Tématem měsíce v dubnovém čísle časopisu Muzikus je článek Ondry Kozáka o bluegrassu. Týká se historie amerického i českého bluegrassu a jeho součástí jsou i hudební ukázky na přiloženém CD, obrázky a šest rozhovorů se zajímavými osobnostmi (Petr Kůs, Petr Brandejs, Robert Křesťan, Lee Bidgood, Jiří moravský Brabec, Marek Eben). Na to naváže článek o bluegrassových nástrojích (také s ukázkami, tabulaturami a fotkami) v čísle květnovém. V jednání je také rozhovor s Radimem Zenklem do červnového čísla.

Marek EbenJako ukázku nabízíme rozhovor s Markem Ebenem.

Kdy a jak jste se poprvé setkal s bluegrassem?

Myslím, že tak v deseti, kdy jsem poslouchal Greenhorny a taky chodil na jejich salony v tehdejším Domě kultury kovoprůmyslu na Smíchově.

Máte doma nějaké bluegrassové desky? Jaké? Posloucháte je občas?

Pár jich mám, ale ne moc. V poslední době jsem poslouchal třeba Alison Krauss, to je vynikající muzika.

Občas se ve vašem pořadu Na plovárně objeví nějaký bluegrassový hudebník, byť je v Česku jen na skok, takže je vidět, že dění v bluegrassu trochu sledujete. Jak s ním udržujete styky?

No, že bych udržoval styky, to je možná silné slovo, ale občas se podívám na YouTube, co je nového. Třeba Ricky Skaggs, to je velký formát. Já mám rád různé fúze a jeho spolupráce s Chieftains nebo s Doc Watsonem, to je radost poslouchat.

Jak hodnotíte bluegrass jako žánr z hudebního hlediska a v kontextu se současnou hudbou, která se u nás hrává? Má šanci zaujmout běžného „hudebního konzumenta“?

Bluegrass si vždycky najde své publikum, pro mne je důležité, že se vyvíjí, je spousta lidí, kteří hledají nové cesty a to je dobře. Třeba to, co dělá Béla Fleck, to je zrovna jedna z výborných cest. Kdyby se bluegrass zakonzervoval do Foggy Mountain Breakdown, tak by to bylo trochu málo.

Bluegrass je celosvětově dost menšinový žánr. Co je podle vás potřeba udělat k větší propagaci takového stylu? A je toho vůbec možné a žádoucí dosáhnout?

Marek Eben 2Myslím, že žánr se dá propagovat jedině tak, že má silné osobnosti, které si dovedou získat přízeň publika. V muzice to platí dvojnásob. Stačí jedna dobrá píseň, která lidi chytne a už je to propagace celého žánru. Jinou cestu neznám. Žádná osvětová brožurka to nedokáže, ale věřím, že dobrá muzika si cestu k lidem vždycky najde.

Měl podle vás americký bluegrass význam pro formování české hudební scény a komunity lidí v oblasti folku & country?

Za totality určitě. Celá ta romantika amerického západu byla tak vzdálená budovatelským písním, že se k ní utíkala řada lidí, kteří později hráli i úplně jinou muziku. Ale na bluegrassu u nás vyrostlo neuvěřitelně mnoho muzikantů a v málokteré evropské zemi má tenhle žánr tak dobré zastoupení, jako u nás.

Jaký máte názor na věčný spor českých bluegrassistů, zda zpívat anglicky nebo česky?

Já myslím, že je to úplně jedno. Slyšel jsem obojí a zase záleží na kvalitě toho textu. Osobně bych asi preferoval češtinu, protože by mi bylo líto, že se ošidím o příležitost sdělit posluchači příběh. A bluegrassové písně jsou o příbězích. Ale pokud je to kapela postavená na vokálech, jako Reliéf, úplně chápu, že používají většinou angličtinu, protože to zase o něco lépe zní.

A jak vidíte budoucnost bluegrassu obecně? Optimisticky, pesimisticky?

Jasně, že optimisticky. Vždyť už ta hudba je zásadně optimistická. Kolikrát se tam zpívá o vraždách, zločinech nebo jiných tragediích a k tomu vesele hrajou housličky, mandolínka a banjo a všechno je to takové veselé, i když Jesse Jamese nakonec pověsí.