Zápis z místního šetření o stavu bluegrassového nadšení v orlickoústeckém okrese

Tímto šetřením došla naše dvoučlenná komise k závěru, že lid je zde prostý, na nic si nehrající, upřímný, bluegrassuznalý a především tolerantní a milý…

Z odůvodnění:

Bezva víkend začal v Lanškrouně 14.1.2004 v hospodě U Krkovičky, kde se sešlo spousta zajímavých lidí. Byli zde kompletní Fofr z Lanškrouna, kluci z českotřebovského Bray Bandu, obchodník s potřebami pro muzikanty hrající na mandolinu rovněž z České Třebové (až nám koupí lihovinu, řekneme i jméno, ale reklamu zadarmo ne 🙂 ), nezávisle závislí posluchači, veselý hostinský, a nám zcela neznámý muž slavící šedesátiny. Několik úvodních slivoviček, pro uvolnění nálady a křeče v rukou, napomohlo i též i již tak výraznému stmelení jamujících muzikantů. Produkce byla kvalitní a neustálá (hlavně díky zpívajícímu kytáristovi z Bray Bandu a mandolíňákovi z Fofru, kterej se nebál a chopil se zpěvu jako první), všichni, jako jeden muž, přehrávali známé, méně známé, i zcela neznámé skladby. Velká třenice se čas od času strhla u basového komba a baskytary, někteří jedinci se nadchli pro hru na první dobu a vyžadovali tak pozornost ostatních. Akce byla zakončena v ranních hodinách a domníváme se, že bez jakéhokoliv pohoršení.

Večírek bgcz.net se pozvolna přelil do sobotního večera, kdy jsme navštivili v okolí proslavený hostinec U starýho rebela ve Sloupnici u Litomyšle. Jsouc maskováni za nenápadné civilisty (poněkud jsme pozapomněli na zdejší společenský oděv, který v sobě spojuje prvky hanáckého kroje, smokingu a pracovního oděvu, to celé završeno stetsonem) jsme vklouzli do nabouchaného sálu. Naše maskování bylo dokonalé, ihned si nás všiml Kuk, Jirka a Mira z Taverny, vzápětí si nás všimli zástupci Fofru, se kterýma jsme přátelili předešlého dne, proto jsme si všichni společně raději hned všimli baru, jeho obsahu a zejména prímové obsluhy. Rovně jsme si povšimli právě probíhají podiové show kapely BG Cwrkot (Sudety) se svém stálém složení + Honza Máca.. Ačkoliv bylo zaznamenáno překročení maximálních přípustných hodnot dávek tradičního bluegrassu dle příslušných direktiv EU, s nadšením konstatujeme, že produkce BG Cwrkotu byla dokonalá a na úrovni. Kapelník a basista Pavel Brandy Brandejs prokládal vtipným slovem pásmo písní jak tradičních, tak i vydařených songů vlastních z pera banjisty Milana Leppelta, jímavý zpěv v podání kytaristy Honzy Hombrého Lžíčaře a jódlování (nebo jak se to zatra menuje ten zpěv fistulí) mandolíňáka Marka Macáka kapele dost sedí. Téhle partičce to prostě šlape a dobře hraje a zpívá; ačkoliv třeba nejste nějak na tu tradici, důrazně doporučujeme.

Nezvyklý rej velkého počtu lidí na podiu, to byl host večera, kapela Album (Chomutov). Na tuhle partu jsme byli poměrně zvědaví, objevili se všelijaké připomínky k jejich poslednímu vystoupení U Bizona, a tak jsme napjatě očekávali zahájení produkce. Přátelé, Album kladně překvapil snad všechny v sále. Těhle 6 muzikantů, tedy Petr Gärtner – mandolína, Marek Gärtner – baskytara, Míra Jiřiště – banjo, Vlasta Jiřiště – kytara, Jirka Šruma ml. – housle a Zdeněk Lucák – dobro, spustilo šlapající moderní muziku, repertoár tvořily převážně skladby od Blue Highway, sem tam prokládané tradiconály. Zvuk kapely byl výborný, kapela působila kompaktním dojmem, radost poslouchat.

Pajasovo vsuvka: Upřímně řečeno, vyrazili mi dech. Album je pro mě jedna z mála kapel u nás, která dokáže bezvadně sehrát věci od Blue Highway, na které jsem dost zatíženej, takže maj u mě velký plus a je jasný, že nemůžu už být moc objektivní :-). Oceňuju dobristu, výborně podal např. Down On The Hole z prvního solového alba Roba Ickese, rovněž i Tom Dooley, ač tradicionál, měl Robovo aranžmá z téže desky, spolu s houslistou excelovali v Buck Hill, kapele jako celku výborně zněla Still Climbing Mountains, ze stejnojmenného alba Blue Highway, ze kterého je i zmíněný Buck Hill. To jen tak namátkou, těch dobrejch věcí zaznělo mnoho.
RaCeK vsuvka: Albumáci mě tu dost překvapili, protože oproti produkci U Bizona mělo tohle dost života… Přesvědčili mě, že to není banda akademiků. Inu, i Album má své dny 🙂

Jako poslední na podium vystoupilo s produkcí předsednictvo Bluegrassové asociace. O téhle prazvláštní kapele jsme doposud neslyšeli, a ji samotnou jsme také bohužel ne, protože netušíce, že bude ještě nějaká produkce, nechali jsme se nalákat kuchyní v hospodě pod sálem na vyhlídku chutné krmě, takže šanci hodnotného zážitku jsme takto neuvěřitelně promrhali. Což nás mrzí.
Na sále též probíhal něco jako nábor do Bluegrassové asociace. Agitační proslov byl účinný, už už jsme podlehli lákavým svodům v podobě výhod členství v této organizaci a pomalu se loučili s dvousetkorunou na příspěvěk, když tu náhle jsme si povšlimli štůsu čtiva v podobě Bluegrassových listů, které zde byly volně k dispozi. Naše přelakotná duše zajásala, opatřila si po výtisku, a ušetřený peníz proměnila ve stálý přísun lihovin.

Po ukončení produkce na sále počali hudby chtiví mládenci jamovat v hospodě. Sedíce u zdi nářků (zeď plná různého drobného fetiše v podobě rudého praporu se žlutýmu pruhy z rohu do rohu a foto různých mužů, hlavně pak praotce Billa a dvojice ze StarTreku), jsme naslouchali dalšímu přídělu převážně bluegrassové klasiky zpívané cizinsky, Mira z Taverny nám řekl, že to je angličtina, a že to musí vědět, protože on ovládá tři jazyky. Brzo byl však odhalen, Mira ovládá pouze jazyk, co má v puse a ty dva co má v botách, takže z překladu, o který byl požádán, sešlo. Takto družně jsme se bavili, až nevíme vlastně do kdy. Akce U starýho rebela mají výhodu v tom, že se tam dá přespat na sále, není tedy nutno korigovat příděl vhodného nápoje. Všichni mimo RaCeKa děkují Hombrému za ranní česnečku a kafe (RaCeK směnil poživatiny za spánek).

Zhodnocení:
Bylo to celý prima :-).

Poučení:
Interprety nehodnotíme, není důvod, nejsme u superstar, navíc tušíme, že my v jiných očích bychom dopadli naprosto katastrofálně :-).

Komise:
Pajas (předseda) a RaCeK (místopředseda)