Spíš jenom pár malinko doplnění jak a co a kde a tak .. 🙂

Především děkuju nejdřív Kejvošovi za výstižný popis základního stylu doprovodu, který je svým významem zásadní a jeho zvládnutí je (aspoň podle mě) podmínkou nezbytně nutnou ke hraní v kapele provozující moderní bluegrass. A je myslím i zrovna vhodná chvíle k tomu, abych Kejvošovi veřejně poděkoval taky za to, že mi kdysi (no ono to není zas tak dávno) ukázal, že se na tu kytáru dá hrát taky trošku jinak. Hned poznamenávám, že se rozhodně necítím být tím nejpovolanějším a ani tím povolaným, spíš jen nepovolaným, takže to berte radši jako osobní a tudíž subjektivní postřehy, mající za účel vyvolat třeba nějakou diskusi.. 🙂

Kenny Smith používá více stylů doprovodu, jeden nádhernější než druhý, zaujal mě jeden, který on označuje jako “Kenny´s basic rhythm style” a spočívá zhruba v tomhle: chmátne se po G akordu a jede se G bas a dolů, D a dolů, G bas a dolů, a teď něco jako crosspicking po strunách D-G-H, ale hraje se to všechno dolů-dolů-dolů, a na závěr (jak jinak) zespoda nahoru, vše na dobu. To zespoda nahoru je tam jako mimochodem, ale s důrazem, a jakoby dřív, přesně jak říká Kejvoš. Variatně Kenny hraje (asi síla zvyku 🙂 ) G bas dolů, D dolů-nahoru, G bas dolů, D a ono “down-down-down” po D-G-H a nahoru.

A dál v tom krásným souznění s Kejvošem – hodně důležité naprosto uvolněné zápěstí – z osobní zkušenosti: dřívávějc jsem drnkotal s občasním podpíráním malíčku o vrchní desku, pak jsem jsem si ale zkusil hrát se zavřenou pěstí (a la David Grier) s tím, že že údery dolů jdou jakoby zešikma (do díry:-) ) a mám pocit, že to zní o dost líp (lepší barva zvuku a více zvukových možností dle úhlu úhozu, více možností pohybu, ruka je ještě o něco výš od strun a není ničím omezená). Nutno poznamenat ale, že podle toho co jsem vypozoroval, Kenny Smith ruku zavřenou zas tak zásadně nemá a jde mu to taky božsky. Je to o zvyku asi, nevim, to je na širokou diskuzi, nicméně si myslím, že zásadní chybu dělají kytáristi, kteří si při hraní položí hřbet dlaně na kobylku nebo tam někam … Nedělat proboha, takhle se snad hrát nedá … Aleši .. :-D)))

Kenny Smith ve spolupráci s vydavatelstvím Acutab Publication Inc. stvořil v roce 2004 DVD školu, který se jmenuje Techniques & Tunes. Škola obsahuje dva disky, první pojednává o Kennyho kytarové kariéře a věnuje se tomu, o čem se tady hovoří – doprovodu. Jsou tam rozebírány způsoby doprovodu, jak a co v jaké písni zní, jak ukončovat, jak třeba začít, názorně jsou předvedeny Kenny G-runy (ty jinde nenajdete, ledaže by jste si odposlechli z desek, protože on prostě má ty svoje), na závěr Kenny ukazuje doprovod na skladbě House Down The Block, což je mimořádně poučné (pro mě tedy aspoň). Druhý disk obsahuje rozbor Kennyho specialitek včetně proslulého Studebakera, tak např. dále Song For Emily, Me And My Farmall, klasický Bill Cheatham, Amanda´s Reel, Angelina Baker. K druhému disku škola obsahuje též tabulatury. K dostání je tato škola prvotně přes domovské vydavatelstvíAcutab Publications Inc., stojí to 60 USD + cca 10 USD poštovného, chlapík, který to u Acutabu zařizuje se jmenuje Andy Friedman a je mimořádně vstřícný, i když třeba umíte tak mizerně anglicky jako já … Není co dodat, lze jen vřele doporučit …

Pokud by vás Kenny´s style zaujal natolik, že byste chtěli zvládnout jeho další tunes, tak Acutab vydal autorizovaný přepis vybraných Kennyho věcí z desek LRB One Step Forward a Finding The Way a hlavně kompletní přepis hry z jeho sólové desky Studebaker. Tahle sranda stojí 25 USD a rovněž stojí za to myslím.

Ono to vydavatelství Acutab Publications Inc. je vůbec velmi zajímavé, nabízí například rovněž autorizovaný přepis hry Tima Stafforda z prvních tří desek Blue Highway a vybrané záležitosti z jeho předchozího účinkování u Union Station, např. pro banjisty jsou tam k dostaní materiály Sammyho Shelora, Tonyho Trishky, Scota Westala a dalších jiných. Pro mě Acutab zajímavý hlavně tím, že vydal dva sešity autorizovaných tabulatur mého krále a hrdiny No.1 – Roba Ickese. První sešit obsahuje přepis z prvních tří desek Blue Highway a druhý přepis jeho zatím poslední sólovky Big Time. O tom ale jindy a jinde…

Co jsem to ještě.. jo .. viděl jsem hrát takovým stylem na kytaru Ralpha Shuta (vyplatí se pozorovat a případně vyptat, Ralph je milej a sdílnej), nebo Kejvoše (ten se dá jen pozorovat, no on ne, jen to jak hraje a hlavně se s ním nedávat do řeči, protože to se taky někdy nemusí ustát :- ))))) ) nebo Vladimíra Križana ze slovenských Candy Floss. Určitě těch dobrej je u nás mnohem víc, ale osobně jsem je nepozoroval, protože nejsem z Prahe, nýbrž ze zapadlých Sudet, takže jako vesničan se slámou v botách se do města a k řádnýmu dění dostanu jen občas… 🙂

Na závěr ještě: Kenny & Amanda Smith Band (linků na dobrý věci není nikdy dost).

Tak se zatim mějte…