Co zahrál Frank Solivan v Praze na přání

Koncert byl skvělý a kdo nebyl, o hodně přišel. Možná jste zvědaví, jaké bylo největší překvapení koncertu a jak to dopadlo s hraním na přání. Domluvy na toto téma vlastně proběhly už na jamu s kapelou den před samotným koncertem.

Překvapení: dostali jsme pořádnou porci newgrassu. Nový basista Jeremy (s kapelou funguje poslední dva roky a s Frankem dřív hrál v námořnické kapele) si na turné místo kontrabasu vzal skladnější pětistrunnou basovku. A předvedl, že s ní umí hódně dobře, jeho doprovody i sóla by mu záviděl nejeden profesinál – rocker nebo jazzman. Tím se posunul i zvuk kapely silně do newgrassova, stejně tak byly zařazené skladby, které z možnosti špičkové basovky těžily. Jeremy si zazpíval pár věcí sólově, kromě toho zpíval tenory ve vokálech takže vlastně nad Frankem. A všichni muzikanti do toho vložili neskutečnou energii.

No a přání: díky laskavému pozvání Jardy jsme se někteří mohli s kapelou potkat o den dřív na velmi přátelském a nenuceném jamu, řada přání se splnila už tam. Spolu s kapelou jsme si zahráli třeba jednu z jejich nejstarších pecek Somebody’s Missing You. Několikrát na jamu zazněl i návrh na Dark Hollow, ale domluvili jsme se s Frankem, že ji dají až pro všechny na koncertě. Takže tam ji Frank uvedl jako „by special request“ a dali ji krásně s mnohými parádními improvizacemi všech nástrojů.

Než se kapela Dirty Kitchen vrátí do Ameriky, uvidí ji ještě o víkendu návštěvníci BG festivalu v La Roche a pak na jazzovém (sic!) festivalu v Bulharsku. My po koncertě víme, že jsme v Praze zažili naprostou špičku modrého žánru a že kapela ještě dál umělecky poroste. Těšíme se na jejich novou desku, která se má objevit někdy letos.