Jitka Šuranská, Pacora Trio a Druhá tráva na Musilce – reportáž

Konec roku 2013 nám v Brně připravil speciální hudební lahůdku. 29. prosince jsme měli možnost shlédnout nádherný koncert tří rozmanitých formací.

Večer zahájila Jitka Šuranská, vynikající moravská houslistka a zpěvačka. Tato něžná blondýnka s temperamentem divoké kočky se představila sólově, jen se svými houslemi a přístrojem, který se nazývá loop-station a umožňuje jednomu člověku na pódiu vrstvit několik hlasů a tvořit tak přímo před lidmi aranž k písni. V první části nám zazpívala řadu prastarých moravských lidových písni ve své úpravě. Pro mne to byla premiéra. Jitku jsem dosud slyšela jen jednou, kdysi před mnoha lety, když vystupovala s Jirkou Plockem, a už tehdy mi připadala bombastická.

V druhé části se k ní přidalo etno – jazzové Pacora Trio, se kterým v červnu tohoto roku natočila své debutové album Nezachoď slunečko. Fantastický houslista Stanko Palúch, starý kamarád ještě z dob Teagrassu, Fragmentu či Druhé trávy, navíc tenhle nosič produkoval. Poprvé jsem ho měla možnost zažít s jeho neméně špičkovými spoluhráči, moldavským cymbalistou Marcelem Comendantem a slovenským kontrabasistou Robertem Raganem.

Jejich hudbu si neodvažuji popsat nebo zařadit do nějakého šuplíku, musí se to slyšet. Je mi víc než jasné, že s ní sklízí vavříny na mnoha evropských jazzových i worldmusic festivalech. Je to zkrátka bomba! Přes uličku sedící známý Amík z Chicaga se nechal slyšet, že kdyby tak zahráli v Americe, tak lidi padnou na zadek. No, snad se tam brzo taky dostanou…

Ve třetí část večera nám Robert Křesťan a Druhá tráva představili své nejnovější cédéčko Pojďme se napít. Je nazvané podle jedné z prvních Křesťanových písní ze sedmdesátých let. Napsal ji už ve svých sedmnácti letech pro svou první kapelu Trapeři a snad nikdy neztratí svoji aktuálnost. Pochopitelně ji hrávali a dosud hrají i Poutníci. Na cédéčku jsou i další písničky z těch dávných dob, většinou ještě nenahrané. Robert je rád zpívá, proto je oprášil a dal jim nový kabát za doprovodu Druhé trávy. Celou nahrávku jsem sice ještě neslyšela, ale už se ni moc těším, neboť obsahuje navíc ještě fotoalbum s fotografiemi…

Z mých oblíbených na něm jsou také Poutnické Tažní koně či Komu mám lhát. Píseň se zvláštním názvem Srkala mošt stýblem slámy Robert kdysi objevil v knize Americká lidová poezie. Ta vyšla v šedesátých letech (20. století) a obsahovala překlady amerických lidovek od našich předních básníků. Těžili z ní nejenom Greenhorni a White Stars. Notový záznam tam však chyběl, a proto si ji Trapeři zhudebnili po svém.

Cédéčko obsahuje i pár převzatých věcí, jako Claptonův Golden Ring (Co už je pryč), Kristoffersonův Rock & Roll Time (Co dělat mám) a další. Nejvíc mě potěšila moje od Poutníků naprosto nejmilejší – Nadějí… na melodii Jirky Plocka.

Slyšeli jsme ten večer spoustu jejich hitů, jako třeba Ještě není tma, Marcipán z Toleda, Telegraph Road atd. Obecenstvo je pochopitelně nechtělo pustit z jeviště a museli párkrát přidávat. Poslední písní večera na koncertě v sále brněnské Musilky byla Peace in the Valley. Pak nám popřáli šťastný nový rok a spokojeně jsme se rozešli.

Bylo pro mne velkým překvapením, když jsem tam potkala svou kamarádku Martinu Havlíčkovou z Chicaga, se kterou jsem se na podzim v USA minula. Tímto koncertem zakončila svoji návštěvu Česka a po něm odjížděla rovnou na letiště do Prahy. Kdyby byl ten nový rok tak krásný jako předposlední den v minulém roce, to by byla nádhera!

Lilka Pavlak v Brně, 15. ledna 2014 (pro BGCZ.net upravil Milan J. Kalinics, 21. ledna 2014)