kolébce bluegrassu. Velmi výstižně vyslovil to přirovnání Del McCoury: “…jako kdyby se gospelová Award Show konala přímo v nebi…” Příští rok se celý festival stěhuje do Raleigh v Severní Karolíně. Snad se tam taky ještě dostanu…
Lilka Pavlak v Bülachu, říjen 2012 (pro BGCZ.net upravil Milan J. Kalinics, 24. října 2012)