Bluegrassová hudba v Košicích

Na první díl neformálního seriálu o počátcích bluegrassu v různých částech světa navazujeme povídáním banjistky Moniky Šiňanské z Košic. Její vyprávění bylo původně zveřejněno v časopisech „Slovgrass“ a „GrassPress“ v letech 1999 respektive 2000, ale protože je obsah článku nadčasový a mapuje události staré téměř 40 let, myslím, že jeho zařazení do seriálu má svoje opodstatnění…

Monika Šiňanská – Bluegrass v Košicích:

Kam až mi paměť sahá, snažím se vzpomenout si na muzikantské začátky v Košicích. Nejstarší vzpomínky jsou na kapely, které hrávaly tehdy ještě jen trampskou muziku na pravidelných Dostavnících. Bylo to přibližně kolem roku 1972 a později, když zde hrávali Tuláci, Veslári, Vážka a Karavana.

Čas šel dál a k nám se dostávaly pirátské nahrávky Seldom Scene, Country Gentlemen, Jima & Jesseho, Flatta & Scruggse, Billa Monroea, později New Grass Revival (pro bluegrassové fajnšmekry znamenal poslech této kapely doslova šok, protože neuměli strávit její čistě rockový zvuk), a českých skupin Cop, Blanket… Tato hudba se zde velmi líbila a netrvalo dlouho, když se v roce 1977 zformovala vůbec první bluegrassová kapela Oáza, jejímiž tehdejšími členy byli Tibor Andreas (mandolína), Imrich Šiňanský (banjo), Peter Ulman (dobro), Karol Rohrer (kontrabas) a na housle mně už neznámý člověk. Tato skupina hrávala na různých akcích a festivalech, mívala i svůj pravidelný program, který se přejmenoval z Dostavníku na Saharu. Byl to koncertní večer s hosty. Po koncertě se ještě konaly sessiony.

Krátké trvání měla i kapela Chilcoot Band (1979), jejíž obsazení si pamatuji jen velmi matně, a tak jestliže jsem na někoho zapomněla, ať mi odpustí. Tibor Andreas, možná Peter Ulman a zjev v bluegrassu nezvyklý – Berty Hužvár, kterého si Tibor půjčil od rockerů. Zajímavé je na něm to, že na mandolínu hrál už za týden. Po rozpadu kapely se Berty vrátil k rockerům, kde působí už jako profík dodnes.

Nevím, kolik času uběhlo, co se kapela rozešla a začala se formovat i konkurence. Peter Ulman a Karol Rohrer přešli do Veslařů, kteří tímto zahájili novou etapu své tvorby. Na Oázu potom navázala další formace: Červíci. Tato skupina už začala výrazně používat prvky newgrassu, což na tu dobu byla převratná „opovážlivost“. Účinkující: Tibor Andreas, Imrich Šiňanský, a přibyly i nové tváře v košickém bluegrassu – Peter Kalafus (kytara), Alena Filčáková [Kalafusová] (kontrabas), Juraj Šulc (housle). Tibor brzy kapelu opustil a v ní se potom vystřídalo mnoho muzikantů. Například Rado Žolko (kontrabas), Arpád Géczy (mandolína), Ladislav Šramko (dobro), Ivan Grlický (mandolína), Igor Grlický (mandolína), Karol Rohrer (baskytara), Ľubomír Bezák (mandolína) [později v Austrálii].

Jedni přicházeli, druzí odcházeli do jiných kapel nebo se definitivně ztratili v prachu velkoměsta. Tato kapela se ale už výrazně zapsala do historie bluegrassu v Košicích. Slavila mnohé úspěchy na tehdejších festivalech (Zaprášenými cestami, Pod modrou oblohou, atd.). V roce 1980 se konal vůbec první, tehdy ještě tajný country bál na Opátce (Ružín). Oficiálně hráli Červíci a neoficiálně se střídal každý, kdo něco uměl zahrát. Většinou se tehdy ještě hodně vandrovalo a po vandru se setkávali trampové a muzikanti v krčmě ve Veľkej Lodine (Londýně). Zde se nejvíc hrálo a jamovalo a zde se rodily nové hudební talenty.

Kolem této skupiny se přirozeným způsobem zformoval fan klub (tenkrát se tak ale ještě nenazýval), se kterým se tehdy jezdilo na velké hudební festivaly do Čech: Porta (Olomouc, Plzeň), Banjo Jamboree (Kopidlno, mám lístek z roku 1982), Mandolin párty (Dobratice pod Prašivou). Jedné takové akce se zúčastnili Košičané v počtu asi 50 lidí. Z těchto akcí si lidé přinášeli nové písně a nové nahrávky, ale především nové vzory, které poslouchali a kopírovali. Já sama jsem zde objevila kapelu Sem Tam s Pavlínou Jíšovou anebo Pražce s banjistkou Mirkou Vondrovou, která mne inspirovala. Podle vzoru z Čech se organizovaly jam sessiony jen pro pozvané hráče, které byly velkým přínosem pro bluegrassové muzikanty. Mohlo to být v roce 1981. Z cancáku jsem vybrala jeden domácí festival „Táborák hrdzavých strún“ ze srpna 1981. Podtitul První setkání potulných kapel. Organizátoři – Červíci a Blue Moon. Stojí za to připomenout, že se konal v jeskyni „Vlčej svorky“ na Ružíně. Jako osvětlení – opravdové pochodně. Pamětníci, vzpomeňte si na tu vynikající akustiku a neopakovatelnou atmosféru. V té době vznikaly slovenské texty na bluegrassové songy v dílně Tibora a později Imricha. Mnohé z těchto textů už dávno zlidověly (Jed Clampet, Dědkovy hodiny, I Saw The Light – Zase je Máj…).

Vzpomínám si, jak byl Imrich vzorem pro jednoho chlapce, který obdivoval jeho hru na banjo a chodíval k němu pro materiály, aby se naučil hrát. Byl to Šaňo Kolesár, který v roce 1985 hrával se svou osadní kapelou Kvapky.

Je třeba připomenout další kapely, které se vyskytly a zakrátko zanikly. Blue Moon jako osadní kapela s  fan klubem, Modrotlač, Splav, Kornika, Pragrass a její jediné vystoupení na festivalu Zaprášenými cestami a potom zánik, a další. Asi jako všude jinde i zde se vyskytovaly nedorozumění a názorové rozdíly, pro které se lidé rozcházeli a přecházeli do jiných kapel. Takže většinou to byli ti samí muzikanti propletení do nových formací. Mnozí hrávali jen rekreačně v osadních kapelách a z mnohých později vyrostli aktivnější hráči. V roce 1982 zde byla např. kapela Kontajner v obsazení Martin Molčan, Václav a Martin Jutka, Slavo Minarčík a Norbert Wagner. Tato formace fungovala asi dva roky.

Dalším mezníkem byla skupina Part B. Vznikla v našem obýváku na Furči (to je sídliště) v roce 1984. Zakladateli byli Imrich (banjo), Delfín (kontrabas), Ďodi Fazekaš (kytara), Martin Molčan (dobro). Po půl roce se vrátil do civilu Robert Németh se svou mandolínou. Tato kapela také prošla různými personálními změnami. Banjo vystřídali Miroslav Ridila a Monika Šiňanská (určitý čas na baskytaru), na dobro Martin Molčan, na kytaru Ľuboš Mackanič a Václav Jutka a na baskytaru Martin Jutka. Za zmínku určitě stojí výrazný talent na banjo Norbert Wagner, jehož návrat do bluegrassu by byl splněným přáním mnohých současných muzikantů. V současnosti Part B hrává už jen jako příležitostní kapela.

Z prachu velkoměsta se jednoho dne vynořila skupina Šohaj Boys (1987-89). Obsazení bylo následující: Stano Bořek (mandolína), Víťo Bořek (kytara), Ivan Grlický (kytara), Michal Magura (banjo), později ho vystřídal Ján Dorčák, Ľubor Bosák (kontrabas) a toho vystřídal Delfín. Pravidelná vystoupení se konala v Junior klubu. Úspěchem této kapely bylo nahrávání pro STV. Zúčastnila se také košického Dostavníku v „Tabašce“.

Jednou z dalších výrazných osobností je zvláštní kapitola – Ladislav Sasák – dlouholetý tahoun Veslárov a učitel mnohých mladých talentů, hudební kritik a houslový virtuóz, multiinstrumentalista a výtržník, skladatel mnohých textů, houslový lektor na bluegrassové dílně. I když se více angažoval v country hudbě, jeho jméno určitě musí být vzpomenuto v historii bluegrassu v Košicích.

Takže už jsme v roce 1999. V Košicích na konci tisíciletí žil bluegrass v těchto kapelách: Ortuť v sestavě: Šaňo Kolesár (banjo), Stano Bořek (mandolína), Ľuboš Ancin (kontrabas), Radúz Kriško (kytara). Po dobu studií na vysoké škole s kapelou hrával Žilinčan Michal Kováč na housle. Skupina vznikla už v roce 1989 a dlouholetým hráčem na kytaru zde byl Ján Jacko. Na Bluegrassovém večeru ´99 vystoupili už bez Michala s dobristou Martinem Molčanem.

Druhé tváre, kterou bych nazvala takovou kapelou hvězd východu: Robert Németh (mandolína), Peter Henriczy (banjo), Jaroslav Sopko (kytara), Peter Kalafus (baskytara) a Martin Molčan (dobro). Skupina vznikla v roce 1996 a mohli jsme v ní vidět na banjo i Zvoleňáka Pavla Tomašoviče a country zpěváka a kytaristu Romana Vítkovského z Popradu.

Dále to byla skupina Revival, unikátní svou orientací na gospely a křesťanské písně v tradičním bluegrassovém pojetí, kterou od vzniku v roce 1994 prošla velká řada hudebníků, včetně houslisty Bradleyho Tiessena z Kalifornie. Skupina nahrála v roce 1998 album ve slovenské i anglické verzi „Prolog“ („Preface“) a úspěšně se prezentovala také v zahraničí, např. v Německu.

Vyrostli jsme v té době už z dětských nemocí a zavládla zde celkem fajn atmosféra, když si muzikanti navzájem pomáhali při nahrávání a výchově následovníků, organizování hudebního života, anebo se jen tak volně navštěvovali na zkoušce jiné kapely, aby si zahráli pro potěšení. Možná jediným festivalem na východě byl „Festival dobré hudby“, Sigord (u Prešova), na kterém měl své pevné místo i bluegrass. Bylo by dobré připomenout obrovskou snahu Roberta Németha o zpopularizování bluegrassu například koncerty známých kapel v zdejším country klubu „Diera“ a hlavně uspořádáním několika ročníků bluegrassové dílny, která byla pro Košice a okolí přínosem, protože nás spojovala s ostatním světem, od něhož jsme poněkud odříznuti vzdáleností.

Pokud jsem napsala něco nepřesně nebo jsem na někoho zapomněla, tak touto cestou prosím o prominutí. Děkuji všem, kteří nahlédli do vlastního archívu vzpomínek a podělili se o ně se mnou.

Monika Šiňanská, Košice

Použitá literatura a materiály:
„SLOVGRASS“ č. 18, prosinec 1999 / částečně „SLOVGRASS“ č. 15, červenec 1999 / GRASSPRESS č. 11, únor 2000
Pro BGCZ.net aktualizoval, doplnil a upravil Milan J. Kalinics, říjen 2009