Dovolte mi, abych vás informoval o průběhu Jam Campu s výukou bluegrassového jamování Wernickovou metodou, který se uskutečnil od pátku 31. července do neděle 2. srpna 2015 v prostředí Saloonu V Jeteli v Ploukonicích u Turnova…

Fotky najdete na https://www.facebook.com/events/862240353822051

Jak můžete vidět z obrázků, místo je na otevřené scéně, kde se během dne často zastavují cyklisté pro občerstvení. Proto tam byl neustálý kontakt s kolemjedoucími, což nijak nenarušovalo naše aktivity na pódiu. A samozřejmě večery jsou „mimo“ lekcí, takže to do sebe zapadlo velmi přirozeně a vytvořilo to skvělou atmosféru. Kéž bychom měli tři taková místa a vždycky tak skvělého majitele „provozovny“ jako je Radim Janeček, kterému patří velký dík za přispění k úspěchu akce. Radim nejenže poskytl místo, ale taky vypomohl s basou a ozvučením akce! Samozřejmě úspěch akce na otevřeném pódiu taky závisí na dobrém počasí, což se tentokrát beze zbytku splnilo.

První večer (pátek) bylo docela chladno, přestože v průběhu dne to byl docela pařák. Večer začal promítáním bluegrassového kultovního filmu „Bratříčku, kde jsi?“ Více než polovina studentů film nikdy neviděla. To sice zpozdilo večerní jam, který byl pak docela soukromý, protože ještě nebylo tolik kolemjedoucích návštěvníků, takže bylo docela vhodné, že jsme mohli být a byli sami. Ještě jsme neměli nastudované začátky, takže „Mac Wiseman’s beginnings“, ale to není žádný problém. Kdo ze studentů mohl, už si zkoušel někam střihnout sóla, protože někteří byli ve skutečnosti už pokročilí a také absolventi předchozích jam campů. Šel jsem spát po půlnoci, ale někteří studenti jamovali až do půl druhé ráno.

Ráno v sobotu jsme připravili slíbený sausage and biscuits, ale jak se dalo čekat, nová lokalita, nová kuchyň, větší množství, to vše způsobilo určité zpoždění a nervozitu. Chuť to mělo správnou, jen biscuits nevyšly tak, jak by měly, byly málo nakynuté (což bývá následek toho, když se s tím člověk moc babrá – má se to jen lehce zamíchat a hned vykrajovat). Ale jako výlet do odlišného světa jiných lidových kuchyní myslím, že to stálo za to. Ale příště budu mít biscuits připravené o den dříve. Zpoždění tedy bylo, ale vše, co bylo ztraceno, byl můj a Radčin čas na snídani. Začali jsme ale první lekci včas podle našeho rozvrhu hodin, a to bylo hlavní.

Byl perfektní slunečný den s modrou oblohou. Snažím se zdůrazňovat, že tady nejsme proto, abychom se naučili konkrétní sólo nebo část písně, ale abychom se naučili principy, jak se to naučit. Také jsem nikdy neinzeroval jam camp jako místo, kde se mimo jiné naučíte i trochu zpívat anebo zdokonalíte hlasové dovednosti, protože vím, že by to odradilo většinu perspektivních studentů. Na svých prvních dvou jam campech jsem vždycky měl jednu osobu, která prostě odmítla zpívat a bylo marné snažit se ji přemluvit, změnit jejich názor. Ale na obou posledních campech už zpívali všichni.

Někteří si stěžovali, že bylo těžké koordinovat hraní se zpěvem, ale povzbudil jsem je a překonali jsme to. Takže to pro mne bylo příjemné překvapení (na posledních dvou jam campech), když studenti projevili přání jít na navazující dílnu, více specializovanou na zpěv. Na konci sobotních lekcí jsme už jamovali a zpívali docela slušně, nikdo už nebyl v této fázi příliš plachý. Takže večerní program, kde už jsme měli i nějaké publikum těch kolemjedoucích cyklistů, po večeři krásně vyšel. Na večeři byla vepřová kýta na grilu, a tak jsme se postupně doplňovali vepřovým v průběhu večerního jamu, protože maso z grilu přichází po částech… Večerní program byl tedy otevřený jam na otevřené scéně a začali jsme jej přehráváním a jamováním písniček z pátečního filmu Bratříčku, kde jsi? Pak přijeli Robin a Karlos z Funny Grassu a společně jsme předvedli některé písně se suprovými vokály, to vše bez mikrofonů, což studentům ukázalo, jak moc je bluegrass o zpívání a o vokálech. Jam pokračoval až do pozdních ranních hodin (snad do dvou?).

Nedělní ráno bylo trochu legrační, když jsme se probudili do zvuku horkovzdušného balónu, který vzlétal nad našimi hlavami (vedle je totiž letiště pro tyto vzduchoplavce). Je to něco jakoby nad vámi dýchal nějaký obrovský drak. Sympatizující cyklisté spali podél našich stanů tak, jakoby zrovna spadli ze svých kol, někdy i s tou láhví piva u boku. Občas si v neděli ráno nejsem tak docela jistý, kam dál nasměruji program, takže jsem využil nějaký čas na otázky a odpovědi, a snažil jsem se pokrýt oblasti, o kterých se studenti chtěli dozvědět něco více. Z tohoto důvodu jsme to rozšířili trochu o vytváření vokálů. A jako vždy, nejtěžší překážka, byť zdánlivě velmi primitivní, byla ta, že někteří studenti nemohou chytit tón, který produkují na jejich vlastní nástroj, a naopak. Pročež to byl jeden z hlavních domácích úkolů, se kterými jsem je poslal domů. To nejprimitivnější je často nejdůležitější a když tuhle dovednost přeskočíte, bude vám to komplikovat život donekonečna. Udělali jsme tedy čtyři nejběžnější začátky úvodních sól (tik-tik-tik-tak), taky zvané česky „předtaktí“ z jakékoliv myslitelné polohy. Všichni si našli, kde to mají na svých hmatnících.

A pak poslední oběd a vzápětí nacvičování pro závěrečné Jamboree. Docela legrace i s komickými vložkami. Zajímavé je, že tohle vzbudilo největší zájem u kolemjedoucích cyklistů. Říkali, že (obecně) „máme nějakou kapelu, ale nikdo nám nevysvětlil tyhle vychytávky o tom, jak se chovat na jevišti… kdy že to máte ten další jam camp?“ A pak poslední rozloučení v kruhu. To začínám milovat, jelikož si lidé „dosvědčují“, co se jim líbilo a vlastně poukážou i na ty pozitivní body, které si někteří z nás ani neuvědomili. Zdálo se mi, že asi polovina studentů se bude chtít zúčastnit příštího jam campu, což je pro mne skvělé vysvědčení. Teď už jen potřebuji potvrzení termínu dalšího jam campu, který tentokrát bude zase v Borovanech.

Závěrem se můžete podívat na videa:

První skupinka studentů: https://youtu.be/fHsCHGqyFwQ
Druhá skupinka: https://youtu.be/uHupI99hTTk

Sam-B&W