Festival Hvězdy na Hvězdě aneb reportáž psaná naruby…

Tak tu zase máme regulérní léto, čas festivalů, dlouhých letních večerů se spoustou bluegrassu. Noční džemsejšny nejsou žádnou vyjímkou. Nesedím doma, nečučím na bednu, ale přináším Vám své první dojmy z předešlého víkendu. Mám kladný vztah k cestování, a tedy jsem toho stihla víc než dost.

Datum 24. června bylo doslova přecpáno festivaly a já se z Banjo Jamboree vydala za svými favority na festiválek „Hvězdy na Hvězdě“ a zdaleka nejen kvůli tomu, abych jim zatleskala a podpořila tím umělecký výkon 🙂 ale zejména proto, že toto datum bylo vybráno pro setkání příznivců a přívrženců BGCZ.net

Hvězdy na Hvězdě je maličký festiválek konající se kousek za Slaným, ale i přesto tam bylo lidu požehnaně. Zcela jistě je v tom parném dni nalákala dobrá hudba a dobře vychlazené pivo. Přijela jsem tradičně o dvě hodiny později a nebylo to způsobeno jen předpisovou jízdou, nýbrž špatnou navigací, kdy sem se 6x vynořila ve Vinoři a po příjezdu naprosto zaseknutým centrálem, k mému zoufalství na všech dveřích a několikanásobně dlouhým vystupováním z auta okýnkem, což při mé opticky prostorově výraznější a okrasným tukovým prstencem ozdobené postavě byl výkon přímo bravurní. A tak jsem tedy stihla jen své spřátelené kapely. Těmi jsou prostějovská Taverna a Minaret se Slaného.

Kluci z Minaretu mě jak jinak než nezklamali, energií nabitý „něcojakobluegrass“ mě opravdu bere. Kytarista Radek Valenta pořídil nový nástroj zn. Martin a rázem se to stalo ještě šmrncovnějším. Není to standardní záležitost, milovníci tradice by zřejmě odcházeli na klobásu, ale Ti kteří tuhle hudbu milují kvůli rozmanitosti a možnostem, by si určitě podupávali do rytmu a kývali se ze strany na stranu. Minaret už pár let hraje, jejich repertoár tvoří zejména vlastní skladby a na Hvězdě zazněly starší pecky, jako Magická fontána, Svítání, ale také novější, mezi které patří Nadine s textem M. Kovácse a Pitomý ráno,  jehož autorem je Radek Valenta. Minaret není tuctová záležitost a neznám v českých luzích a hájích kapelu, která by se jim nějak podobala. A rozhodně si je nenechte ujít. Kluci si hraní užívají, je na nich vidět, že spolu už pár let jsou a nedávna změna banjisty byla také ku prospěchu. Mám pro ně slabost. 🙂

Po více než netradičním Minaretu přišla ještě o něco méně tradiční Taverna. Newgrassový nářez v podání těchhle pěti mužských z Prostějova stál také za to. Jejich repertoár s českými texty hodně potěší fanoušky legendárních New Grass Revival. Tahle pětice hraje živě a razantně, nebojí se do toho pořádně říznout a osloví nejen své příznivce, ale i širší publikum. K mé velké radosti zařadila Taverna do svého repertoáru i dvě věci od Blue Highway, Wind To The West (Do vlasů), českou podobu jí vdechl Marek Strnad, a He Walked All The Way Home (Bláznivej svět) od Romana Doležela. A musím říct, že jim to sedne. Taverna není kapela, kterou poslouchám před usnutím, ale za to se s nimi báječně vstává.

A teď by měl přijít zvonec a příběhu měl by býti konec… ale proto, že je to reportáž psaná naruby, mám tu pro Vás schovanou ještě fotoreportážičku o tom,  co o se dělo dál…

Když i Taverna odešla z pódia a všichni byli sbaleni a po mém bleskovém nástupu do vozidla, tentokrát už dveřmi, kdy si jeden zámek od centrálu dal říct, leč u dveří spolujezdce, jsme vyrazili i s Minaretem samozřejmě, na chatu. Důvodů k oslavám bylo hned několik, setkání příznivců BGCZ.net, temovačku dvou spřátelených kapel, to abyste nemysleli, že jsme nějací … 🙂

Po příjezdu na místo našeho víkendového pobytu, které se nacházelo uprostřed lesa, kde jsme nikoho nemohli rušit svými nejhlasitějšími a samozřejmě nejchytřejšími projevy, první následovalo zapíjení žízně 12-ti stupňovým Granátem. Poté už jen oficiální grillman Martin skutečně profesionálně rozdělal oheň a položením grilovacího roštu dal pokyn k přemísťování a následné úpravě kuřete a prasete nad ohništěm, RaCeK rozdal číše, vlil do nich lahodný mok zvaný Jack Daniels a za zvuků bluegrassových nástrojů a probíhajících bluegrassových kolekcí ( kolekce Kabátovská, Olympikovská i Schellingerovská), které obsahovaly mimo jiné třeba „U tří louží“, Libor a Břeťa z Taverny jako správní hoši z Moravy, kteří chlastat umí, zabili SAMovi SAMičku, ale naučili ji pít „pivo pod pěnou“, Leoš s RaCeKem hráli soutěž s Jackem, podotýkám, že Jack nejen vyhrál, ale měl hodně navrch, Míra s Cikánem nevyřešili hádanku „estlivá řetízkuje“ a takhle se nám hoši prosejšnovali až do brzkých ranních hodin, kdy i zbytek neotrlejších opravdu zalezl do spacáků a postelí.

Ranní ptáče bez lahváče vůbec nikam neodskáče a dřív si zlomí nohu. Ráno už se toho vlastně až tak moc nedělo, Libor zkonstatoval, že večer byl krásný, jen je škoda, že si z něj nic nepamatuje a možná (a to už nebylo v plánu) si nebude nic pamatovat ani z neděle, Jirka zkoumal jak se dostal do postele, RaCeK s Leošem až do odpoledne opět hráli hru s Jackem a u toho prozpěvovali největší folkové pecky, a zbytek – vyjma řidičů, si do druhé odpolední opět nastřelil lehkou salonní špičku. Ve 14.00 byla akce oficiálně ukončena a všichni se rozjeli do svých domovů.

A jestli se Vám náhodou zdá, že to bylo jenom o chlastu, tak se Vám to nezdá… abych nezapoměla… pár foteček exkluzivně pro BGCZ.net 🙂

Začínalo se sportovně, kdy RaCeK hází….

…a Cigán chytá.

Začíná se hrát oblíbená týmová hra „opijeme nás…“

Martin zažehává plamen romantiky pro hlavní účastníky, jimiž jsou kuře a vepř.

Cigán se rozhodl zničit bluegrassové nadšence urputnou hrou na improvizované činely.

Za hlavní roli zvířátek na grillu, je třeba vyseknout pochvalu óóó velkému Knackovi.

Knack celý večer, až do úplného svého skonání, ustavičně hrál a přemlouval okolí k těm nejtradičnějším bluegrassovým songům…

…a když náhodou nehrál, tak alespoň velmi kvalitně imitoval hru…

 

Jirka si večer také vyzkoušel všechny nástroje, včetně Knackova kontrabasu.

Ten večer si Knackův kontrabas skutečně pochoval každý…

SAM a SAMička – v tuto chvíli ještě živá a zdravá..

Vidíš, já Ti řikal, že to tak dopadne… Knack s údivem sledující produkci Leoše s RaCeKem.

Souhra rukou… netřeba víc komentovat.

Leoš se ujišťuje, že tráva (v tomto případě kopřiva) není modrá.

Stojí za povšimnutí… nehodnoťte neostrost fotky, nýbrž objekt zachycen v pozadí. Některý z členů Minaretu Vám tuto chvilku určitě rád osvětlí.

Leošův Titanic a společné ráno u kávy, Jacka, piva, atd…

Cigánovo ráno bylo pohodové, a teď si vzpomínám.. Cigi díky za centrál.

RaCeKovo ráno s přítelem Jackem…