Miluji bluegrass a to, co pro můj život udělal. Miluji komunitu, její základ vycházející z čestných a pevných hodnot, ducha týmové práce i nezávislosti… a … taky zní dobře! Myslím, že by bluegrass mělo hrát více lidí a napojit se na to, co nabízí. A opravdu, myslím, že svět by byl lepším místem, kdyby bluegrass hrálo více lidí. Dospělí, děti, všichni. Tento článek vysvětluje jak na to, aby se dal naučit hrát lehkou a zábavnou formou. Jak uvidíte, můj přístup se značně liší od běžného přístupu k výuce. Posuďte sami.

Začal jsem pomalu, ale jakmile jsem se naučil hrát, bylo pro mne přirozené začít jej vyučovat. Od té doby (1964), jsem studoval jak na to co nejefektivněji, od bodu „nemám potuchy“ k „mám spoustu nápadů“.

Jedna nápověda je, že většina lidí, kteří se pokusí hrát na bluegrassový instrument, skončí tím, že to vzdají během jednoho nebo dvou let. To je podobné většině pokusů naučit se hrát, kromě spousty 9tiletých studentů hry na klavír, kteří pokračují roky, protože „musí“, a pak toho stejně nechají. Všichni to známe. Učit se hrát na hudební nástroj může být obtížné, odrazující, a nic z toho nemáte.

Správný učitel by měl vyučovat tak, aby výuka byla co možná nejméně odrazující, co možná nejprospěšnější pro studenta, co možná nejvíce motivující. Tyto aspekty si zaslouží bližší pohled.

Bluegrass začíná s úžasnou výhodou. Je to dobře přístupná hudba, která hráčům překvapivě jednoduše nabízí možnost, aby se přidali. Rád říkávám, „První příčka žebříku je velmi nízko od země“.

Bluegrass má jasný rytmus, spoustu opakování, a s třemi akordy dokážeme zázraky! Vince Gillova píseň „The Key“ (Stupnice), říká, jak ho táta učil: „Tři akordy na banjo jsou klíčem k životu.” Bluegrassové songy se nehrají vždycky od G, ale můžou se tak hrát; akordy G, C a D vystačí k zahrání 80-90% repertoáru Billa Monroea, Flatta & Scruggse, Stanley Brothers a Jimmyho Martina – obrovské to části perfektního základního bluegrassového materiálu.

Malé, levné elektronické ladičky, které se staly běžnými v 80tých letech, v podstatě eliminovaly věčnou překážku komukoliv, kdo hraje na strunné nástroje: jak ty zrádné věci naladit! Bývalo to těžké a vyžadovalo to dobrý hudební sluch. Nyní to tyhle ladičky tak zjednodušily, že i úplně hluchý člověk je schopen perfektně naladit nástroj. Nádhera! (Tohle je jeden z důvodů, proč předpovídám, že strunné nástroje budou více a častěji nástroji ve školních „kapelách“, na které se děti ve školách učí hrát.)

Takže kytara, banjo nebo mandolína, fiddle, nebo basa, za cenu několika set dolarů, plus ladička a učitel nebo nějaký výukový materiál stačí k tomu, aby člověk začal. Dobré, ne?

Až doteď tady není žádný zřejmý důvod, proč by mělo něco člověka zpomalovat. Příjemná plavba. Ale… tak proč toho tedy tolik lidí za rok nebo dva nechá?

Nápověda: Výuka sól k lehkým instrumentálkám je téměř vždy centrem nováčkovských lekcí a výukových materiálů. Přesto i „lehká“ sóla mohou být pro mnoho začátečníků docela náročná, a zaberou dost času, aby se je jeden naučil zahrát perfektně. Mnoho měsíců lekcí a cvičení může vyústit jenom v hrstku nebo dvě nedokonalých sól, celkem několik minut hry. Užitečné v dlouhodobém výhledu, ale pěkně omezená odměna za všechnu tu námahu.

Další nápověda: Co si lidé myslí, když si koupí nástroj? Naučí se na něj hrát, a… někdy v budoucnu budou schopni hrát s jinými lidmi. Tohle je fakt, který tvoří poptávku po bluegrassové výuce… a přesto se na něj při výuce většinou zapomíná.

Studentovi se může doporučit, aby šel na jam, ale nejobvyklejší výsledek je vlastně frustrace, protože není pořádně připraven. Ta sóla, co neustále piluje, se během hraného večera moc nevyskytnou; a i když ostatní jamující povzbuzují, může pro ně být těžké zpomalit tak, aby to bylo dost pomalé i pro začátečníka. Hrají spoustu písní. Akordy se mění tak rychle; a každý vypadá, že už je zná. Student je zastrašený víc, než si většina lidí dokáže uvědomit. „Nejsem dost dobrý,“ „Tohle je moc těžké,“ „Nikdy na to nebudu mít,“ to jsou typické pocity. Počáteční studentovo nadšení může být vážně oslabeno anebo úplně odrovnáno. Považuji to za skutečnou tragedii, a děje se to příliš často. Později se v článku zmíním o tématu jamů, které skutečně pomáhají a povzbuzují nováčky.

Ano, když lidé sní o hře na bluegrassový nástroj, patří k tomu vize hry bluegrassové hudby, skupinové aktivity. Co by z toho jinak zůstalo? Hraní “zavřený v komoře”, soutěže, hraní sól pro jiné lidi. Pro samotáře to není špatné hobby. Ale pro většinu je odměnou účast, jako jsou jamy na parkovištích, situace, kdy spolu hrají doma dítě s rodičem nebo strejdou, malý domácí jam po večeři s přáteli, jakákoli neformální situace až po hru na pódiu. To jsou situace, které by sociolog nazval sociálním kontextem.

Sociální kontext je lidský způsob smíchání zvuků nástrojů, hlasů, osobností, zkušeností, ocenění a seznamování se s ostatními, pocit týmové práce a tak dále. Skončíte tím, že jste součástí bluegrassové komunity, těšíte se spolu z vašich nových nejlepších CDček, jezdíte spolu na koncerty, jamujete a držíte partu na velkých festivalech atd.

Tohle jsou důležité důvody, proč se lidé chtějí naučit hrát bluegrass. Výuka dovedností společného hraní by měla být v popředí. Mohla by uspokojit důležitou potřebu, nebo dokonce změnit životy. Tak proč je to tak málokdy zdůrazněno ve výuce bluegrassu, obzvlášť pro nováčky? Potřebujeme více vodítek.

Nápověda: Mnoho let se výuka hudby rutinně soustřeďovala na hudební skladby hrané přesně notu od noty, hrané přesně z psané/čtené formy hudby na papíře. (To je to, co ostatní muzikanti nazývají „jejich muzikou“, jako třeba: „Máš s sebou muziku?“ „Ne, nechal jsem ji doma. To je škoda, že nemůžeme hrát.“ Počkat! Hudba není potištěný papír. Hudba je zvuk.) Wow, tahle napsaná věc se vymkla z ruky. Vím, že Beethoven ji potřeboval, aby dosáhl svých hudebních vizí, ale je to jak to dělali Lester a Earl? Koho bychom měli následovat?

Bluegrass je vzácným typem hudby, protože je téměř vždy hraná podle sluchu. V podstatě veškerý nejlepší bluegrass byl hrán bez odkazu k psanému zápisu do not jakéhokoliv druhu. Vyrůstá ze zkušenosti, kousek po kousku, ve skupinovém kontextu. Pouze v posledních několika desetiletích se staly noty písní a melodií lehce dostupné v tištěné formě. Tabulatura bezpochyby značně ulehčila výuku. V několika málo letech se s bluegrassovými instruktory, příručkami, školami hry na nástroje a videi roztrhl pytel, aby se uspokojila poptávka. Ale tabulatury nejsou nutné, a určitě nejsou postačující k tomu, aby se člověk naučil hrát bluegrass.

Námět k zamyšlení: Proč mi asi kdysi Earl Scruggs řekl, „Nechápu, jak někdo může zahrát melodii přesně dvakrát po sobě úplně stejně.“?

Nadpis tohoto úvodníku je „Nový směr ve výuce Bluegrassu“. Myslíte, že navrhnu, abyste se zbavili psané hudby a učitelů hudby? V žádném případě. Tyhle věci jsou strašně užitečné, když jsou dobré a použité správným způsobem. Takže co je ten nový směr?

Nový směr je:

Výuka v souladu s přáním studenta hrát hudbu v sociálním kontextu. Nováčci by se měli učit hře ve skupině na přiměřené úrovni (pomalu a lehce). Jelikož bluegrassové jamovací skupiny nemají samostatné hudební ředitele, každý se musí naučit, jak tuto funkci sdílet. Studenti by se měli tyto schopnosti učit i jako začátečníci, a měli by si je procvičovat pravidelně hrou s jinými.

Učitelé mohou a měli by organizovat tyto sessiony, měli by vést a usměrňovat jednoduché jamování, dokud skupina neumí jamovat samostatně. Hudebníci budou cvičit a čím dál více se do toho „zažerou“, to slibuji!

Jakmile se lidi naučí jamovat, pak se může skupina relativních začátečníků učit bluegrass zábavnou formou, i když jsou pomalí a limitovaní ve svých dovednostech. Tvrdím, a to na základě 43 let učení se hudbě a 40 let výuky, že tohle je klíčem. Sociální kontext je středem důležitosti. Nejen proto, že je bluegrass skupinový druh hudby, ale proto, že sociální kontext táhne u všech lidí zájem a motivaci.

Motivace je nepostradatelná součást v jakékoli části výuky. Učitelé vědí, že když jsou lidé motivováni, cvičí. Každý student začíná s touhou učit se, s láskou ke zvuku nástroje, „přiváben” pohledem na jiné lidi, jak spolu hrají. Tento motivační oheň potřebuje palivo, aby hořel dál. Osamocené úsilí palivo pomalu stravuje; znatelný pokrok palivo přidává; odrazování může oheň ztlumit, ale úspěch v sociálním kontextu dodává mnohem více paliva. Tam se mohou potom dít neuvěřitelné věci!

Jak to udělat, aby nováčkovské jamy fungovaly

Nejprve, jaký materiál je pro nováčkovské jamy nejlepší? Instrumentálky, s nimiž většina nováčků začíná? Nápověda: Nováčci obvykle neznají stejné skladby. Nápověda: Pro nováčky je těžké hrát sóla zpaměti bez chyb, rytmických omylů, a dokonce i bez snahy začít znovu, aby chybu opravili. Když se několik lidí střídá v sólech, na to je potřeba více dovedností než jen dokázat zahrát sólo: všichni musí začít na správnou dobu, zůstat v rytmu, nehledě na chyby. Musí být schopni poskytnout doprovod, akordy a rytmus. A to chce nějakou dobu a zkušenost, než se to člověk dokáže naučit. Nováčkům všeobecně doporučuji, aby se neučili instrumentálky, protože na nováčkovských jamech nefungují.

Alternativa? Pokud někdo zpívá dobrou, jednoduchou písničku a brnká správné akordy, to je schůdná, životaschopná hudba. Jednoduchá, ale opravdová a dobrá hudba, a taky zábavná. Ve skupině je to stejné: hraj rytmus a měň akordy, zatímco někdo zpívá písničku. Není třeba profesionálních instrumentálních sól. Tohle je nejlehčí možná cesta, jak hrát bluegrass s jinými. Jsou songy, které mění akord jenom dvakrát (Katy Daley, Tom Dooley) nebo čtyřikrát (Little Birdie, Jimmie Brown the Newsboy) za sloku. Proč nezačít s těmihle? Zatímco někdo zpívá, měň akordy, a přitom udržuj jednoduchý rytmus.

Tohle je příkladem toho, čemu říkám „snížení laťky”. Pokud student stále na laťku naráží, snížím náročnost a vytvořím nějaký impuls, než pokročím k další výzvě. Tím, že si dávám pozor na to, abych laťku zvyšoval hezky postupně, udržím hybný moment úspěšného úsilí. Studenti budou více trénovat, dychtiví po dosažení další příčky. Úspěšné lehké jamování je pro každého studenta průlom. Most byl překonán. Jak studentům říkávám, po tomhle je další zlepšování jen otázkou naučení se více písní, více technik, větší rychlosti a lepšího zvuku. Naučení se sólovat přichází podle studentova přání a schopností. Jelikož jsou dovednosti naučeny časem, mohou být přidávány postupně, v kontextu probíhajícího jednoduchého jamování.

K učení prvních sól vybízím studenty až tehdy, kdy dokážou trochu jamovat. A zatím pořád žádné instrumentálky. Sóla během písní jsou kratší, s jednoduššími melodiemi, více zaměnitelnými frázemi, a na jamech fungují častěji. Tabulatury tady mohou přijít velice vhod. Je to stále obtížné, ale nyní má student lepší základ. Úspěch přijde rychleji. Sóla jsou zasazena do kontextu, který již funguje, a je to více a více zábavnější.

Na mých kempech jsem viděl docela dost hráčů, kteří dokážou navigovat melodií, ale pak neví, co dělat, když sóluje někdo jiný. Často ani neznají akordy. To jsou pozůstatky z dob, kdy byla sóla vše, co se vyučovalo.

Organizování jamů

Většina studentů, když se jich zeptám, kdo by v blízkosti jejich bydliště připadal v úvahu pro pomalý a nenáročný jam, řekne „Nikdo.” Ale překvapivě často bydlí jiní začínající hráči nedaleko. Ovšem jelikož jsou to “komoroví hráči” (neplést s komorními umělci), neví o sobě. Tady je skutečný příběh: Dvě ženy, které spolu pracují v jedné firmě, přijely na můj nedávný jam camp v Moreheadu v Kentucky. První den na sebe zíraly: „Ty hraješ banjo??” „Ty hraješ fiddle??” A to se už znaly tři roky!

Učitel může být pro nováčky úžasně užitečný tím, že může pozvat dva nebo tři nebo i deset začínajících studentů na malou jamovací dílnu, a vést je nenáročnou společnou hrou několika jednoduchých songů. Co kdyby se to mělo dít jednou měsíčně, nebo třeba i jednou týdně? Mohly by tam být děti? Nebo jen samé děti? Proč ne? Mohu navrhnout nějaký dobrý repertoár? Seznam „Well-Known Two-Chord songs” (Obecně známých dvouakordových songů) na mých stránkách obsahuje přes 70 takových songů. Je tam další seznam „Common Jamming Favorites” (Běžné oblíbené jamovací songy), plus mrkněte se na „List of Favorite Songs that use Two or Three Chords” (Seznam oblíbených songů, které používají dva nebo tři akordy). Podívejte se na instruktážní sekci DrBanjo.com, kde je spousta výukového materiálu.

Shánění studentů může být jednoduché, pomocí inzerátů v obchodech s hudebninami a na hudebních akcích, a komunikací s ostatními učiteli. Učitelé a organizace mohou zjistit, že takové sessiony jsou i dobrým zdrojem příjmů. Obchody s hudebninami z toho, že poskytnou takovým sessionům zázemí, mohou také něco získat. Tihle motivovaní hráči si budou kupovat kapodastry, zpěvníky, popruhy, kalafunu, a jednoho dne i lepší nástroj. Festivaly a promotéři místních koncertů tyhle lidi tento rok uvidí častěji, a také v letech budoucích. (Více odběratelů Bluegrass Unlimited!) Někteří z těchto lidí se mohou jednoho dne stát festivalovými tahouny, na které chodí nejvíce lidí. S některými z mých jam camperů se to již stalo!

Pouvažujte, jestli dává smysl tohle:

Kdokoliv, kdo se učí bluegrass, by se měl nejprve naučit akordy oblíbených jednoduchých songů a jednoduchý způsob doprovodu. Hra písní plynule v reálném čase za pomoci zpěvníků (nebo hrajícího kolegy) na text je lehké, zábavné, a vytváří rytmický/akordový základ a repertoár. Jednoduché jamování vysoce doporučuji a mělo by být součástí výukového programu.

Dobře znějící rytmické techniky (basové runy, banjové rolly, fiddlové licky atd.) mohou být jednoduše přidány tak, jak jsou postupně nastudovány. Technika se rozšiřuje a hudba zní zajímavěji.

Jakmile skupina funguje dobře, mohou se přidat jiné typy sólování. Nejjednodušší metoda je “lhát” hraním jednoduchých licků a rytmických technik, zatímco sledujete změny akordů. Další pokrok může být zahrání přesného základního sóla z tabulatury, anebo (ještě lépe) vlastního sóla, které sleduje melodii. Tak jak se více lidí ve skupině pokouší sólovat, ostatní se dívají, učí, a vytvářejí si sebevědomí potřebné k tomu, aby se o to pokusili sami. Vstup do této fáze je vzrušující, a samozřejmě vytváří motivaci ke skutečnému zlepšení a zvládnutí těchto sól.

Pokud při hraní studentova sóla nastanou problémy, pomoc je dostupná od učitelů, z instruktážních nahrávek s nimiž můžete hrát (jak audio, tak video), a dokonce z počítačových programů. Jejich použití pomůže napravit omyly v timingu i problémy hraní v reálném čase, zatímco si pomocí drilování budujete sebedůvěru. Chcete více licků, nebo více melodií? Existuje spousta tabulatur, které je nejlépe použít s nahrávkami toho, jak melodie nebo lick skutečně zní.

Když hrají muzikanti spolu, za použití nových dovedností, učíce se spolu a jeden od druhého, je malá možnost, že by toho nechali. Řekl bych, že jsou závislí – na bluegrassu! Více lidí tráví míň času u televize, a zároveň tráví víc času jeden s druhým. Užitečná zábava. Větší, prospívající bluegrassová komunita. Lepší svět.

Pete Wernick, Dr. Banjo, účinkuje s kapelami Hot Rize, Pete Wernick and Flexigrass, a s Pete & Joan Wernick. Působil 15 let jako první president International Bluegrass Music Association a je průkopníkem bluegrassových výukových materiálů s populárními videi, knihami a instruktážními kempy. Má titul Ph.D. (Doktor filosofie) v oblasti sociologie.

Autor textu: Pete Wernick
Překlad do češtiny: Peter O. Ruby