Podjezd a Trapeři v Bílém domě v Brně

Společný koncert Podjezdu a Traperů se uskutečnil ve středu 15. dubna 2015 v sále Břetislava Bakaly v brněnském „Bílém domě“. Těšila jsem se hlavně na Podjezd, který jsem kdysi viděla v Zelenáčově šopě ve Zlíně, když otvírali koncert pro Druhou trávu a Andyho Owense (jestli se nemýlím) a moc se mi tehdy líbili…

Věděla jsem, že Trapery ještě uvidím o týden později na slavnostní předpremiéře třináctidílného televizního dokumentárního cyklu Zvláštní znamení touha v brněnském Semilassu. Měla jsem velkou radost, že jsem tam potkala po dlouhé době Jirku Plocka a společně jsme zavzpomínali na premiérový brněnský koncert Teagrassu a Druhé trávy v roce 1991, právě v tomhle sále. Od té doby jsem tam nebyla. Ty jejich úplně první koncerty ale byly na Prázdninách v Náměšti nad Oslavou, den předtím…

Na scénu nastoupila první kapela a Martin Čurda Juřík, jejich kapelník, zahájil koncert s tím, že té části obecenstva, které se nepohybuje ve virtuálním světě, představí kapelu, která se asi jmenuje Přestávka. Neboť na plakátech stálo, že po třiačtyřicetileté přestávce zahrají brněnští Trapeři Roberta Křesťana…

To už zazněly první tóny písně Venku se stmívá… A pak se i ti nevědomí diváci dozvěděli, že poslouchají už třiadvacet let stále začínající kapelu Podjezd ze Zlína, která v této sestavě v Brně ještě nebyla. Následovala píseň Tak co má být. Zpěvačka Radka Janečková okamžitě okouzlila publikum svým nádherným altem a hned po druhé písničce Nejsem tady jsem ji zařadila mezi své oblíbené.

Celá tahle výborně šlapající kapela byla vřele přijata brněnským publikem, o kterém Čurda prohlásil, že je překvapivě seriózní a tak velké vstupné prý na ně taky ještě nikdy nikdo nezaplatil. Povědomá mi byla krásná písnička V stínu kapradiny… asi z rádia. Představili nám zpěváka Tomáše Jíchu jako svého kapelního „Karla Gotta“, a ten nám zazpíval swingovku Nábřeží s cukrárnou. Prozradili, že dřív pro ně psával jejich bývalý basista Viktor Šiška, ale teď je jejich dvorním textařem Radčin manžel. A před ním klobouk dolů, texty jsou kvalitní a Radce jako šité na míru. Moc se mi líbilo i jejich dobro, na které hraje Tomáš Kovalčík. Také píseň Léto s tátou jsem již slyšela někde v rádiu.

Čurda nám popovídal, jak ho kdysi, před asi pětadvaceti lety, naučil Jirka Plocek hrát asi tři akordy na mandolínu, ale na ty další, že si již musí s sebou nosit stojan. Při další písni si dal pauzu a Tom Jícha se chopil ukulele. Předvedli nám svou verzi Somewhere Over the Rainbow se slovy Střídám tvou lásku s vírou… Původní křesťanský gospel předělali na pijáckou píseň Život je řízný drink a také jim to pěkně sedlo.

Ještě vám představím zbytek kapely. Bicí obsluhuje Roman Gerža Sufi a na baskytaru hraje Pepa Vojtášek. Snad jsem to dobře slyšela… Moc se mi líbila lidovka Dobrů noc, moj milý, dobrů noc. Tahle verze s dobrem a bicími, Radčiným zpěvem a mužskými vokály byla vynikající… Poslední měla být Už nejsem hloupá… Pochopitelně ale museli ještě přidat Stačí nám plout mimo určený proud… Jistě se ten večer v sále zrodila spousta jejich nových fanoušků. Podjezd je zkrátka moc příjemná muzika a ráda si je znova poslechnu!

Trapeři na nás vypálili úvodní bluegrassovou instrumentálku a pak nás všechny Robert přivítal s tím, že je rád, že jsme si přišli poslechnout písničky starší než čtyřicet let. Že kdysi s Pavlem Pácou Petrželou založili někdy v roce 1972, 1973 tuto kapelu a hráli až do roku 1979.

Všechny nám je představil: Tomáš Buzek prý s nimi tehdy stabilně nehrál, ale sem tam zaskakoval. Dnes střídá foukací harmoniku s dobrem. Basista Petr Pedro Surý s nimi byl několik let. A protože Robert v kapele tehdy hrával na banjo a to již dnes nedokáže, přizval si na to svého dlouholetého souputníka z Poutníků i Druhé trávy, Luboše Malinu. A že ač sám vypadá jako nejstarší, zdání klame, protože je skoro nejmladší. Zato že tohle je prý jediná kapela na světě, kde je Luboš nejmladším.

A pak už hlavně zpívali. Zazněly písničky Chtěl bych víc slyšet pláč tvůj i smích, z knihy Americká lidová poezie – Srkala mošt stýblem slámy, troufl si i na hříchy mládí starší víc než 40 let, Za ženu krávu a v hospodě schodky… bluegrassovou klasiku Crying Holy a další instrumentálku, ke které ho prý tehdy inspirovala Pácova strojní průmyslovka s názvem Vlak do slévárny. I když dnes mají typické obsazení bluegrassové kapely, tehdy hrávali pouze bluegrassové instrumentálky a jinak měli v repertoáru americké melodie, hlavně písně od Kris Kristoffersona, na které Robert psal svoje slova, a jinak trampské, folk a country a vlastní tvorbu. Z té éry jsme si mohli poslechnout Kristoffersonovu Silver Tongued Devil s názvem Kecavej ďábel. Tentokrát jsem se dočkala i své oblíbené Královny cest. Poslední zazněla Foggy Mountain Breakdown.

Byl to nádherný večer a dokonce jsem tam v těch pohodlných křesílcích vydržela až do konce, ačkoli jsem měla strach, že budu muset odejít spíš, neboť jsem ještě byla po šílené chřipce slabá jak moucha. Zato jsem se nabila spoustou pozitivní energie a byl to první krůček k rekonvalescenci.
A zde fotky na mém Facebooku

Lilka Pavlak v Bülachu 1. května 2015 (pro BGCZ.net upravil Milan J. Kalinics, 4. května 2015)