Tato pseudorecenze je kombinací kritiky a příběhu, který jsem si sám prožil a byl pro mne poněkud traumatizující. Slovo “poněkud” jsem použil záměrně, abych své občasné duševní akrobacie nasvaloval na jediného člověka:-). Čtěte a pochopíte…

Ve Slaném je jedna jediná prodejna hudebních nástrojů, a to firma Bayer. V současné době tam prodává důchodce, zřejmě bývalý trumpetista, který rád vysvětlí i to, čemu za mák nerozumí…

Z vlastní zkušenosti: Chcete-li např. kytarové struny (na akustiku) Martin 12 čistý bronz, je třeba počítat s tím, že vám pán předvede vše od GHS na tenor banjo po struny na elektrickou kytaru. Naštěstí police s vystavenými strunami nejsou od pultu příliš daleko, takže výhodu mají zákazníci s dobrým zrakem. Je totiž možno odlákat prodavačovu pozornost převedením debaty na zobcové flétny nebo tamburiny. Ty měl při mé poslední (*** myslím vážně poslední) návštěvě vzadu za policí se strunami. Ve chvíli, kdy odběhne, doporučuji bleskově prohléhnout přes pult, zda mají, nebo nemají mnou chtěné struny. Ve chvíli, kdy se prodavač vrátí zpět za pult, vám totiž vypršel časový limit a prodavač začíná opět neposedně skotačit před policí se strunami, takže již nepřečtete nic. Jinak řečeno, druhý level je náročnější a vylákat ho pryč odtud podruhé není žádná prča. Možná vám pomůže alespoň to, že nedáte od začátku najevo, že jste přišli pro struny. 🙂

Co se týká výběru nástrojů, jde spíše o levné nástroje pro začátečníky a do LŠU španělky s nylonovými strunami. Nějaké to jumbo Yamaha jsem tam tuším také zahlédl a pár baskytar.

Shrnutí: 1) jsem zaujatý vůči prodavači! 2) pokud bydlíte ve Slaném nebo okolí, máte dost času a nechcete vyloženě nic kupovat, vřele vám doporučuji tento obchod. 3) Ostatním radím: Kladno nebo Praha

*** Vysvětlení, aneb vydařená taškařice s prodavačem: Proč poslední návštěva? Kamarád mi tehdy požádal, abych s ním objel pár obchodů v regionu a pomohl mu vybrat španělku. Už jsme měli za sebou pár kusů a on se chtěl ještě podívat ve Slaném. Po cca 30 minutách jsem souhlasil a vyrazili jsme. Vzal jsem do ruky první kousek v dané cenové relaci a prohlédl. Zjistil jsem a řekl nahlas, že má výše struny, nežli ty, které jsme doposud viděli. Vyslechl jsem si teorii o standardizovaných rozměrech, a že všechny španělky mají struny stejně vysoko a já nevím co ještě. “Budiž”, řekl jsem si, “s tím jsem přeci musel počítat”. Poté jsem vzal do ruky další kus, ta už vypadala, že má nižší struny. O tom jsem však tentokrát raději mlčel. Prodavač nezapomněl podotknout, že tahle má hezčí odstín, než ta první. Zeptal jsem se, zda si můžu kytaru naladit a trochu zkusit zvuk. Dostal jsem souhlas. Sedl jsem si a začal ladit úplně povolené nylonky nejprve tak, aby alespoň trochu “táhly” s tím, že je pak doladím “na čisto”. Pan prodavač začal remcat, že takhle se kytara neladí, a že se musí od vysokého E. Vysvětlil jsem mu, že na kytaru hraji cca 15 let a už jsem jich pár naladil. Chtěl jsem pokračovat dál, ale on, rozhodnutý, že mi do “správného” postupu za každou cenu zasvětí, mi začal nebohou španělku rvát z rukou. To mi pochopitelně kapánek nakrklo, zvedl jsem se a vyrazil ku dveřím. Tam jsem se rozloučil slovy “dámy a pánové, Elvis právě opouští budovu” a lehkým úderem dveří. A od těch dob už mě tam nikdo neviděl…

Kamarád mi udělal radost a zajel si španělku zakoupit do Kladna.