Mezinárodní bluegrassový festival La Roche-sur-Foron 2009

Letos již počtvrté se tento nádherný festival, spojený se soutěží o nejlepší evropskou kapelu, konal ve dnech 29. července až 2. srpna v půvabném starobylém savojském městečku La Roche-sur-Foron, nedaleko Mont Blanku. Tentokrát přilákal více než dvanáct tisíc diváků. Organizoval ho opět Christopher Howard Williams za vydatné podpory města a více než 150 dobrovolných pomocníků.

Počasí bylo super a nás čekal opravdový „Svátek bluegrassu“. Pět dní plných muziky, víc než čtyřicet volných koncertů. Třicet kapel ze čtrnácti evropských zemí a Spojených Států.

Jela jsem tentokrát již ve čtvrtek vlakem. Konečná stanice – Ženevské letiště. V tamním Montreaux Jazz Cafe se konal promoční koncert. Hráli tam „náš“ (rakousko-český) New River Train a Toy Hearts z Anglie. Obecenstvo bylo nadšené. Můžeme tedy doufat, že snad příště se tam kromě jazzu bude hrávat i bluegrass.

Po skončení nás pořadatelé odvezli na další štaci, do městečka St. Pierre-en-Faucigny. Tam v mezičase probíhal satelitní koncert s americkým banjistou Hunterem Robertsonem, maďarskou kapelou Eastern Station, místní Bluegrass Deluxe a ruským Country Saloonem. Bylo už po půlnoci, když jsme pokračovali dál, tentokrát na ubytovnu, která je každoročně v místním katolickém internátu. Tam už byly první jam-sessiony v plném běhu.

V pátek se hrálo všude možně po městě, v hospůdkách, kavárnách atd. Já si udělala výšlap po nádherném okolí. Hlavní festivalový program odstartoval úderem půl sedmé. Zahájil ho Timothy O’Connor z Velké Británie. Pak začala Band Contest, soutěž dvanácti vybraných kapel. K tomu vám něco napíšu: Skupiny vybírala dle anonymních nahrávek desetičlenná mezinárodní porota. Jedno z hlavních kriterií byl bluegrassový obsah repertoáru. Proto se některé kapely, které sice dobře hrají, ale nejenom bluegrass, nedostaly do užšího výběru nebo se neumístily. Většina z nich pak hrála mimo soutěž. Českých bluegrassových kapel se to ani moc netýká, ale měli s tím problémy třeba Toy Hearts, Lilly Of The West a pár dalších.

Soutěžilo se v blocích po třech kapelách. První skupinou byla výborná italská Bononia Grass. Další byli Toy Hearts z Birminghamu a pak „náš“ (slovenský) Blueland. Hlavní hvězdou večera byli Carrie Hassler & Hard Rain, kteří přijeli z Craponne Country Rendez Vouz, partnera zdejšího festivalu. Carrie a hlavně její kapela se mi tady líbily o moc více, než jak jsem je párkrát v minulosti zažila v Americe. Zkrátka super! Páteční večer ukončila vítězná skupina EWOBu v Holandsku, maďarská Acousticure. A již tady byla noc a s ní další početné sessiony.

Sobotní program začínal o půl dvanácté s francouzskými Howling Fox a Except-2 (Holandsko). Odpoledne soutěžily opět tři skupiny: Lilly of the West (Bulharsko), GrassCountry (Slovensko) a New Essex Bluegrass Band z Jižní Anglie. O přestávce se konaly Master Workshops, dílny na všechny bluegrassové instrumenty v místní hudební škole. Na festivalovém prostranství zatím probíhala předváděčka a výuka Square Dance.

Večerní část zahájila v pět hodin odpoledne nová česko-holandská formace Don Krishot & Windmills. Následovala španělská Autopista 6, New River Train a Coal Porters z Británie.

A již zde byli večerní soutěžící: Springfield z Francie, 29 Strings ze Slovenska a naši Křeni. Večer uzavírali Bob Jones & Bluegrass Cats (Bob kdysi hrával s Billem Monroem) a jeho italská doprovodná kapela v čele s Massimem Gatti. Hvězdami večera se stal loňský vítěz festivalu – náš Monogram. Jen byla velká škoda, že letos místo nich jeli do Craponne Toy Hearts, kteří se loni umístili druzí. Prý tam ale každá kapela smí hrát jen jednou. Skupiny Monogram i Nugget tam již byly.

Nedělní ráno nás uvítalo mší v místním kostele. New Essex Bluegrass Band tam zazpívali několik bluegrassových gospelů. Pak se konala menší recepce pro VIP na radnici. Uvítal nás tam starosta města. I na této akci zahrál New Essex Bluegrass Band.

A už bylo poledne. Poslední část programu zahájili Francouzi Lonesome Day. Půvabné holandské dívčí trio Dolly, I Beg Your Pardon předvedlo nádherné vokály. Poprvé jsem viděla novou sestavu Svaťa Kotas Bandu a moc se mi líbili. Fine Street z Ruska mne ale moc nenadchli. Soutěžní blok patřil Lusatian Grass – také v nové sestavě. Po nich výborná Candy Floss ze Slovenska a poslední skupinou byla Sunny Side, která si jako vždy získala srdce diváků svým show a stylovým oblečením. Pak nastala oficiální část, s různými zdravicemi a podobně, převážně ve francouzštině.

O půl sedmé bylo slavnostní vyhlášení vítězů. Na prvním místě se umístili s velkým náskokem Křeni. Konečně! Moc jim to přeji! Druzí byli New Essex Bluegrass Band z Jižní Anglie – staří pánové si to také víc než zasloužili. O třetí místo se se stejným počtem bodů podělili Blueland a Sunny Side. Srdečně blahopřeji všem vítězům!

Na závěr festivalu se nám ještě předvedla nebluegrassová francouzská Mary Lou, pak nastoupili hosté z druhé strany Atlantiku Sally & Chris Jones Band s banjistou Nedem Lubereckim a Jonem Weissbergerem na basu. Festival uzavíral a obecenstvo ve výborné náladě udržoval slovenský Vodopád s francouzským zpěvákem Phillipe Naudotem. Měli ještě větší úspěch než loni a publikum vyžadovalo nové a nové přídavky. Ale všechno krásné jednou skončí a nám nezbývá, než se těšit na tento senzační festival příští rok.

Poděkování patří Christopherovi, jeho týmu, městu La Roche a všem těm nesčetným pomocníkům. Zvládli jste to opět na jedničku s hvězdičkou! Za rok zase nashledanou!

PS: Narozdíl od Holandska, kde jsem se směla dozvědět jen jména prvních tří kapel, vám můžu prozradit pořadí našich dalších skupin, které se umístily mezi prvními deseti: 4. Candy Floss (Slovensko), 5. 29 Strings (Slovensko) a 7. Lusatian Grass (Česká republika). Znovu se potvrdilo, že co se bluegrassu týče, je bývalé Československo evropská špička.

Ahoj, Lilka v Bülachu 9. září 2009 (pro bgcz.net upravil Milan J. Kalinics, 17. září 2009)