Tento článek vznikl za vydatného přispění pánů výrobců Sučka a Pavlů, kterým tímto děkujeme za spolupráci. Obrázky použité v tomto článku jsou z jejich výroby.

Dřevo

Dřevo je hlavní materiál, používaný při výrobě mandolín. Používá se na hmatníky, krky a těla, stejně jako u kytar.

Kvalitu dřeva určuje více aspektů. Pro běžnou truhlářskou výrobu většinou stačí, když má dřevo přijatelnou kresbu. U hudebních nástrojů je třeba, aby bylo dřevo dostatečně houževnaté – z hlediska pevnosti (zejména na vrchní desky), aby mělo zmíněnou kvalitní kresbu a k tomu všemu, aby bylo ještě dostatečně průzvučné. Jedná se tedy o to, udělat ideální kompromis při výběru dřeva na hudební nástroj. Pochopitelně, že dispozice kytary a mandolíny jsou rozdílné.

Každý nástroj totiž hraje v jiném frekvenčním rozsahu. Dle toho je třeba k věci přistupovat a při výrobě na tato fakta brát zřetel. Výsledný zvuk může být oproti výběru dřeva také ovlivněn jeho zpracováním.Vrchní desku každého nástroje lze kupříkladu žebrovat několika rozdílnými způsoby. Poměr síly desky a žeber taktéž hraje významnou roli při výrobě kvalitního nástroje. Sečteno a podtrženo – ideální dřevo ještě zdaleka není zárukou kvalitního zvuku nástroje. K tomu je zapotřebí nemálo zkušeností ze strany výrobce…

Přední (rezonanční) deska

U amerických mandolín bývá přední deska obvykle dlabána (např. podobně jako housle) ze dvou k sobě podélně přilepených smrkových desek. Na provedení přední desky by měl být brán zřetel, protože právě přední deska výrazně ovlivňuje charakter zvuku nástroje, přesto i zde platí, že kvalitní dřevo ještě zdaleka není zárukou kvalitního zvuku. U levnějších nástrojů bývá použita překližka, která nemá s masivním dřevem zhola nic společného, jedná se o slisované piliny, nenechte se tedy zmást leckdy kvalitně provedenou povrchovou úpravou, kvalitní lak není až takový problém.

U italských mandolín bývá také nejčastěji používán smrk, liší se ovšem tím, že se nedlabe, někdy bývá přední deska vykládána perletí, slonovinou či jenom kontrastně zbarveným dřevem nebo dýhou. Zadní strana (bříško) bývá naopak poslepováno z jednotlivých proužků, většinou z ořechového nebo třešňového dřeva – z čím více proužků je bříško slepeno, tím by měl být zvuk kvalitnější (?). Každopádně úměrně s počtem proužků stoupá i cena nástroje.

U portugalských mandolín nebo bandurií (španělská příbuzná mandolíny) se naopak používá pro výrobu přední desky cedr, stejně jako u klasických kytar, což je dáno historickým vývojem.

Povrchová úprava

 

Nejdříve je povrch dřeva řádně vyhlazen a připraven pro další povrchovou úpravu. Ta sestává jednak z moření, případně z nástřiku nějaké barvy (např. u elektrických mandolín).

Dále se deska lakuje (několik vrstev přes sebe) – dnes se nejčastěji používá nitrolak (stříká se), polyurethan (vytváří poměrně tvrdou vrstvu) nebo politura (nanáší se štětcem, používají ho především houslaři). Nakonec je rezonanční deska vyleštěna (do lesku nebo pololesku).

Stejný proces se týká i bočních stran a krku. Jediné místo, které zůstává bez povrchové úpravy je hmatník.

Krk a hmatník

Krk se skládá obvykle z několika částí. U některých nástrojů bývá také vyztužen (truss-rod) buďto kovovou nebo grafitovou výztuží – táhlem, kterým je možno regulovat jeho prohnutí (např. při atmosférických změnách, vlhkosti a jiné).

Hmatník se obvykle vyrábí z nějakého tvrdého exotického dřeva, nejčastěji eben (černý) nebo palisandr (lehce do hněda). Při výběru dřeva se hledí především na to, aby bylo co možná nejodolnější vůči mechanickým vlivům a také aby netlumilo zvukové vlny. V hmatníku jsou usazeny pražce (nejsou nijak přilepeny, pouze “nabity” do zářezů, kde díky T – profilu drží).

Výložky kolem hmatníku

Každý z výrobců lemuje hmatníky svým způsobem. Ten nejjednodušší (skoro se ani nedá mluvit o lemu) je, že se podbrousí nožička pražcového drátu ze strany a díra po zářezu se jednoduše zatmelí tmelem v odstínu hmatníku. Hmatník tak sice není olemován, ale po straně hmatníku není vidět nožička pražcového drátu, případně zbytečně hluboká proříznutá drážka pro pražec.

Další ze způsobů jak lemovat hmatník je za použití libovolného dřeva. Je možno jít do kontrastu s hmatníkem, např. hmatník Eben a lem Javor nebo Ořech. Většina uznávaných výrobců ovšem lemuje hmatník přímo odřezkem z hmatníku. Někdo pak přidá pro zvýraznění mezi lem a hmatník světlou linku, někdo se přiklání k variantě bez linky. Výše zmíněné způsoby se týkají spíše kytar.

Na mandolíny se většinou používají tzv. Celuloidy-bílé nebo slonovinové barvy, ale ve světě už se jejich výroba poměrně omezila, protože jsou vysoce hořlavé. Výborně se s nimi pracuje, ale časem žloutnou.

Postupně je Celuloid nahazován Novodurem, který sice není hořlavý, ale k olemování je zapotřebí velmi kvalitního lepidla. Obecně se hmatník lemuje stejným odstínem výložky jako korpus nástroje.

Hlava

Na hlavě nástroje (headstock) se nachází převodované mechaniky, na které se navíjí struny. Čím kvalitnější mechanika, tím lépe “drží” ladění.

Také zde často bývá uvedeno logo výrobce, což je pro některé muzikanty naprosto stěžejní záležitost. Např. v USA je běžné, že si zákazníci podle designu hlavice dělají “první dojem” o nástroji, zvuková stránka je až druhořadá!

Kromě loga výrobce ale bývá právě na hlavici kryt pro přístup k závitu táhla, kterým se reguluje prohnutí krku.. (netýká se italských mandolín).

Žebrování

Celá problematika ohledně žebrování je poměrně dost složitá, přesto si dovolím několik málo poznámek k různým tipům žebrování:

Křížová žebra – zvuk je měkčí, širší, hůře se prosazuje v kapele. Je líbivější, ale může omrzet.

Dvě podélná žebra – typický bluegrassový sound, silný atak, konkrétní, čitelný v kapele.

V italských mandolínách je několik paralelních žeber kolmo na struny. Toto žebrování potlačuje nižší frekvence a dá vyniknout vyšším alikvótám.

Mandoweb

 

Související články:
Historie mandolíny
Předchůdci, typy a příbuzní mandolíny
Analogie mandolíny se smyčcovými nástroji
Základní mandolínové akordy
Techniky rychlé hry
Snímání mandolín
Elektrické mandolíny
Mandolínové akordy trochu jinak
Mandolínový struník
Mandolínová kobylka
Hmatník
Mandolínový krk, hlavice a mechaniky