V sobotu 4. srpna 2012 jsme s Monoklem účinkovali na třech festivalech. Festival Budyňský poutník letos slavil plnoletost, v Libotenicích se slavilo 50 let od založení Žíznivé osady a Bluegrassový čtyřlístek v Jeteli byl výtečnou oslavou českého bluegrassu…

V sobotu 4. srpna jsme měli skutečně napilno. Čekalo na nás vystoupení na třech festivalech, a tak jsme z Ústí vyráželi už brzy po deváté. Byla mlha, dusno a vedro.

Přijeli jsme k Fandovi do Libotenic, zde jsme dali kafe, asi hodinovou zkoušku a následoval přesun do Budyně – ne „Poutníka“. Letos to byl 18. ročník tohoto festivalu, který určitě patří mezi to nejlepší, na co můžete v Čechách narazit. Hraje se v krásném prostředí vodního hradu a možná právě díky atraktivitě toto místa (o atraktivitě účinkujících nemluvě), romantického až poetického, se daří pořadatelům vlákat rok co rok na festival i početnou diváckou obec. A to i přes skutečnost, že vstupné 200 Kč se některým příznivcům žánru může zdát být vysoké. Program však stojí vždy za investované peníze, navíc našinec může přespat ve stanu až do druhého dne přímo v areálu festivalu. Letošní program nabídl Rangers Band, Poutníky, Wabiho Daňka, Schovanky, Pacifik, Jindru Kejaka, St. Johny, Devítku, Koňaboj, Novou sekci, Monokl, Passage, Tuláky a Gladly S.W.

Už ve 13 hodin, kdy se festival naplno rozeběhl, bylo hlediště velmi slušně zaplněné. Hraje se na dvou vedle sebe stojících scénách, takže program běží naprosto plynule. Naše vystoupení započalo ve 13.45 hodin a užili jsme si báječnou atmosféru. Pohled do zaplněného hlediště byl příjemný, o něco méně pak to neskutečné vedro na jevišti, kde krom sluníčka do nás už v takto brzkou hodinu vystoupení „šily“ reflektory. Půlhodinka, kterou jsme s báječným publikem strávili, utekla neskutečně rychle, a tak jsme se museli rozloučit. Téměř „uvaření“ jsme opouštěli jeviště, s vypětím posledních sil jsme dokráčeli k prvnímu stánku a vychutnali si krásně vychlazené pivko… Z kapel jsme slyšeli více pouze Tuláky, kteří se mi líbili a četnému publiku, dle ohlasu, též…

Následoval přesun do Libotenic. V Libotenicích, kam se náš mandolinista Fanda přestěhoval teprve nedávno, jsme měli tu čest zahrát si na oslavě 50. narozenin trampské osady s názvem „Žíznivá osada Libotenice“. Tato T.O. uspořádala festival vlastně hned za barákem, kde Fanda bydlí, a naše účinkování zde se odehrálo vlastně díky náhodě. To jsme takhle jednou někam jeli hrát, myslím, že do Kolína na Kolínský ostrov, a u Fandy jsme dopoledne měli krátkou zkoušku v pergole. No a kluci z výše zmíněné osady nás slyšeli a oslovili. Slovo dalo slovo a najednou koukáme, že je sobota 4. srpna kolem 17. hodiny a stojíme před bezva partou kamarádů – trampů, kterým hrajeme na jejich báječné oslavě. Celou oslavu a festiválek tak, jak to má být, zahájil Sheriff a také paní starostka obce. Vše bylo báječně připravené, areál se krásně zaplnil a věřím, že nejen Monoklu, ale i ostatním kapelám se zde hrálo výborně. Stejně jako v Budyni i zde jsme přidávali. Dokonce víc, než jsme si mohli dovolit, neboť nás čekal přesun do Ploukonic, ale odejít od báječného publika je strašně těžké.

Sice nevíme, jak to v Libotenicích dopadlo, ale určitě dobře. Hned po vystoupení kolem 18. hodiny jsme naskákali do auta a měli zhruba hodinu na to, abychom kolem 19. hodiny byli v Ploukonicích, jak jsem slíbil pořadateli Bluegrassového čtyřlístku – Radimu Janečkovi.

Na festival Bluegrassový čtyřlístek jsme se moc těšili. Cestou tam jsme se radovali z olympijského zlata Knapkové a vedli „odborné“ sportovní diskuse. Nejvíce mne pobavila ta, která se týkala plavání, kdy prý nějaká závodnice z Číny na stejné distanci zaplavala rychlejší čas než mr. Phelps, což se nám zdá být nepochopitelné, ale našeho basáka Pavla to nechalo naprosto v klidu, jen lakonicky prohodil: „Možná z ní vyteče technickej olej, až ji zase v Číně rozeberou“.

Saloon v Jeteli je úžasné místo. Na první, druhý i třetí pohled. Chtěl bych touto cestou poděkovat lidem jako je Radim Janeček a všem lidem kolem něj za to, že náš milovaný bluegrass jako menšinový žánr neumírá. Sešlo se asi tak 300 – 500 příznivců bluegrassu (je to můj hrubý, možná i nepřesný odhad), kterým pořadatel „naservíroval“ Kupu, Brzdaře, Svaťa Kotas Band, Monokl, Blanket a Flastr. Kromě skupiny Kupa jsme díkybohu viděli a slyšeli všechny ostatní kapely a mohli vnímat báječnou atmosféru, báječnou muziku, a to jak v roli diváka, tak i v roli účinkujícího, kterému se třeba nabízí, že z pódia může koukat přímo na nedaleké skály, pokud tedy nehraje již za tmy. Ti, co za tmy hrají, mají zase jinou výhodu. Na pódiu je okénko přímo do jednoho ze dvou výčepů areálu a jak je to praktické, jsme si i osobně vyzkoušeli.

V Jeteli to bylo v sobotu naprosto krásné bluegrassové pohlazení. Vrcholem večera bylo určitě vystoupení Petra Kůse a Blanketu. Byli jednoduše vynikající. Přidávali snad 4× nebo 5×. Byla to pecka. Celým festivalem diváky v roli moderátora provázel již zmíněný Radim Janeček, který se dokonce nechal při křtu nového CD skupiny Flastr zastřelit (co by člověk pro bluegrass neudělal). Křest byl skutečně originální, nápaditý a vtipný. Myslím, že super atmosféra v Jeteli vydržela až do ranních hodin. Bohužel, nemohli jsme s Monoklem zůstat na jam (tedy doufám, že byl), neboť náš Pavel měl v neděli směnu. Cestou zpátky jsme si s klukama říkali, že nám bylo velkou ctí si na prknech „V jeteli“ zahrát, a že když bude někdy příště příležitost, určitě znovu rádi přijedeme. Všem příznivcům bluegrassu účast na jakékoliv akci v Ploukonicích můžeme vřele doporučit!

Jan „Mušák“ Moucha