Evropský Bluegrassový Summit v Bühlu – ozvěny

Co pro mne znamenala účast na celoevropském bluegrassovém summitu? Musím přiznat, že má soukromá očekávání summit naprosto naplnil. Je ale třeba uvědomit si, že účastníci summitu nejsou žádnou organizací, a jestli se mají výsledky jejich diskusí nějak promítnout do další práce národních bluegrassových asociací, musí být jednotliví účastníci schopni závěry summitu do vlastních národních asociací nějakým způsobem předat, tj. tyto národní asociace by si logicky měly udělat svůj vlastní národní summit, aby se s problémy a řešeními na summitu probíranými jejich členové nějak seznámili, a aby tyto asociace byly schopné je nějak zapracovat do koncepce své budoucí práce.

Věřím tomu, že členové francouzské, britské, skotské, norské, švýcarské nebo irské asociace s tím nebudou mít žádné problémy; když si to ale napasuji na naše podmínky, tak spíš předpokládám, že na moje pocity nebo tlumočení závěrů tohoto summitu není nikdo z naší BAČR zvědavý. Řekl bych, že nám Čechům je všeobecně už sám úvod článku vyjadřující se o „závěrech summitu“ a „promítnutí výsledků do další koncepční práce“ odporný, a to z důvodu předchozího zprofanování tohoto žargonu předchozí totalitní vládou. Přesto – pokud bych se vyjadřoval jinak, výsledky summitu bych ani z angličtiny nemohl přeložit.

Naši asociaci jsem o své účasti informoval (v korespondenci s prezidentem asociace), nicméně zatím necítím nějaký zájem ze mne jakékoli informace o summitu vydolovat, popřípadě netuším, jak a s kým je sdílet. To je mi líto, ale je to prostý fakt. Pokud byl způsoben komunikačním šumem nebo mou neinformovaností, omlouvám se a rád to napravím.

Samozřejmě si uvědomuji, že mezi námi a zbytkem bluegrassového světa je překážka jazykové bariéry; její propastná hloubka mi ovšem došla až těsně před samotným odjezdem do Bühlu. Ptal jsem se sám sebe, jak je možné, že za ČR jedu jenom já? Řekl jsem si, tak z celkové množiny bluegrassových příznivců musím vyloučit ty, kteří neumí anglicky – přece pro ty by nemělo smysl tam jezdit. Dobrá, ale co ti ostatní, kolik jich asi je? Asi nějací lidé schopní mluvit anglicky jsou, ale těm asi zase nestojí za to utrácet své vlastní peníze za účast na něčem takovém. Ale copak nemáme jiné lidi, kteří jsou finančně zainteresovaní na celoevropské bluegrassové scéně? Třeba organizátoři festivalů, když to nejsou lidé z kapel? Nicméně na to, že jsem nakonec z Česka byl sám, je opravdu jediná odpověď – takové lidi prostě nemáme. Lidi, kteří mají zájem dělat něco nad rámec své kapely, pro další rozvoj žánru, který je nám všem příznivcům této hudby tak blízký. Tato odpověď ve mně způsobila dost silné zděšení, více než cokoli jiného. Nechtěl jsem tomu prostě věřit.

Kdysi v dobách, kdy tady nebylo možné sehnat v obchodě banjo nebo pořádnou bluegrassovou mandolínu, jsme my Češi dokázali zareagovat typicky po našem způsobu: začali jsme ty nástroje vyrábět, i když v těch dobách nikdo nepočítal s tím, že se staneme v tomto oboru jedni ze světově nejuznávanějších. Nicméně kluci si to nedali vymluvit a teď máme dostatek světově zvučných jmen, které jsou důsledkem toho, že se nedáme odradit, když je něco proti nám: Průcha, Krishot, Lebeda, Furch, Janiš, Čapek, Ptáček, a celá řada méně známých jmen, které jdou v jejich stopách. Dnes vidím, že kluci z oblasti 400 km východně od Moskvy (Nižnij Novgorod, kapela Country Saloon) jsou schopni přijet, a i když jejich angličtina není nejlepší, zúčastnili se a je vidět, že jim jde o to, aby se v jejich zemi bluegrass dál rozvíjel. My Češi si podle mého názoru v tomto ohledu kolem sebe stavíme takovou menší čínskou zeď. Nám prostě stačí ten bluegrass, jaký je tady u nás, a nějaké styky se zahraničím nás nezajímají. Tak tohle je jen tak na okraj o tom, jestli má vůbec někdo zájem o nějaký výstup z toho, že se v Bühlu sešlo 28 lidí, kteří si myslí, že by se pro bluegrass dalo v Evropě udělat daleko více. Pokud jste z Česka a myslíte si, že nemám pravdu (tedy že jste lidi, kteří jsou ochotni pro bluegrass udělat něco víc než jen hrát nebo pořádat festivaly), dejte mi vědět, rád se s vámi spojím a snad se nám podaří víc, než jen mně samotnému.

Co jsme probírali – bylo toho opravdu spousta, ale uvedl bych to, co mne zaujalo. Určitě se tam sešlo dost odborníků na bluegrass, které bychom v Česku asi těžko dali dohromady. Expertíza v oblastech právních, marketingových a jiných oblastech byla na vysoké úrovni.

Jednou z věcí, které jsem si všiml už zpočátku, bylo to, že za Británii, Irsko a Německo přijeli lidé, kteří celou událost brali spíše jako promotéři festivalů. Probírali záležitosti jako třeba to, jak řeší situace, kdy si pozvou drahou kapelu z USA, zaplatí jí letenku, a tatáž kapela pak hraje na konkurenčním festivalu na jiném místě Británie. Bavíme se o akcích, na které ony zmíněné kapely požadují zaplacení třeba 30 tisíc Euro. Něco takového je u nás podle mne nemyslitelné. Na druhé straně by pro tyto lidi bylo skvělé, kdyby mohli takové kapele domluvit turné po celé Evropě s ostatními promotéry. Jenže tito lidé často ani netuší, která bluegrassová kapela z té Ameriky vlastně přijede.

Podařilo se nám dále pohřbít „jablko sváru“ o obchodní známku EWOB. Situace byla taková, že známku vlastní organizace zvaná EWOBA, potažmo NBMA a je zapsaná na jméno Dennis Schut. Známku užívala bez jeho svolení od roku 2001 organizátorská skupina kolem Rienka Janssena, která pořádala evropské festivaly ve Voorthuizenu (jestli jsem to dobře pochopil, tak důvod jejich nároku byl něco jako „mysleli si, že na to mají právo“). Dennis měl tedy legální nárok na jméno EWOB, ale neměl dostatek peněz na to, aby přes právníky (ti jsou vždycky drazí, že ano?) zajistil, aby Voorthuizen tuto známku přestal používat. Navíc nechtěl evropskou bluegrassovou komunitu zbytečně dále rozdělovat nějakým právním sporem. Vyřešilo se to tedy tak, že známka EWOB bude s Dennisovým svolením „veřejným vlastnictvím“ a jakýkoli festival s vyšším počtem zahraničních kapel bude tuto známku moci s Dennisovým svolením používat, včetně Voorthuizenu.

Řešili jsme také úlohu EBMA jako zastřešující organizace evropských národních bluegrassových organizací. Pro takovouto organizaci je určitě místo – ale neměla by (podle mne) suplovat národní asociaci. Členství v EBMA například stojí 50Euro (1300Kč), a co za to? Hlavní členskou výhodou je, že dostanete zdarma časopis Bluegrass Europe. Když ale časopis otevřete, zjistíte, že jde o několik stran v angličtině, pak ale časopis obsahuje Bluegrass Bühne psaný v němčině, a z druhé strany obsahuje holandsky psaný časopis Strictly Country! Co z toho má český čtenář?! Seznam evropských bluegrassových kapel? Podle mne jde tedy pouze o zástěrku, která zvyšuje počet výtisků vydavatelů těchto časopisů. Do jejich hospodaření nevidíte, protože je to soukromá věc, navíc největší počet odběratelů (tedy členů EBMA) jsou němečtí čtenáři. Proto asi v Německu není potřeba národní bluegrassové asociace, protože EBMA jim „stačí“. Takže tím, že se stará o časopis psaný ve třech různých jazycích, si vlastně tato rádoby „celoevropská“ asociace zajišťuje, že její členství ve státech, jejichž příslušníci nemluví německy, anglicky nebo holandsky, bude téměř nulová, a že si na zastupování příznivců bluegrassu na evropské úrovni pouze hrají.

Přitom na celoevropské úrovni jsou záležitosti, které nemůže zařídit jednotlivá národní asociace; jde třeba o jednání s nadnárodními organizacemi o sponzoringu, jde o lobby na úrovni EU parlamentu, jde o zajištění, že bluegrass dostane váhu třeba i na úrovni školství jednotlivých zemí, snahy o snížení zdanění amatérských kapel atd.

EBMA může také napomoci rozvoji bluegrassu v zemích, kde dosud národní asociace neexistují a kde existuje třeba jen jedna kapela v celé zemi. EBMA může poskytovat odborné vedení národním asociacím, pokud o to budou mít zájem.

Předsednictvo EBMA mělo po ukončení summitu svou neveřejnou schůzi, takže nelze tušit, jaké závěry z tohoto tématu vyvodilo. Doufejme, že konstruktivní a přínosné pro nás pro všechny.

John Sheldon velmi propagoval vynikající výsledky Skotské Bg. Asociace, kterých dosahují při práci s dětmi. Spolupracují se školami i s ministerstvem školství. Připomínal jsem, že i u nás máme s něčím takovým výborné zkušenosti (Hodonínská kapela Hunting hrála pro školy někdy v letech 1997-98 a určitě nebyla jediná), ale tím, že to nebylo podpořeno národní bluegrassovou asociací, která by tomu dala rámec na ministerstvu školství a třeba strukturovaný návod a výzvu pro jiné kapely se to nikdy nestalo běžnou součástí práce jednotlivých kapel.

Probírali jsme také nevyužité možnosti sponzoringu, kdy například firmy, vyrábějící alkohol, velmi rády zasponzorují ať už jednotlivé kapely, tak festivaly. Čechy by mohlo zajímat i to, že se připomněla možnost najmout si na získávání sponzoringu profesionálního „fund-raisera“ (tedy doslova by to byl výběrčí fondů, a anglicko-český slovník na seznamu vám vyplodí „shromažďovatel peněžních prostředků“), který si vezme za svou práci třeba 10% vybrané sumy. Proč této možnosti nevyužít, když to nejste schopni s patřičnou odborností provést sami?

Připomněl jsem také všem důležitost bluegrassových jamů, ovšem pro nedostatek času jsme to nezařadili do projednaných bodů. Samozřejmě jsem to komunikoval jinými kanály (strávili jsme spolu v družné atmosféře celkem tři večery), a poukázal jsem na to, že pokud chceme propagovat výhody bluegrassu jako hudby pickerů, musíme si taky dát do pořádku svou komunitu – tedy pokud například vybudím mladé lidi, aby začali hrát bluegrass, je třeba mít komunitu, kde si ten bluegrass zahrají. Samozřejmě budete těžko obhajovat jamování, pokud bude každý jam v zakouřené hospodě a pokud se tam většina účastníků opije. Proto je třeba, aby fungovaly i jiné odrůdy jamů, tak, aby tam byl prostor i pro ženy a děti (grilování, chataření, trampování…). Pokud tato komunita sama o sobě nefunguje, pak mladé lidi, které pro bluegrass získáte, zase ztratíte. Kdy jste si naposledy zahráli s vlastními dětmi doma?

Jaká je spolupráce s místními úřady? Jsou kapely a organizátoři festivalů, kteří mají skvělé vztahy s místním městským zastupitelstvem nebo odborem kultury; jsou ale takoví organizátoři festivalů, kteří tuto stránku kompletně přehlížejí a jsou s městem „na křížku“. Nevyužíváme také expertízy místních obchodních komor. Je třeba si uvědomit, že obchodní talent lidí v obchodních komorách se ve vyspělém světě (a pokud ne zde a nyní, tak to bude jednou zde v budoucnu) lze využít i mimo jejich pracovní čas. I tito lidé rádi přijdou do kontaktu s někým, kdo dělá něco jiného než znají, a někteří rádi poskytnou gratis svou expertízu; popřípadě obchodní experti, kteří jsou již v důchodu – ti taky rádi pomohou. Už dlouho nad potřebou nějakého dobrého marketingového manažera přemýšlím, a pokud ho nenaleznu v řadách českých bluegrassových příznivců, nebude to znamenat, že to vzdám: už nyní se rýsuje možnost spolupracovat s lidmi, které jsem v Bühlu potkal. Myslím, že moje kapela není jediná, která by potřebovala přistoupit ke svému marketingovému profilu z odbornější stránky.

Jednou z věcí, ke kterým jsme se nedostali, byla kooperace při přípravě „kitů“ na určité odborné činnosti v rámci kapely. Pokud si nechám vypracovat pro kapelu marketingový plán, proč takový plán nedat k dispozici ostatním kapelám v rámci celého ČR? Je to hotové – stačí vyrobit, vytisknout, zabalit, nebo jen umístit na stránku BAČR nebo bgcz a je to.

Profesionální moderátor Fred Bartenstein má dlouhou historii provádění akcí tohoto druhu a konkrétně pro IBMA. Jeho práci bylo radost sledovat a byla to také silná inspirace. Celou akci zakončil zabodnutím fixu doprostřed mapy Evropy a narýsováním kruhu, zabírajícím Evropu od Skotska přes Španělsko až po západní část Ukrajiny, přičemž konstatoval, že před třemi sty lety byla tato oblast zdrojem 95% toho, co se dnes přeměnilo v hudbu zvanou bluegrass. Přichází k nám zpět v jiné podobě, ale je to stále hudba našich předků. Stejně tak se zmínil o tom, jak dlouho trvalo, než se jazz přeměnil z černošské hudby v hudbu celoamerickou, a jak se nakonec stal hudbou, která patří celému světu. Stejně tak se bluegrass pomalu, ale jistě stává hudbou světovou, která nepatří jen Americe. Na jeho slova nikdy nezapomenu.