V tomto článku bychom vám rádi, alespoň rámcově, nastínili problematiku snímání mandolín. Jedná se opravdu o velice široký problém, a proto není v našich silách zde tento problém podrobně rozebrat. Proto zde budou zmíněna pouze základní fakta, která by vám mohla být užitečná při výběru snímače. Dík patří také Pavlu Sučkovi, s jehož pomocí tento článek vznikl.

Snímání mikrofonem

Tento způsob snímání je zřejmě nejjednodušší a zároveň nejkvalitnější; ovšem i on má svoje “ale”. Mikrofon je vhodný nejvíce při studiovém hraní, při živém hraní se také používá, ale kvůli možným problémům (zpětná vazba, apod.), se většinou tak často nepoužívá. Existuje několik základních typů mikrofonů:

  1. mikrofony elektrodynamické (říká se jim zkráceně jen dynamické) – jsou v dnešní době nejpoužívanějším typem mikrofonů. Svými parametry se vyrovnají mikrofonům elektrostatickým (tj. kondenzátorovým), které dříve ve studiové praxi převládaly.
  2. mikrofony elektrostatické (neboli kondenzátorové) – v dřívějších dobách (hlavně v minulých 20ti letech) převládaly – jejich jediná (ale o to větší) nevýhoda je ta, že je není možno používat v exteriérech, tedy na místech, kde může docházet ke stejnosměrnému proudění vzduchu. Ve studiové technice má ale stále své místo, i když má vážného konkurenta v dynamickém mikrofonu.
  3. elektretová vložka – pracuje na stejném principu jako elektrostatický mikrofon. Výhoda elektretové vložky tkví především v její ceně (cca 20kč:-), snadné montáži (stačí mono-jack a kousek drátu; ten by neměl být moc dlouhý, kvůli impedanci). Problém s využitím v exteriérech bohužel zůstává (viz kondenzátorové mikrofony) – taky je třeba mít mikrofonový předzesilovač, než připojíte nástroj k zesilovači. Ale jinak výsledky nejsou vůbec špatné na to, že se jedná opravdu o velmi jednoduchou a levnou metodu snímání.

Piezoelektrické snímače

Pracují na principu piezoelektrického jevu, kdy se snímájí mechanické deformace přední desky nástroje/kobylky a následně se převádí na elektrický signál, který jde přímo do zesilovače/mixu.

  1. piezosnímač v kobylce – u starších typů snímačů bylo třeba použít předzesilovač, ani ne tak kvůli síle, ale kvůli impedančnímu přizpůsobení (mají vysoký výstupní odpor a pokud se to pustí přímo do mixu, pro nízké frekvence je to prakticky zkrat, zvuk pak je ostrý a “prská”. Novější modely hrají velice dobře – u kytar se stávají standardem.
    Někdy je k vidění také nainstalovaný ekvalizér, který umožňuje přizpůsobit charakteristiku zvuku ještě před vstupem do mixu. Většinou se nejedná o pasivní prvek a proto je nutné ho externě napájet (obvykle 9V baterie).
  2. snímače nalepovací (ať už na bázi pieza nebo elektromagnetické). Jsou lidé, kteří je používají a dokonce si je chválí, bohužel ale nemají dobrou dynamiku, “nahoukávají”, a hlavně ve zvuku chybí hrozně moc frekvencí.

Elektromagnetické snímače

Fungují na principu elektromagnetické indukce, kde struna slouží jakožto vodič pohybující se v magnetickém poli cívky(snímače) a títmto svým kmitavým pohyben indukují v cívce proud, který je následně převáděn do zesilovače. Je nutné, aby struny byly kovové. Zvuk je teplý a příjemný, postrádá však akustický charakter – ideální pro hraní přes zvukový procesor. Zvuk je možno upravovat(hlasitost a hloubka), stejně jako u kytary, za použití několika pasivních prvků(kondenzátory a proměnné odpory) namontovanými přímo do těla nástroje. Výhodou je také minimální náchylnost k nahoukávání.

Montáž

Montáž snímače nebývá složitá, výrobci přikládají návod; dráty se zavedou do nástroje zpravidla “F” otvorem. Ve většině případů se nevrtají do nástroje žádné díry, s vyjímkou otvoru pro “jacka” (ale i to někteří výrobci obcházejí a nabízí konektory připevnitelné z vnějšku na lub nástroje (asi tak jako je na houslích uchycen podbradek).

U kobylkových snímačů výrobce zpravidla dodává kompletní kobylku, ale drtivá většina výrobců mandolín dodržuje standardní rozteče stavěcích šroubů, tak že obvykle stačí vyměnit pouze vrchní část kobylky. Pokud tomu tak není, musí se holt napasovat na mandolínu kobylka celá . Není to technicky až tak náročné, chce to jen trochu trpělivosti a vědět jak.

Na mandolíny bez stavěcích kobylek se instalují piezovložky kytarové (existují snad i kratší mandolinové). Instalace je bezproblémová; do stávající kobylky se vyfrézuje drážka, vsadí snímač a překryje kostí (eben, umělá kost, atd.) stejně jako u kytar.


Trocha bastlení
aneb Amatérská výroba, resp. zapojení určitých typů snímačů a předzesilovačů

Snímání elektretovou vložkou

Zapojení elektretové (kondenzátorové) vložky je velmi jednoduché používáte-li ke snímání zvukovou kartu počítače, která má zesílený vstup pro mikrofon. V zásadě stačí propojit elektr. vložku s příslušným konektorem – obvykle “malý jack”; nejlépe stereo se spojeným pravým a levým kanálem – a celá “aparatura” funguje výborně, samozřejmě za předpokladu, že má zvuková karta speciálně uzpůsobený vstup s předzesilovačem.

Horší je to v případě, chcete-li místo zvukové karty počítače použít odposlech nebo kombo bez uzpůsobeného vstupu. V tomto případě je ideální použít nějaký jednoduchý mikrofonní předzesilovač – většinou se jedná o jednoduché zapojení s jedním, max. dvěma tranzistory, které (pokud Vám není slovo pájka cizí) je možno sestrojit za pár desítek korun..

Použití elektromagnetických snímačů

Hlavní částí magnetických snímačů je cívka v níž je jádro. Cívka jako každá součást el. obvodu klade odpor; ten se pohybuje v řádech kilo až megaOhmů, proto je v tomto případě výhodné použít předzesilovač.

V 50tých letech, kdy vývoj elektromagnetických snímačů započal (firma Fender, USA) se běžně používaly tzv. “lampové” před/zesilovače (elektronkové). Později je vystřídaly unipolární tranzistory, které se jim svýmy parametry vzdáleně přibližovaly (hlavně vysokým vstupním odporem). Dnes jsou takové zesilovače k vidění jen zřídka.

V dnešní době hlavní místo zaujímají integrované operační zesilovače, které jsou velmi levné a mají poměrně dobré výsledky. (pozn. “fajnšmekři” nedají dopustit na elektronkové předzesilovače a často se k nim vrací)

Zde Vám nabízíme jednoduché (a vyzkoušené) zapojení, které se hodí stejně tak pro připojení elektrických mandolín a kytar (vybavených cívkovým snímačem) k počítači nebo kterémukoliv hifi zařízení:

Schéma zapojení

Pohled na stranu plošných spojů Rozmístění součástek

Zisk v obvodu lze měnit změnou
hodnoty rezistoru R4:

Zisk[dB] 2 5 10 30
Odpor[KOhm] 100 24 11 3,3

Namísto LM741 (což je jeden z nejpoužívanějších OZ), je možno použít i bi-fetový, rychlý OZ LF411, který je velice kvalitní a hodí se jako náhrada do obvodů navrhovaných původně pro LM741.

Pokud se rozhodnete stavět nějaký z předzesilovačů, vždy dbejte hlavně na to, aby bylo zařízení co možná nejpřehlednější – ve změti drátů se mnohdy nemusíte vyznat ani vy osobně, nehledě na to, že špatným zapojením můžete způsobit zranění sobě nebo ostatním, či poškození na jiných elektrických spotřebičích, a to i přesto, že použité napětí je bezpečné (norma definuje bezpečné napětí do 50V).

Mandoweb

 

Související články:
Historie mandolíny
Předchůdci, typy a příbuzní mandolíny
Analogie mandolíny se smyčcovými nástroji
Základní mandolínové akordy
Techniky rychlé hry
Konstrukce a materiály používané při stavbě mandolín
Elektrické mandolíny
Mandolínové akordy trochu jinak
Mandolínový struník
Mandolínová kobylka
Hmatník
Mandolínový krk, hlavice a mechaniky

Ozvučení akustických nástrojů