Evropský summit již potřetí v Bühlu

Ve dnech 18. až 20. února tohoto roku se již potřetí konal v německém Bühlu Evropský bluegrassový summit. Zdejší bluegrassová komunita měla trojnásobný důvod k oslavám. Otec bluegrassu Bill Monroe by se letos dožil sta let, před deseti lety byla v Jeně založena EBMA – Evropská bluegrassová asociace a v neposlední řadě před rokem právě tady vznikla německá asociace – GBMA. To vše dohromady tvoří magické číslo 111.

Sjelo se tam skoro padesát delegátů z Německa, Švýcarska, Česka, Maďarska, Velké Británie, Irska, Holandska, Itálie, Bulharska, Francie, Norska a zástupce Mezinárodni asociace IBMA z Nashvillu. Česká delegace byla jedna z nejpočetnějších. Petr Kuklík (pořadatel Jamboree Strakonice), Rosťa Čapek (výrobce hudebních nástrojů), Ivana Louková, Peter Ruby (organizátor otevřených bluegrassových jamů), Jindřich Vinkler a prezident české asociace Petr Brandejs. Město Bühl nám k tomuto účelu zapůjčilo svůj Bürgerhaus.

Toto půvabné městečko ležící mezi Rýnem a horním Schwarzwaldem proslulo svou odrůdou švestek a nyní se snaží o to získat titul hlavního města bluegrassu v Evropě. Mimo jiné se tam v květnu koná největší německý bluegrassový festival. Jeho organizátorem je Walter Fuchs, legendární osobnost v oblasti country hudby a bluegrassu.

Konference začínala v pátek v pět odpoledne a projednávaly se tam ten den organizační věci. Hlavní proslov měl zástupce IBMA Dwight Worden. Pak jsme se všichni odebrali do hostince Deutscher Kaiser, kde se konala slavnostní večeře. Po večeři, jak už to na bluegrassových akcích bývá, muzikanti vyndali své nástroje a jamovalo se dlouho do noci.

Sobotní program začínal ráno v devět. Všechny nás přivítal Christopher Howard Williams, zástupce Francie a hlavní organizátor nádherného festivalu v La Roche sur Foron a švýcarská prezidentka evropské asociace Angelika Torrie. Dověděli jsme se, jaké by měly být cíle tohoto setkání a jakých pokroků bylo dosaženo za uplynulý rok. Také se účastníci rozdělili do několika pracovních skupin, které se pak daly dohromady odpoledne. Po obědě následovala skupinová práce a navečer nás pak vždy jeden představitel pracovní skupiny seznámil s projednanými tématy. Bylo toho příliš mnoho, abych to všechno vypsala.

Po úspěšném dni nás čekal večerní jubilejní koncert v sále Bürgerhausu, kde se v květnu koná už zmíněný festival. Na programu byly tři skupiny, 4 Wheels Drive, jejíž členové jsou z Německa, Holandska a Belgie, naši G-Runs ’n Roses a Monroe Crossing z americké Minnesoty.

Na koncert se sjely zhruba tři stovky diváků z celého Německa a přilehlých zemí. 4 Wheels Drive tvoří Holanďan Joost van Es (housle), Belgičan Jan Michielsen (kytara) a Němci Ulli Seker (mandolína), Jürgen Biller (banjo) a Alfred Bonk (kontrabas). Skupina je velmi známá a úspěšná v západní Evropě, v roce 2003 byli vybráni jako Evropská kapela roku a reprezentovali na IBMA v Louisvillu. Hrají převážně tradiční bluegrass, sem tam country. Moc krásně čtyřhlasně zpívají. Po několika písních si pozvali zpěvačku Jolandu Peters. Obecenstvo ji znalo, už na loňském festivalu jako host s kapelou s velkým úspěchem účinkovala. Já ji ale viděla poprvé. Zpívala sice pěkně, ale nebyla to moje parketa, raději bych si je poslechla po celé vystoupení v jejich originální sestavě. Jolanda by si jistě zasloužila svoji kapelu, ale k nim se podle mne nijak zvlášť nehodí. Zpívala moc nahlas a přehlušovala jejich výborný sound… K mé radosti ale kapela po chvíli dál pokračovala bez ní.

A pak přišel pro mnohé z milovníků starého tradičního bluegrassu šok. Nastoupila česko-slovenská formace s holandským frontmanem, G-Runs & Roses. Starší generace se tvářila pohoršeně na Milanovo triko s umrlčí lebkou, Ralphovy potetované ruce a Míšovu čepičku. Ralph Schut je představil, že sice jako typická bluegrassová kapela nevypadají, ale přesto jí jsou. Hned po první písničce se ale tváře publika rozjasnily a po každé další již následoval bouřlivý potlesk. Hoši zkrátka umí! Michal Wawrzyczek na banjo, Martin Burza na housle, Milan Marek na mandolínu a Tomáš Kubín na basu. Také krásně zpívají a Ralph umí perfektně kroutit očima a bavit publikum. Ať již v angličtině, němčině, holandštině, češtině či slovenštině. Letos jsou na vrcholu své kariéry. Loni vyhráli jako nejlepší bluegrassová kapela roku na obou prestižních evropských festivalech jak v Holandsku, tak i ve Francii. Letos budou reprezentovat Evropu v Nashvillu na IBMA World of Bluegrass. Když končili, měli o další tři stovky fanoušků víc. Spousta typického německého publika, které tvoří hlavně starší ročníky, se dala slyšet, že takový bluegrass by se líbil i jejich dětem.

Zlatým hřebem večera se stala kapela Monroe Crossing z Minnesoty. Skupina hraje již deset let, natočila deset nosičů a na profesionální dráhu se vydala před šesti lety. Tak dlouho je znám i já. Poprvé přijeli do Evropy letos. Podrobné informace o skupině jsem uvedla již v reportáži, kterou jsem napsala zde na bgcz.net z jejich prvního vyprodaného koncertu v Curychu, který se konal v sobotu 12. února, a tak bych se znovu opakovala. Jen dodám, že všech osm koncertů této americké kapely v Evropě bylo vyprodáno a všude se publikum shodovalo v tom, že to byla jedna z nejlepších bluegrassových show, co kdy viděli. A teď již pokračují dalšími koncerty v Arizoně.

Po vystoupení jsme se odebrali do vedlejší řecké hospody, která sice měla o půlnoci zavírat, ale ještě nás tam jako poslední vpustila. Muzikanti se sesedli a následoval nádherný jam session. Když nás ve tři ráno prosili, ať už konečně jdeme spát, zbyla nás tam již jenom hrstka.

V neděli v devět ráno jsem již opět čilá jako rybička byla na konferenci. Mimo jiné nám tam Rosťa Čapek s Ivanou Loukovou předváděl krátké video o tom, jak vyrábí své mandolíny a banja. Vždy jeden člen z pracovních skupin seznámil další osazenstvo s výsledky své sobotní činnosti atd. Jelikož Martino Coppo, jeden ze členů představenstva EBMA a mandolinista italské skupiny Red Wine musel stihnout vlak do Janova, který odjížděl z Curychu v 15 hodin, museli jsme před polednem předčasně odjet. Vezl nás, jako i v pátek tam, náš švýcarský kamarád Toni Noetzli.

Doufám, že se všechny snahy a plány na příští období stanou skutečností. Loni jsem měla největší přání, aby obě dosavadní evropské asociace zakopaly válečnou sekeru a začaly pracovat společně a ne proti sobě. Ten sen se mi vyplnil a asociace se konečně po dlouhých letech sjednotila. Necháme se tedy překvapit, co nám přinese další rok.

Lilka Pavlak v Bülachu, 24. 2. 2011 (pro bgcz.net upravil Milan J. Kalinics, 26. 2. 2011)
Autor fotografií je Lilka Pavlak