Reportáž z koncertu Infamous Stringdusters

Protože strakonické a bratislavské vystoupení kapely Infamous Stringdusters se blíží, chci se s vámi podělit o zážitky z koncertu, který měli téměř před třemi týdny (to mi to sepsání ale trvalo…) v německém městě Lutherstadt-Eisleben, tedy 9. května 2008. Protože jsem byl iniciátor celé akce, padlo sepsání zážitků samozřejmě na mne.

Posádku tvořili čtyři nejmenovaní členové dvou nejmenovaných kapel. Slabých 240 kilometrů do blízkého příhraničí jsme urazili v rozumném čase a s asi dvouhodinovým předstihem dorazili k divadélku v Eislebenu. Drobíček nás znejistělo že divadélko je opravdu maličké a že nikde nejsou ony očekávané davy lidí. Každopádně plakátek s kapelou jsme našli, a tím padly naše obavy, že bychom nemuseli být v tom správném Eislebenu, anžto jich je v Německu víc. Paní v pokladně překvapivě rozumněla našemu německo-anglickému nářečí a vydala nám patrně jediné čtyři lístky, které byly předem rezervované. S blížícím se časem začátku koncertu jsme stále více vtipkovali, že jestli nikdo další nepřijde, měli jsme si vzít nástroje a místo koncertu zpunktovat džemíček. Nakonec se místní trousit začli a sál byl nakonec téměř zaplněn. Tím že jsme si rezervovali lístky jako jediní, obdrželi jsme opravdu protekční stolek těsně pod pódiem. Každý zaujal odpovídající místo, aby viděl na svého oblíbence dle nástroje. Pro představu: abych si vyfotil playlist a krabičky co měl u nohou Andy Hall, stačilo natáhnout ruku s foťákem. Pavel ještě „nenápadně“ zamaskoval nahrávací přístrojek mezi hromádku věcí na stole a už jsme čekali co přijde.

Kapela začala svojí asi největší hitovkou Fork in the Road, pak vypálili instrumentálku 40 West. Dále pokračovali výběrem písniček z jejich debutové desky, ze sólových desek jednotlivých členů (hlavně tedy od Andy Halla a Jeremy Garretta, myslím že jedna instrumentálka byla i od Chrise Pandolfiho). Zvuk byl od začátku luxusní a odhaduji, že z našich míst jsme slyšeli víc muziky z pódia než z aparátu. Kapela byla celá ve velmi dobrém rozpoložení, hráli jak o život, na pódiu byli velice uvolnění, padaly různé vtipy – například Andy Falco nás přesvědčoval, že čím víc cédéček si pořídíme, tím víc budou mít v kapelní dodávce místa pro nohy. Obecenstvo bylo ze začátku docela vlažné, občas jsme po některém sóle tleskali jako jediní, což bylo někdy docela vtipné. Kapela rozdělila vystoupení na dva sety a přestože to je až neuvěřitelné, vystoupení gradovalo od začátku až do konce a publikum bylo čím dál nadšenější. Jen tleskat mohli trochu přesněji a na jinou dobu, než jsou zvyklí z Ein Kessel Buntes, chudáky na pódiu to občas docela citelně rozhazovalo. Zahráli i s přídavky úctyhodných 22 kousků (máme je schované jako pěkný suvenýr – Pavlovi pochvalu před nastoupenou jednotkou). Po prvním přídavku se evidentně nemohli rozhodnout, čím vystoupení uzavřít a vznesli dotaz do publika. Byl jsem úplně šokovaný, protože poté co jsem nesměle navrhnul mou asi nejoblíbenější písničku Poor Boy’s Delight, Andy se poradil s Travisem, který zpívá lead a ještě pochválili výběr, protože to byla asi ta pravá písnička na závěr.

Celkově mi přišlo vystoupení takové tradičněji bluegrassově orientované v porovnání s jejich jinými živými nahrávkami, které se dají sehnat. Patrně je jim jasné, že svým způsobem dělají Němcům bluegrassovou osvětu, proto jsem zvědavý, jak budou hrát u nás a u našich východních sousedů, kde budou „mezi svými“.

Celá kapela i po podaném výkonu byla velice vstřícná, ve foyer se s námi bez problémů bavili, podepsali co jim přišlo pod ruku a ochotně zapózovali všem svým přítomným fanouškům z České republiky.

Nezbývá než vám doporučit zajet na tuhle kapelu do Strakonic a/nebo do Bratislavy, protože spolu s Krüger Brothers je to to nejlepší z americké scény, co můžete u nás a v blízkém příhraničí letos slyšet. Kapele bych přál, aby se jim celé evropské turné povedlo, aby si ho rádi co nejdřív zopakovali a aby si také vydělali nějaké ty penízky a nemuseli mít nástroje zapojené do šňůr patrně ustřižených ze žehličky 🙂 (na fotkách to není moc vidět, uvidíte to ostatně sami).

Pár užitečných tipů na závěr:

Kapela s sebou ještě nemá nové CD, to se začne prodávat až začátkem června, ale máte možnost si ho na jejich webu předobjednat. K objednávce CD vám přijde mailem link na stáhnutí jejich dubnového profesionálně zmasterovaného koncertu z Fox Theatre včetně obalu.

Chris Pandolfi se projevuje jako zdatný kameraman, natáčí i během koncertu (pokud zrovna nemá co na práci s banjem), takže tento koncert i jiné momentky z turné si můžete prohlédnout zde.

Fotky z koncertu si můžete prohlédnout tady.

Japhy