7. Dawg music a nová akustická hudba

Přibližně ve stejném období kdy vznikal newgrass, tedy na začátku 70. let, se začala formovat další odvozenina, daleko překračující hranice žánru a už prvotním soundem tak odlišná od bluegrassu, že souvislosti s ním byly zřejmé zpočátku jen hudebním odborníkům a zřetelným spojovacím můstkem pro většinu fanoušků a laické veřejnosti byla mnohdy jenom jména hudebníků podílejících se na zrodu tohoto derivátu, který dnes souhrnně označujeme termínem nová akustická hudba (anglicky “new acoustic music”). I v tomto případě se však uvedený odborný název začal oficiálně používat až s větším časovým odstupem, v průběhu 80. let.

Otec myšlenky a její realizátor je jeden z nejvýznamnějších světových mandolinistů David Grisman, který se narodil v roce 1945 ve státě New Jersey a od mládí byl ovlivněn newyorskou jazzovou scénou. Později se seznámil s kořeny folku a bluegrassu a začal vystupovat s bluegrassovými muzikanty ze severu USA (skupina Greenbriar Boys) a poté střídavě působil jak v bluegrassu, tak v jazzu. V roce 1970 se přestěhoval z New Yorku natrvalo do Kalifornie, kde se naplno rozvinul jeho talent a svým spojením bluegrassu a jazzu vytvořil zvláštní “jazzgrassový” styl, navozující až atmosféru komorní hudby, založený na souhře dvou mandolín, kytary, houslí a kontrabasu a originální vlastní tvorbě, který sám nazval “dawg music” (“Dawg” je Grismanova přezdívka, která se vyslovuje stejně jako anglické slovo “dog” = pes). První koncert “dawg music” se uskutečnil v roce 1974 a první nahrávka skupiny David Grisman Quintet vznikla v roce 1976. Také proto se za faktický počátek nové akustické hudby považuje až polovina 70. let. Vznikaly další nahrávky zmíněné formace, která v 70. letech absolvovala několik turné po Evropě a v roce 1979 celonárodní turné po Spojených státech. Na přelomu 70. a 80. let už byl David Grisman a jeho “dawg music” pojmem a Grismanovi spoluhráči, střídající se v jeho skupině a postupně odcházející za vlastními projekty (například kytarista Tony Rice, multiinstrumentalisté Mike Marshall, Mark O´Connor, houslista Darol Anger a další) byli dalšími představiteli stylu, který později získal jméno “new acoustic music”.

V “dawg music” i v “new acoustic music” se původně striktně neuplatňovaly zpěvy a jednalo se o výhradně instrumentální hudbu, přičemž instrumentář byl, jak ostatně vyplývá i z názvu, přísně akustický. V prvotní fázi z něj ubylo pětistrunné banjo (ne však definitivně), protože nezapadalo do Grismanova modelu “dawg music”. Ale tento derivát, zpočátku téměř bezvýhradně dodržující danou nástrojovou skladbu, se v podání jiných interpretů dále vyvíjel a rozšiřoval. V průběhu tohoto vývoje docházelo na některých projektech ke změnám základní podoby, se kterými souviselo mj. i postupné uplatňování dalších nástrojů, což se projevilo také v jejich různorodějších kombinacích. A tak se v 80. letech v této hudbě objevily jednak v bluegrassu netradiční nástroje jako mandola, mandocello, viola, violoncello a na druhou stranu se zde výrazně prosadilo dobro (především v rukou Jerryho Douglase, současné světové “jedničky” ve hře na tento nástroj) a konečně také pětistrunné banjo (to zejména prostřednictvím Bély Flecka, mimořádně nadaného, virtuozního banjisty, který překročil všechny hranice stavějící se do cesty v uplatnění tohoto nástroje prakticky v jakékoli současné hudbě). Je potřeba si ale uvědomit, že pětistrunné banjo v nové akustické hudbě své uplatnění našlo, ale rozhodně zde nemělo takovou roli jako v tradičním bluegrassu, kde bylo dominantním nástrojem.

Postupem času (společně s rozšiřováním instrumentáře a tvůrčími invencemi významných hudebníků podílejících se na vývoji této hudby) docházelo k uplatnění vlivů i z dalších hudebních oblastí, jako například z “orientálního folklóru”, z “klezmer music” (což je židovská sváteční a taneční hudba, která se před 70. léty našeho století dostala z uzavřené židovské společnosti na veřejnost), z etnické hudby Ameriky, Afriky, Asie a Evropy a částečně také z “artificiální hudby” (tj. hudba vytvářená specializovanými hudebními skladateli k účelům převážně uměleckým a kulturním, zjednodušeně tzv. “vážná hudba”), atd., čímž se tento derivát v některých případech ještě více odchyloval od bluegrassu a současně také ztratil opodstatnění název “dawg music” a do užívání vešel definitivně termín “new acoustic music”, který se pro tuto hudbu používá prakticky dodnes. Zbývá dodat, že přibližně od druhé poloviny 90. let začala vznikat řada hudebních projektů (označovaných tímto termínem), ve kterých už našla uplatnění i vokální složka. Přesto však v tomto derivátu stále početně převládají instrumentální skladby.

S novou akustickou hudbou je možné se setkat především na deskách z produkce Davida Grismana a jeho formací David Grisman Quintet či David Grisman Quartet (název se měnil podle aktuálního počtu hudebníků), na mnoha sólových deskách špičkových instrumentalistů (např. Tony Rice, Jerry Douglas, Mike Marshall, Russ Barenberg, Edgar Meyer, Darol Anger, Béla Fleck, Matt Flinner, Mark O´Connor atd.), či na deskách skupin Strength In Numbers, Tony Rice Unit, Over The Edge, Psychograss, Dennis Cyporyn Band atd.

Milan J. Kalinics, Brno

Bluegrass od kořenů k současnosti, © 1997, Milan J. Kalinics, Brno / První uvedení v časopisu GrassPress č.1/ Poslední revize 30. října 2018

 

Související články:
Bluegrass od kořenů k současnosti – 1. díl  Charakteristika stylu
Bluegrass od kořenů k současnosti – 2. díl  Klasický a tradiční bluegrass
Bluegrass od kořenů k současnosti – 3. díl  Moderní bluegrass
Bluegrass od kořenů k současnosti – 4. díl  Současný bluegrass
Bluegrass od kořenů k současnosti – 5. díl  Neotradiční bluegrass
Bluegrass od kořenů k současnosti – 6. díl  Newgrass a progresivní bluegrass
Bluegrass od kořenů k současnosti – 8. díl  Současná instrumentální hudba
Bluegrass od kořenů k současnosti – 9. díl  Grafické znázornění vývoje bluegrassu