Protože uplynulo hodně vody a vůbec stejně to všichni už beztak vědí, tak jen pro pořádek a stručně telegraficky o tom, jak jsem to viděl na předkole Banjo Jamboree ve Sloupnici dne 21.05. A než do toho pustíme, beze vytáček souhlasím s rýpaly, že tahle zprávička přichází na web se zpožděním, které jsem si skutečně způsobil osobně sám..
Kapel přijelo mnoho a na mou věru, ve většině případů bylo příjemné preludující muzikanty poslouchat, ba co víc, na něktěré se dalo i celkem dobře pokoukat … hned na úvod upozorňuju, že to ovšem tady neuvidíte, protože jsem si fotky vtipně uložil na externí hadr, který jsem velmi obratně a hlavně prudce shodil ze stolu…
Hudební maraton zahájil v band s názvem Goodwil pocházející ze severní Moravy a hrající bezvadnej progresivní moderní bluegrass. Jejich vystoupení mělo švih, pěvecké a instrumentální výkony na vysoké úrovni, na repertoáru bylo mj. tuším něco málo od Blue Highway, což zahrát Ickesovo party není žádná sranda, ale dobrista Goodwillu, ač dle vyjádření kapely na ten oplechovanej nástroj mydlí teprve půl roku, se toho zhostil bez úhony. Na plnou ústa sděluju, že tahle partička se mi svým stylem muziky a jejím podáním dost zamlouvala.
Jako druzí nastoupili slovenští Candy Floss a musím říct, přátelé a kamarádi, že z téhle kapely jsem měl ten den snad největší radost. Důvodů jsem pro to jsem nalezl hned několik, tak třeba, že kytarista téhle kapely hraje výborně stylem Kennyho Smithe, že kapela jako taková hraje songy mj. Kenny & Amanda Smith Bandu (mé druhé nejoblíbenější kapely), a zejména že v kapele hrají hned dvě líbezné děvenky najednou (lépe řečeno jedna zpívá, druhá hraje na banjo – btw. tahle děvenka tam hrála též kousek od Alison Brown a bylo to moc hezké). Kapela podala velmi dobrý výkon, byla však patrná jistá nervozita mezi hraním a při průvodním slovu pramenící asi ze skutečnosti, že kapela hraje spolu pouze 4 měsíce. Mám ale pocit, že se máme v budoucnu na co těšit.
Zato Wyrton z Vysočiny rozpoutal na sále pořádnej hukot. Banjista kapely je mimořádně nadaný spíkr se smyslem pro humor a vůbec celá banda působila jako neuvěřitelní srandisti, což je jedině dobře, protože tenhle orchestr je dobře sehranej, šlape mu to, a navíc právě umí na podiu dělat i legraci. Chlapci pěli převážně česky otextované tradiční bluegrassové standarty, spíše tradiční byl i celkový zvuk kapely.
Následně zahájila svou produkci kapela někde z kraje Českého ráje nazývající se Modrý kšandy a hrající tradiční bluegrass. Chlapci z bandu velmi dobře zpívají, instrumentální výkony již tak přesvědčivé však nebyly a myslím, že tam mají kluci ještě prostor ke k nalezení vlastního stylu.
Další kapelou v pořadní bylo duo mladičkých sester doprovázených dvěma statnými jonáky – kapela Black & White z Havlíčkova Brodu. Tohle seskupení hraje převážně věci založené na zpěvu dvou mladých dam a převážně vše v old-time stylu. Kapele jistě nelze upřít snahu a … a nějak nevim co bych dál k tomu řekl… zdálo se mi, že jim to semotamo nepatrně ujíždí.. je taky ale možný, že z toho nemám žádnej rozum… ale oni se jistě ještě vypracujou.
Lanškrounskému Fofru to šlapalo moc hezky, nevim jestli se mi to zdá nebo co, ale vod tý doby, co se na ně chodím už jen koukat, tak jim to hraje líp a líp. Tahle sebranka smaží neustále ve zkušebně Lonesome River Bandy, což plně chápu a podporuju, podobně jim to zní a hlavně zpívají řadu písní od LRB s českými texty. Nutno vyzdvihnout především vynikající výkon mandolinisty, a dalé také výkon banjisty, kteří spolu předvedli opravdu pěkně nacvičené souhry obou nástrojů v sólech. Kapela působila kompaktním dojmem, zvláštností snad v těchto krajích nevídanou bylo, že měli s sebou ten večer jako první na podiu pána, kerý na nic nehrál a sem tam jen zpíval… oni hošové dlouho říkali, že chtěj nějakou mladou zpěvačku .. jo, a nikomu v sále asi neunikla mohutná podpora manželek a milenek a milenců a dalších blíže neurčených lidí, komentáře jednotlivých interpretů kapely na aplausy a výkřiky deroucí se z tohoto kotle nejsou veřejně publikovatelné…
Poté se na podiu vystoupili mladí mužové obalení spoustou aparatury a rozličných nástrojů, z toho chumlu se vyklubala kapela Ptačoroko. Tento band provozoval muziku newgrassovou, na repertoiru byli, jak jinak, kousky od NGR, a hlavně věci od Druhé trávy, které byly zahrány pěkně. Řekl bych, že ten klasickej moderní bluegrass už jim zas tak moc nešel, ty new- věci jim seděj moc líp. Svým výkonem se mi docela zamouval dobrista kapely. Ač se pokládám za zmatence vyznávajícího moderní muziku, nějak jsem názoru, že Druhá tráva je jen jedna a tenhle styl je spíš pro vlastní cestu.. ale o tom můžem klidně polemizovat.
Jakou poslední soutěžící se prezentovali Blue Eyes z Ústí nad Labem a to, s čistým bluegrassem (standarty s českými texty + pár vlastních věcí mám pocit). Pěvecké a instrumentální výkony byly na vysoké úrovni, ač kapela zbytečně nějak nemluvila, vůbec jsem se při jejich velmi příjemné produkci nenudil, naopak, v této kapele jsou samí sympatičtí lidé .
Tak a to byl konec soutěže, nikoliv však večera. Celý sál následně rozbouřila produkce kapely Krok ze Slovenska. Hlavní protagonista kapely Braňo Blahovec zpíval a ostatní členové s ním ze všech sil tradiční bluegrassové věci s libozvučnými, krásnými a hlavně vtipnými slovenskými texty, což posluchači pokaždé vděčně odměňovali mohutným tleskotem a dupotem. Opravdu, výkon té kapely byl strhující a vůbec nebylo poznat, že v kaple chybí kontrabas, chlapci si vystačili bez něj.
Večer pak ukončil domácí BG Cwrkot, jehož podiovou show jsem však pro tentokrát vyměnil za lákavou vidinu teplých poživatin z hospodské kuchyně, takže nemůžu sloužit, nepochybuju o tom však, že se jednalo o výkon kvalitní a důstojný.
No a to by asi tak bylo …
…ne ještě pořadí. Porota ve složení Macák st., Macák ml. a Leppelt b. vyhodnotila výkony jednotlivých interpretů takto: 3) Goodwill, 2) Ptačoroko, a 1) Wyrton, tyto orchestry postupují na BJ do Čáslavi.
Jsem jiného názoru než Brendy, newgrassová kapela, která byla kdysi na předkole uměla ty NGR líp a nepostoupila (je fakt, že nehrála tu Druhou trávu). No to je teď úplně jedno, téměř všechny kapely byly dobré, těžko hodnotititi, Pajas by asi vybíral (ještě že však nemusí, jelikož se štítí odpovědnosti): Blue Eyes, Goodwill a Wyrton. A jako hot star Candy Floss, ale ty by si nechal na příští rok, oni se do té doby zbaví nervozity a pak nám vytřou zrak.
Celou reportáž z pera Brendyho, jakožto i další info o BJ ze zpřáteleného webu si mužete přečíst zde.
A teď už to je …